Před nějakými třemi lety jsem se procházel po Pluhově Žďáru, kde jsem byl vyřizovat záležitosti kolem Folkové růže. Setkal jsem se tam s Radimem Benešem, který mi ukázal svůj malý zámeček a svůj velký penzion. Ten prostor mě okouzlil hned na první pohled. Tehdy jsem si řekl, že kdyby snad (nemyslitelné!!!) měla Folková růže někdy skončit, další festival bude jiný a bude tady. Růže skončila náhle před dvěma lety a já jsem si dal rok pauzy, abych se vzpamatoval, a také proto, že nerad skáču po hlavě do nových situací.

Rozmyšlení se vyplatilo a v Radimovi jsem našel člověka, který tvoří hlavou a zároveň srdcem. A tak jsme se spojili Jirkou Esserem, Pavlem Černým, Pepou Balcarem a řadou dalších srdcařů i odborníků (například Marek Víta, tvůrce plakátu a koordinátor našich požadavků na logo festivalu). Ti nám během zhruba jednoho roku příprav pomohli vytvořit festival přesně podle mých představ.

Výsledek byl ke shlédnutí v sobotu 20. července 2019 mezi 13. a 23. hodinou. Kdo tam nebyl, může litovat. Už samotný penzion a zámeček, který patří jednomu z potomků pana prezidenta Edvarda Beneše, má svého nepřehlédnutelného genia loci. Všechno je umocněno citlivým zasazením do okolní situace, tedy přírody a vesnického prostředí. Je tam všechno, co festival potřebuje. Včetně akčního a ochotného personálu, materiálního a technického vybavení, velkého prostoru a kamenného pódia. Srdce dramaturga zajásalo, a stejně tak i srdce zvukařů Pepy Balcara a Michala Bechyněho (zvuk a světla), když přijeli na plac. Oba jsou opravdoví Mistři zvuku i svícení a kvalitní hudba na Pluháči byla také jejich výraznou zásluhou. Uctivě se před jejich uměním skláním a stejnou poklonu vyjádřili bez výjimky všichni muzikanti z kapel Flow Track, Mošny, SemTam, DDB a Jarret.

Velký dojem na mne udělal prostor zámku, který má svoji bohatou historii, a kde odpoledne vystoupili písničkáři (Martina von W, Martin Rous a René Souček).

Příjemným překvapením pro diváky (ne však pro mne) byl výkon dosud neznámého moderátora Vítka Zemana. Je to můj bývalý žák, muzikant, jeden čas působil také u nás v Rádiu Česká Kanada, a tak jsem jako dramaturg vsadil na jeho mládí.

Velká a pečlivě připravená louka na stanování zůstala zatím téměř nevyužitá, ale věřím, že se bude hodit v dalších letech.

Moc příjemný a pro klid posluchačů důležitý byl i prostor pro děti s různými zákoutími, určenými pro hry a relaxaci.

O muzikantském zázemí, které nabízí útroby penzionu, se nelze zmínit bez použití superlativů. A ty kulinářské dobroty!

Celé uspořádání zámečku a penzionu umožňuje oddělit část poslechovou od části stravovací a relaxační, což se nám snad beze zbytku podařilo.
Všechna tahle nabízející se krása by ovšem zůstala nevyužitá bez nesmírné pečlivosti a obětavosti Radima, Jirky, Pavla Černého, Míly Knoflíčkové (pokladna) a mnoha specialistů či sponzorů, které jsme mohli na Pluháči vidět v nepřehlédnutelných zelených tričkách.

Fotografií a videí už kolují na internetu stovky. Jejich autoři odvedli skvělou uměleckou a reportážní práci (Jirka Esser, Josef Böhm, Franta Bureš, Standa Tošner, Rejka Balcarová a další).

Dojmů je stále ještě mnoho a bude mi trvat nějaký čas, než si je utřídím. Ale jasně říkám, lidi, ukápněte slzičku, že jste tam nebyli. A určitě přijeďte na druhý ročník 25. července 2020. Program už se tvoří.