Nepromokavé publikum, spousta dobré muziky v bezpečí staletých stromů

23.06.2015 Nepromokavé publikum, spousta dobré muziky v bezpečí staletých stromů – Folkové chvojení (Jana Štěpánková )

František Nedvěd & Tiebreak
Foto: Petra Opočenská

Program odstartovala olomoucká Bujabéza svými pseudolidovými písněmi s folklórními náměty. Od tradiční české muziky jsme se poté přenesli až za oceán díky bluegrassové kapele G-Runs´n Roses. Pastvou pro uši byla zvlášť instrumentální stránka, obsah písní možná zůstal, díky anglickým textům, některým posluchačům skrytý. Následovala kapela Špunt z Přerova, která mezi folkovými písněmi odhalila i vlastní pohled na „věčný boj“ mezi muži a ženami. Nezapomenutelný byl koncert kapely Greenhorns s Honzou Vyčítalem. Přesnější by bylo uvést Greenhorns, Honzy Vyčítala a hlediště, protože od začátku až do konce bloku těchto legend zpívali i diváci. Nechyběly ani už zlidovělé písně např. Rovnou, tady rovnou, Little Big Horn, To tenkrát v čtyřicátom pátom… Publikum si vyžádalo několik přídavků a loučilo se s Greenhorny obrovským aplausem vestoje.Páteční večer spěl k vrcholu, rozezpívané publikum odměnilo podobným potleskem i hostitelskou kapelu Marien a jen potvrdilo, že mezi staré známé evergreeny už postupně přibývají další. Zrcadla, či Christiana Víti Troníčka k nim bezpochyby už dávno patří.

Na programu byla i jedna velmi významná událost pro východočeského písničkáře Radka Píďu Bartoše, a sice křest jeho první desky Vnitřní kompas, která vyšla díky podpoře jeho přátel a příznivců. Diváci si mohli poslechnout ochutnávku v podobě několika písní, které Radek na Chvojení zahrál za doprovodu Víti Troníčka, Petra Novotného, Petra Fedi Opočenského, Jana Kouby a Karolíny Kainkové. Deska byla pokřtěna netradičním nápojem Ron Bucaneros, o kterém Radek v jedné písni zpívá.

Závěr pátečního večera patřil kapele Žalman a spol. Ani ta nenechala hlediště v nečinnosti a celým areálem se sborem neslo mimo jiné třeba „…Podívej, jak málo stačí, když do vázy natrhám, bílou nocí k milování z hor divokej tymián…“ Oficiální část skončila, ale i přes neuvěřitelně vlezlou zimu se u brány hrálo a zpívalo až do rána. Studený a vlhký vzduch s hlasy udělal své a někteří nejmenovaní jedinci v sobotu mluvili jak z hrobu.

Jan Vyčítal a Grenhorns
Foto: Petra Opočenská

Marien
Foto: Petra Opočenská

Žalman & Spol.
Foto: Petra Opočenská

Druhý den se začínalo v 11 hodin. První zahrál Strunovrat ze Slatiňan. Strunovrat jsem slyšela už několikrát, teprve v sobotu jsem si ale všimla, jak strašně mi barva hlasu Zity Petříčkové připomíná hlas velké české zpěvačky Věry Špinarové. Krev v žilách rozproudil písničkář Michal Willie Sedláček s Evou Trnkovou. Mezi diváky v souvislosti s jeho jménem a písněmi padalo nejčastěji přízvisko „živočišné“ a nebylo divu, že se po jeho vystoupení vytvořila u stánku s cédéčky fronta fanoušků lačnících po jeho desce.

Pak vystoupily kapely Careta a z Náchoda přijel Bohadlo band, který posléze vystřídal skvělý a jadrný Hop trop. Letité trio, které však neustále vysílá mezi lidi obrovské množství pozitivní energie. I skupinu Hop trop doprovázel sborový zpěv hlediště. Společné zpívání k Folkovému chvojení patří a je podpořeno i tzv. Chvojníky, zpěvníky obsahující výběr písní, které ve Vysokém Chvojně v daný rok zazní.

Od východních hranic do východních Čech zavítaly Rolničky z Bratislavy. A pak se děly věci… To když se na scéně objevil Ivan Hlas trio… Bylo naprosto neuvěřitelné, co dokážou tři lidé. Muzikanti jakoby se se svými hudebními nástroji mazlili. Připomínalo to dialog mezi lidmi, ale řečí nebyl jazyk, jakým disponují lidé, ale jazyk hudební, jazyk hudebních nástrojů. Kytara Norbiho Kovácse si povídala s violoncellem Jaroslava Olina Nejezchleby a to jí odpovídalo. V notoricky známém Malagelu skočil Norbi z jeviště do hlediště, divákům sebral načatou láhev vína, vrátil se na scénu, ochutnal a pak plynule pokračoval ve hře. Jenže hrál tou lahví! Pak ji předal Olinovi, který také ochutnal a začal hrát sklenicí vína. Neuvěřitelná podívaná! Nevěděli jste, koho a co máte sledovat dřív. Publikum bylo nadšené a všichni tři se museli několikrát vrátit a přidat. Písní Ivana Hlase není nikdy dost.

Hop Trop
Foto: Petra Opočenská

Ivan Hlas Trio
Foto: Petra Opočenská

Roman Horký & Kamelot
Foto: Petra Opočenská

O krátkou vsuvku se postarala skvělá kytaristka Klára Vytisková. Z Ostravy přijela trampská kapela Tempo di vlak, po které vystoupil bluegrassově laděný Handl. Když jsem zmiňovala lidovění písní, tak další autor, jehož písně se už hrají a zpívají, je Honza Brož, který se na festivalu objevil se svou domovskou kapelou Devítka. Píseň Hej, lidi si zpíval celý amfiteátr. Od tria Berušky, z jejichž muziky je znát zejména vliv americké country, zazněl i takový hit jako je I Will Always Love You, který všichni znají z podání Whitney Houston a romantického filmu Osobní strážce.

Ke společnému zpívání se diváci vrátili díky Františku Nedvědovi a jeho kapele Tiebreak. Asi nejvíc působivá ale byla píseň „nenedvědovská“, avšak stejně známá – Tam, u nebeských bran. Vystoupení kapely Epy de Mye nebylo zcela bez potíží. Honza Troníček musel donést Honzu Přesličku skoro až na pódium, protože s pěti šrouby v pravé noze se špatně chodí. Epy de Mye nabídla divákům ochutnávku z její nové desky Kotlina, kterou proložila už známými písněmi, např. Lovec amorů. Ozvěna závěrečné Agnes se zařízla mezi stromy a nesla se údolím až do Holic a možná i dál. Závěr festivalu patřil brněnskému Kamelotu, jehož vystoupení bylo zakončeno unpluged na forbíně s dalšími muzikanty (Honza Přeslička byl opět přinesen.) a společným zpěvem písní Čas rozchodů a Rosa na kolejích.

Celé dva dny se o výborný zvuk staral Petr Michal - MK Production se svým týmem. Večer stačilo ještě znovu sprchnout. Bylo kolem půlnoci a noc byla ještě mladá… Do rána daleko a i přes obrovskou zimu se opět hrálo až do chladného svítání a do prvního zpěvu ptáků, kteří v arboretu hnízdí. Tak zase za rok pod staletými duby, jírovci a akáty…

Díky za krásné zážitky Ivane, Víťo, a další pořadatelé…

Jana Štěpánková

Sdílet na...

| Více...