Zahájení 28. ročníku Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou v sobotu 20. července 2013, pojatých pro letošní rok ve znamení lásky a lidské náklonnosti, proběhlo ve stylu flamenca s Juanem Carmonem, přezdívaným mnohými princem flamenca, což už samo o sobě vypovídá o jeho dovednostech navodit skutečnou emotivní atmosféru. Však několik stovek návštěvníků, usazených v zahradních křeslech před hlavním pódiem v renesančním zámeckém parku, bylo očitým svědkem tohoto večera, že hudba může skutečně vygradovat až do nebeských výšin a současně se chvílemi plazit ve špíně z posledních sil. Nebylo okamžiku, který by posluchače udržoval někde mezi. Takový je Juan Carmona a jeho charakteristický rukopis flamenca, což dokázal i v Náměšti na Folkových prázdninách.

Následující divadelní nedělní den patřil jako vždy výhradně dětem, ale určitě i jejich rodičům. Kam se člověk podíval, tam se něco dělo a každý si našel to svoje. Např. v bílém stanu, na tzv. Oranžové scéně, sehrála skupina MDK (Malé divadlo kjógenu) hru Busu o lahodném medu, který na hlídání dostanou dva sluhové od svého pána. Jak taková situace může dopadnout netřeba prozrazovat. Hned vedle Oranžové scény si děti hrály a soutěžily spolu v různých disciplínách, mezi kterými vynikal "souboj myšlenek". Oč šlo? U stolu vybaveného elektronickou deskou připojenou na počítač ovládaný EEG signálem snímaným pomocí čelenek upevněných na hlavách soupeřů museli oba hráči jen vysokou mírou soustředění přetlačit malou bílou kuličku ze středu stolu do protihráčova brankoviště. Diváci mohli během hry na monitoru počítače sledovat průběh signálů obou hráčů. Někdy byl souboj velice vyrovnaný a trval dlouhé minuty, jindy šlo jen o pár vteřin hry.
Podobnou pozornost si získala i skupina ÚDiF, prakticky vysvětlující různé fyzikální zákony. Ukázali nám situaci, jak odšpuntovat láhev vína bez použití vývrtky, že láhev naplněná vodou a převrácená dnem vzhůru se nemusí rozlít, proběhly i experimenty s mikrovlnnou troubou a mnoho jiných pokusů, nad kterými diváci s údivem žasli.

Hudební program zahájil Václav Koubek ještě pod korunami stromů mimo hlavní scénu, obklopený hloučkem lidí, sledujících nejprve žongléry a akrobaty z divadla Facka. Na pódiu se Václav Koubek rozvyprávěl o komických situacích ze svého života, o cestě z města na venkov do jižních Čech, a po celou dobu působil velmi laskavě, naprosto ideálně sladěný s letošním tématem o lásce a lidské náklonnosti. Třešničkou na dortu nedělního dne byl úžasný Ďoubal, konferenciér Folkových prázdnin. Jeho oděv, připomínající arabského šejcha, dokázal podtrhnout letní horké počasí, které svým převlekem překonal i následující dny.

Energii do diváků naládovala se vší silou skupina Ukulele Orchestra jako Brno, s jistým známým orientačním bodem jménem Karel Heřman. Karla lidé můžou znát třeba z Čankišou, kde jako frontman kapely má hlavní sólo, ale u Ukulele Orchestra jako Brno nikdo zvlášť nevyčnívá a ani nezapadá. Jedou jako dobře seřízená lokomotiva, hrající známé pecky od Beatles, Depeche Mode, Elvise Presleyho, Amy Winehouse, Michaela Jacksona a řady dalších hudebních velikánů.

Amparo Sánchez s emotivním španělským hlasem a kořeny z Andalusie, podobně jako Juan Carmona, přijela na Folkové prázdniny cestou přes Ostravu, kde vystoupila na Colours of Ostrava. Snad namlsaná mnohatisícovým davem odhodlaným skákat jak muzikant píská, byla trochu zaskočená nad usazeným publikem, které si rádo hudbu spíš jen vyslechne a vnitřně sladí svoji duši, než aby se přímo fyzicky zapojilo do hudebních rytmů. Ano, občas se pár výjimek najde a o to je hned atmosféra festivalu kouzelnější.

O přestávce před posledním účinkujícím pořadatelé pro návštěvníky do programu zařadili ještě jednu loutkovou hru s názvem Domovní Requiem, tzv. zlou hru s drsným a lascivním vyjádřením konzumního životního stylu. Této hře nejsou vůbec cizí prvky erotického a násilnického chování obyvatel malého domu. Některými prvky byli zaskočeni i dospělí, nemluvě o dětech, kteří se často svých rodičů vyptávaly, co že se to tam vlastně děje. Desátá hodina večer sice odbila, ale nebyl jsem jediný, koho tato hra svojí brutalitou natolik překvapila, až nebylo jasné, jestli by měl člověk na závěr volat bravo, nebo jen mlčky odejít a raději rychle zapomenout. Jak si ale člověk uvědomí, o čem hra skutečně je, tak si ten potlesk herci a autoři určitě zaslouží. Svět přece není růžový a občas je potřeba se mu podívat přímo do očí a neuhnout…

Duke Special je často v médiích popisovaný jako písničkář s duší romantika a vizáží elegantního tuláka, pro kterého jsou poznávacím znamením rozevláté dredy, černé oční stíny a nezvyklá uniforma. A přesně takový byl Duke i v Náměšti. Hudebně připomíná třeba Eltona Johna, který podobně jako Duke dokáže s čistým hlasem a za doprovodu klavíru sdělit své pocity v silných písních s poetickým vyjádřením...

Takové byly první dva dny na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Počasí zatím přálo a zámecká jízdárna může podle předpovědí počasí zůstat zavřená i v dalších dnech.