O krok dál s Marien

14.11.2012 O krok dál s Marien (Jana Štěpánková)

Pardubice jsou živější… Byť jsem obyvatelka Hradce Králové, musím přiznat, že Pardubice jsou muzikálnější. Přesvědčila jsem se o tom už po vystoupení z vlaku ve městě perníku. V nádražní hale bylo velké shromáždění cestujících kolem skupinky omladiny, která tu hrála na kytary a jiné hudební nástroje a z plna hrdla zpívala. Atmosféru ještě dotvářel bílý labrador, který se před nimi kolébal do rytmu. Kdyby můj cíl dnešního večera nebyl jinde, asi bych tam zůstala a se zájmem bych poslouchala. Mé kroky ale vedly do Domu hudby v Pardubicích, kde se tuto sobotu 10. listopadu uskutečnil výroční koncert skupiny Marien. Po odchodu z nádraží mě v souvislosti se skupinou hudebníků napadlo, že v Pardubicích je silné hudební podhoubí, které tu je už mnoho let a které u nás v nedalekém Hradeci Králové nemáme.

Marien
FOTO: Ivan Bllemby Krejza

Do Domu hudby jsem s kamarádkou dorazila kolem šesté hodiny, kapela ještě pilně zkoušela. Dnes však na mě čekal i jiný úkol, než napsat svou dojmologii, a to postarat se o prodej cédéček, který mně a mé kamarádce byl svěřen. Kolem čtvrt na sedm se už začali trousit lidé, všichni natěšení, slavnostně naladění… Zkracovali si čas u našeho stánku prohlížením a klábosením, někteří i nákupem… Co kdyby po koncertě už byly desky náhodou vyprodané?

V 19:00 zazněly gongy jako v divadle a Marien předstoupili a před plný sálem zahájili úvodní skladbou Memento vitae z nového alba V půli cesty. Dál se střídaly starší písně, některé dokonce z doby Poupat, novější a zazněla i jedna úplně nová Olešnická o rodišti Víti Troníčka v Orlických horách. Jak sám řekl, píseň je sentimentální, ale s působivým zpěvem Zdeny Troníčkové velmi hezká, až z ní v zádech mrazilo. Obraz této písně dokreslovala malá Janička, která za zpěvu svých rodičů nadšeně a plná energie tancovala skoro celý koncert na schodech.

Demonstrativní odchod Zdeničky
FOTO: Ivan Bllemby krejza

Po písni Plamen nastalo loučení-neloučení, transparentním odchodem Zdeny k mateřským povinnostem za doprovodu zpěvu celého sálu, který ji za pomoci kapely zpíval dětskou písničku Prší, prší jen se leje. Dále nemohla následovat jiná píseň než Mejdan v hlavě (na forbíně), při níž měl největší úspěch Petr Feďa Opočenský, který úmyslně zcela falešně zazpíval svůj part: „Že jsem se normálně prostě zbláznil.“ Vzpomněla jsem si na svou učitelku zpěvu, která hlásila teorii, že pro člověka z hudebním sluchem je velmi těžké zazpívat něco falešně. Proto si myslím, že Feďa si potlesk rozhodně zasloužil.

Zuzka Mimrová
FOTO: Ivan Bllemby Krejza

Mejdan v hlavě utvořil atmosféru pro příchod nové zpěvačky Zuzky Mimrové, kterou můžete znát z kapely Bujabéza, nebo z koncertů písničkře Montyho. Zuzka vyhrála konkurs na novou zpěvačku a do kapely zapadla nejen proto, že na písních této kapely začínala a že jako zápisné přivezla láhev slivovice, což Víťa komentoval slovy: „Takže jsme rádi, že vás dneska vidíme…,“ ale také proto, že její barva hlasu je podobná barvě hlasu Zdeny, troufám si tvrdit, že v některých polohách je dokonce výraznější a v mužských vokálech příjemně vyčnívá. Zuzka se uvedla písní Eye in the Sky , Zuzčino provedení bylo ještě lepší než originál, a písní Zimomřivá, kterou přezpívala po Radku Píďovi Bartošovi, který s Marien hrával.

Marien a David Landštof
FOTO: Petra Opočenská

Po Zimomřivé kapela pozvala na pódium dalšího muzikanta a to bubeníka Davida Landštofa, kterého můžete znát např. z Druhé trávy. Nyní působí např. v Xindlu X a spolupracuje i s Lenkou Dusilovou. Na poslední album kapely Marien nahrál bicí a perkuse. I tento večer byl co se týče bicích výjimečný, protože kapela Marien s nimi poprvé odehrála koncert. Písně dostaly jiný nádech, který byl místy až lehce popový u písně Pouliční lampa bych řekla až jazzový.

Na adresu Davida Landštofa Víťa poznamenal zajímavou věc, že David je možná jediný bubeník, který do bicích nemlátí, ale ladí je. U písně Návrat, před kterou se vrátila zpátky na pódium Zdena, David představil divákům i ne zcela obvyklý bicí nástroj, který vypadal jako velký hliněný džbán.

Velmi hluboko do minulosti jsme se vrátili při písni O krok dál, kde znovu vynikl ženský dvojhlas, který není pro Marien obvyklý. Ač toho Víťa Troníček tento večer moc nenamluvil, zmínil události, které se za poslední rok udály v životě kapely i které teprve nastanou jako například vystoupení Marien na 30. narozeninách Kamelotu, které se uskuteční 9. prosince v Praze v Lucerně.

Marien a David Lanštof
FOTO: Petra Opočenská

Dnešní koncert se nachýlil ke svému závěru. Oficiální část byla zakončena písní Memento mori. Diváci ale nenechali kapelu jen tak odejít a vyžádali si i několik přídavků (Zrcadla v Zuzčině podání a Christianu), z nichž některé zazněly i akusticky na forbíně (píseň Je to zvláštn a Kluk z Pardubic). Přiznávám se, že nevím, jaký byl poslední přídavek, protože jsem se musela vrhnout zpátky ke stánku a nachystat cédéčka. Asi se ptáte, kolik se jich prodalo… Tak tuto informaci vám nesdělím, protože je obchodním tajemstvím, ale opravdu hodně :-) Hra tónů a světel skončila… Tak zase někdy příště.

Jana Štěpánková

Sdílet na...

| Více...