FOLKOTOC - Kdo je kdo

Strašlivá Podívaná

Velmi stručný člověk by o téhle folkové skupině mohl říci: "Barevný lehce historizující folk". Měl by pravdu, ale tak jako všechno i životní proudy kolem Strašlivé Podívané z Plzně jsou rozmanité a spletité.

Jako hudební společnost funguje SP již téměř 14 let. Doba je to jistě úctyhodná, ovšem teprve poslední léta přinášejí zasloužené úspěchy. Aby to následující povídání bylo trochu pestřejší, vžijte se na chvíli do mé kůže. Je jaro roku 2001. Připravuji soutěžní desítku na první ročník autorského festivalu Kapka folku Chomutov. Oslovuji známé kapely a písničkáře, o kterých si myslím, že začnou první ročník soutěže na vysoké úrovni. Když v tom se objeví v mé poště mail od Strašlivé Podívané. Předtím jsem o její existenci netušil. Nechávám si poslat CD a po poslechu se rozhoduji, že se mezi desítku soutěžících vejde. Nakonec všechno dopadá tak, jak má. Strašlivá Podívaná se stává vítězem Kapky folku Chomutov, když přítomné porotce nenechává pochybovat. A v šatně mezi vystoupeními se pozvolna začíná sbližování...nejprve dvou kapelníků...oni jsou si ti "vůdci" v lecčems vždycky podobní. Když v ničem jiném tak v tom, že si z nich jejich "ovečky" tropí legraci. Později se všechno dostává do roviny přátelství. Tedy doufám.

To by bylo o lidech a minulosti daleké i blízké. Co říci k hudbě? Míra "historizování" je u SP různá v různých skladbách. Převážně za to může využití ve folku ne zcela běžného hoboje, zvukově dost příbuzného šalmaji, rovněž tak houslí, excelentně hraných Bětkou. V námětech je cítit záliba v minulosti, historii, ale jiná než jakou dovedu popsat. Písničky Strašlivé Podívané se asi rodí delší dobu, protože aranže jsou bohaté a pestré. Je to příjemné a není to na škodu. Není to žádné přeplácání písničky jednotlivostmi. Naopak. Petr Merxbauer a Tomáš Píža odvádějí dobrou "týmovou" práci. Ovšem při vší pestrosti a nápaditosti dokáží lidé ze SP zahrát i velmi komorně a skromně. Dokázali to při půlnočním hraní v kostele sv. Kateřiny v Chomutově. A ejhle! Síla jejich písniček nikterak neutrpěla. Ukázalo se, že barevné aranže posilují už tak dobré písně.

Strašlivá Podívaná má na svém kontě už pestrý výčet úspěchů. Ať je to opakované účinkování na předních festivalech - Zahrada, Porta - tak ty úspěchy nejdůležitější. Úspěch u posluchačstva. Na koncertech si můžete zakoupit i její první CD "Krajina mého srdce". Právě v této době vzniká nová deska a můžeme očekávat, že oficiálně přijde na svět někdy začátkem května.......

Jestli jste zvědaví na víc, mrkněte se na jejich web.

Jauvajs

Bylo to ještě v minulém století. Svítilo sluníčko a vzduchem zněla muzika. Červnový festival Žlutická struna se chýlil ke konci. Vyhlášení výsledků se neslo ve velmi veselé náladě, když vítěz písničkářské kategorie získal jako věcnou cenu živou kozu... A potom byl vyhlášen vítěz mez kapelami. Jauvajs z Prahy. To bylo poprvé, kdy jsem se s Jauvajsem potkal.

Od té doby se potkáváme, míjíme a posloucháme. Jauvajs se za celou tu dobu nevzdálili ani o píď od směru, který si vymezili. Irsko-skotsko-keltskou hudbu. A nutno říct, že jim to jde lépe a lépe. Je vůbec zajímavé a místy až úchvatné sledovat kapelu při růstu a vývoji. Od těch prvních úspěchů ve Žluticích až po poslední vystoupení, při kterých mám neodbytný pocit, že přesně takhle bych to dělal, kdybych to uměl. Jauvajs vyrostli a hrají svou hudbu s vervou a chutí. U nás je samozřejmě spousta kapel, které hrají irskou a jí podobou hudbu. Mám ale pocit, že Jauvajs dokázali lehce uhnout ze všeobecného proudu a najít si své řečiště, kterým plují. I když hrají klasické irské kousky, vždycky je to trochu "pojauvajsácku". A navíc i u svých autorských věcí dokáží vytvořit tu správnou atmosféru, ten správný irský opar vznášející se mezi tóny.

Mezi Jauvajsáckými úspěchy paradoxně chybí účast na našem největším festivalu Zahrada. Je to škoda, protože jejich muzika by tam určitě nezapadla. Na Portě se Jauvajs už opakovaně objevil a kapelník Kuba Linhart tam sklidil zvláštní uznání za virtuozní hru na zobcovou flétnu. Kubovi by se mohlo přezdívat "zuřivý pištec". Takovou kadenci nemá ani M16 ani legendární vzor 67. Co se nosičů týká, mají pět písní na demosnímku z přelomu století. Ovšem v květnu bude pokřtěno jejich CD, které nahrávali v lednu 2002. Jmenovat by se mělo "Jabka v zimě". Těšme se.

V Praze-Kobylisích provozují Jauvjas svůj klub Bodlák. Příjemnou scénu, která dala domov už i festivalu. V listopadu tam proběhl KLOF festival na Bodláku. O něm i spoustě jiných zajímavostí se dozvíte víc na jejich webu.

Juwel folk

Sourozenecko-manželská partička z Děčína je mezi Folkotočáři zástupcem ostřejšího folku. Děčín je přístav a námořníci jak známo ostří hoši. A tak není divu, že se projev Juwel folku brousil a brousil, až se vybrousil k dnešnímu říznému folkovému bigbítku. A rozhodně to není na škodu.

Když jsem mluvil o sourozencích a manželích, tak jsem měl na mysli bratry Masojídkovy - Kubu-basáka a Honzu-kytaristu a rovněž tak manželata Rychtaříkovy. Romanu-zpěvačku a Martina-kytaristu, klávesistu a též kapelníka. Nade vším tím hemžením dohlíží manažerka Irena Masojídková, která to jistí sňatkem s jedním z bratrů. Je to slušný propletenec, ale funguje to. Pátým členem, nejnovějším a jediným , který se vymyká (pokud je známo) z příbuzenských vztahů v kapele, je hráč na bicí soupravu.

Jak jsem psal výše - všechno to začínalo jako klasická folková čtyřka. Honza Masojídek si dokonce občas střihl i písničkářské sólo. Od těchto kořenů se ale projev Juwelu pomalu začal posouvat k folk-rocku. Současné bicí a Martinova elektrická kytara jsou třešní na dortu. Takzvaná elektrifikace folkových kapel je mnohdy věc proklínaná, mnohdy vychvalovaná. Mám pocit, že v případě Juwel folku to byla nutnost vývoje. Písničky tak, jak je dělali, si o škopky zkrátka říkaly. A i když jsem zpočátku byl opačného názoru, Juwelu moc sluší. Juwel folk je v současnosti už dost vytížené hudební těleso. Je to i tím, že kromě koncertů, recitálů a festivalů si troufne i na tancovačku.

O nahrávkách Juwel folku bylo dlouho ticho po pěšině. Až v prosinci 2001 se zašili do studia a dali nám malou ochutnávku z připravovaného CD. Tři písničky lákají víc než dost. Třeba "Trojský kůň" je lahůdka. V dubnu 2002 se zašijí do studia nadobro a narodí se z toho řádné CD. A podle toho, co dávají k ochutnání na koncertech a koneckonců i na promodisku, to bude řádná hostina.

Kvinta

Kvinta patří mezi kapely, kterým se dlouhou dobu vyhýbají personální bouře.. Před několika málo měsíci však přece jen ke změně došlo a do skupiny přibyl a to, že Kvinta znamená pět, popřel, Láďa Liebig - klávesy. Ale vezměme to od začátku. Kvinta letos oslaví deset let. To je slušný věk, ne? Když na to tak myslím, znám Kvintu vlastně nejdéle z téhle čtveřice.

Kvinta je z Litvínova. A kousek od Litvínova leží Most. A v Mostě se doluje uhlí, v Litvínově je Chemopetrol?a tyhle a ještě některé instituce se svého času daly dohromady a vymyslely projekt REK. Vlastně takový hudební konkurs ve všech možných žánrech. Těm nejlepším vydaly cédéčko. No a nemusím dvakrát opakovat, že Kvinta byla nejlepší mezi folkaři (jen tak na okraj?v prvním ročníku v popu zvítězil tehdy neznámý Lunetic). CD Všednosti bylo tedy na světě. Ovšem Kvinta neusnula na "vavřínech". Naopak. Tenhle úspěch ji nakopnul a zuřivě hrála a hrála, až se vyhrála k dnešní podobě. A že to není vůbec špatné, to pozná každý, kdo si je poslechne.

O Kvintě kdosi v oboru sběhlý prohlásil, že zpívá v krásném a klasickém folkovém pětihlase. Myslím, že uhodil hřebíček na hlavičku. Vícehlasy Kvinťáci opravdu umí. Jejich písničky vždycky odsýpají a vůbec to je všechno taková těžká pohoda. Vzpomínám si na loňský konkurs Porty. Kvinta tam předvedla naprosto výjimečný výkon. Delší dobu jsem je předtím neslyšel. Oni přišli na pódium a bez nějakých cavyků pustili do lidí i poroty svou dávku energie. Byla to naprostá paráda. Pro mě určitě nejpůsobivější z celého toho třicetičlenného (!!!) pole soutěžících.

Z výše zmíněného je jasné, že Kvinta má za sebou hraní na plzeňské Portě. Stejně tak si zahrála na Zahradě a festivalech s ní spřízněných. V domovském Litvínově vede Folkovou kavárnu v tamním Docela velkém divadle. Je to příjemné prostředí. Jinak musím prozradit, že Kvinťáci jsou pro kdejakou špatnost. Pozor na ně!

I Kvinta má svůj web

A nakonec?
Vím, že nejsem žádný hudební publicista, a tak vám tohle povídání o polovině Folkotoče mohlo připadat trochu nepřehledné. Jenže?takové projekty, jakým Folkotoč je, nejsou jen o hudebních kvalitách (i když ty samozřejmě rozhodují), ale i o lidech, kteří ty hudební kvality tvoří. Proto je to mé povídání takové, jaké je. Snad vás alespoň trochu navnadí k návštěvě akce Folkotoče nebo k tomu, abyste zašli na koncert některého z jeho členů?.

A úplně nakonec...
V únoru roku 2002 spatřilo světlo světa CD nazvané Folkotoč 2001/2002. Jde o výběr písniček od všech zúčastněných členů Folkotoče. Celkem se jich vešlo 21 a je to příjemné poslouchání. Kompilace by měla hlavně představit sdružení mladých kapel tak, aby lidé měli obrázek o tom, co jsou vlastně ti folkotočáři zač. Právě proto je to investice celkem milosrdná - pokud někdo o tohle CD stojí, může si ho koupit za pouhých 50,- korun. A to buď na koncertě některé z kapel, a nebo třeba objednat. Kde? Na webu nebo telefonu 0607/187 251.
Recenzi tohoto CD už jste mohli číst na FOLKtimu
A to už je opravdu všechno.

Sdílet na...

| Více...