Festival Střelické strunobraní už má za sebou 9 ročníků. Za tu dobu se vyvinul z jednodenní přehlídky místních kapel až do současné, dvoudenní podoby, která nabízí širokou paletu interpretů od místních, méně známých, až po nejznámější jména, která jsou s českým folkem spojena. A jak se píše na stránkách festivalu, „již dávno to není jen odrůdová přehlídka folk a country kapel, ale můžete si poslechnout další přívlastkové žánry“.
Na 9. ročníku, který se uskutečnil 10. - 11. 6., zněla hudba postupně ve čtyřech programových blocích – scénách. Součástí festivalu bylo i množství doprovodných aktivit. Pro nejmenší byla připravena dvě divadelní vystoupení, hry se skauty a dále účastníci mohli navštívit jarmark, mimo jiné s výrobky z chráněných dílen, workshop sdružení APLA, výstavu na obecním úřadě nebo workshop fotografů ČR. Pro hladové či žíznivé byla k dispozici kromě stánků s běžným festivalovým sortimentem také kavárna Práh, přesunutá pro tento festival z Brna.
Páteční večerní scéna, kterou mělo na svědomí Rádio Čas, se jmenovala Muzika jak Brno. Všechny kapely, které hrály, byly skutečně brněnské. Zahájily Pocity a následovaly skupiny Přístav, Old Boys Poutníci, Johnny Cash Revival a Pozdní sběr. Hlediště bylo po celý večer velmi slušně zaplněné. Po ukončení sobotního programu se část publika přesunula do areálu blízké hospody, kde probíhal „muzikantský jamíček“. A vlastně nebyl jen jeden. Bylo možné si vybrat mezi skupinkou s Vlnou (ex I.C.Q.) a Píďou (ex Pidilidi), formací tvořenou členy Textové dílny (Monty, Žamboch, Frauenberg, Horák…) a několika dalšími.
Scéna Ranní kavárna se odehrávala v Kavárně Práh a také dramaturgie odpovídala programové nabídce skutečné brněnské Café Práh. Tři písničkářská vystoupení jistě ocenili především milovníci dobrých písňových textů. Zdeněk Větrovec není na brněnské scéně nováčkem. V písních občas provokuje, nutí k zamyšlení, nebo si jen tak hraje se slovíčky. K tomu všemu přidává precizní hru na kytaru. I Lada Šimíčková s Ivo Cicvárkem patří k pravidelným účinkujícím v Café Práh. Během vystoupení se z publika ozývaly nadšené poznámky k Ladiným textům. Stojí za to zavřít oči, zaposlouchat se do textů a nechat se unést do světa plného jemné poetiky a teskných příběhů. Petr Linhart je zase neúnavným propagátorem Sudet. Z písní dýchá pochmurná atmosféra neutěšené sudetské oblasti.
Odpolední scéna již tradičně patří soutěži „O KORUNovacY“. Před pódiem má každá kapela svou půllitrovou sklenici a diváci do nich vhazují korunové mince. Vítězí interpret s největším počtem korun (mince jiné hodnoty se nepočítají). Hned na začátku prokázali pořadatelé svou pohotovost a schopnost improvizace. Na poslední chvíli se omluvila první formace Two men. A tak místo nich vystoupili jiní „two men“, a to účinkující z jiných seskupení – Honza Žamboch a Ivo Cicvárek. Ačkoli byli počítaní mezi soutěžící, nebrali soutěž zcela vážně, neplánovaný koncert si naplno užili a na pódium pozvali i několik spřátelených hudebníků. Dále už se pokračovalo podle programu: Passage, rodinná kapela Švédova trojka, Kapky a keltská RíRa, která sklidila největší ohlas, přivábila dav diváků k půllitru a zaslouženě zvítězila. Než porota vyhodnotila výsledky, zahrála letošní vítězka Folkového kvítku Jana Věnečková.
Pořadatelé se letos rozhodli ocenit doživotními vstupenkami osobnosti, které se věnují folkové hudbě a snaží se o její šíření. Zarámované doživotní vstupenky obdrželi: pořadatel Mohelnického dostavníku Pavel Aligátor Nenkovský, který se bohužel kvůli nemoci nemohl dostavit, dramaturg Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou Michal Schmidt, hudební redaktor radia Proglas Milan Tesař a Milan Páleš z vydavatelství Indies.
Na večerní hlavní scénu se pořadatelům podařilo zajistit takové interprety, bez kterých se ani většina velkých folkových festivalů neobejde. Zahájili písničkáři Monty & Žamboch & Frauenberg s projektem Spolu. Honzu Žambocha bych jmenovala „náhradníkem letošního ročníku“. Večerní scénu původně měl otvírat Jan Budař, který však svou účast musel zrušit kvůli herecké nabídce. A tak Žamboch zastupoval v rámci Spolu a odpoledne místo Two men. Je však nutno říct, že to byla náhrada zcela adekvátní. Zhasni odehráli pouze v tříčlenné sestavě, v níž hráli před několika lety. Tomáš Kočko výrazně narušil harmonogram festivalu téměř hodinovým zvučením svého Orchestru. Diváci však vydrželi, protože pohled do programu sliboval ještě plno kvalitní hudby. Jananas byl ve Střelicích už loni, ale těsně před jejich koncertem se spustil ohromný déšť a festival musel být ukončen. Když se tentokrát Jananas zvučil, najednou zhasla všechna světla. Mnohým divákům se vybavila loňská situace, ale naštěstí se brzy všechno rozsvítilo a festival pokračoval dál bez větších problémů. Traband nalákal největší množství diváků a dosud téměř prázdný prostor před pódiem se zcela zaplnil. Vzhledem k tomu, že letos nebude Mohelnický dostavník, na kterém rádio Proglas vždy uděluje Cenu Za krásu slova, byla tato cena předána ve Střelicích – právě Jardovi Svobodovi z Trabandu. Před posledními dvěma účinkujícími se hlediště téměř vyprázdnilo, což je škoda. Klec ani Grimasa čápa sice nejsou tak proslavené jako Traband, ale kdo vytrval, jistě nelitoval. Obzvláště tancechtiví si přišli na své.
Občanské sdružení Sešlost v čele s rodinou Machátových opět prokázalo, že festival bere zcela za svůj a připravuje jej s obrovským nasazením. Účinkující se do Střelic rádi vracejí díky péči, které se jim od pořadatelů dostává a diváci již určitě neberou Střelické strunobraní jako přehlídku místních kapel, ale jako „malý festiválek plný velkých jmen“.