FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pražská multifolková skupina Bezefšeho vydává album Mraky baref. Tato skupina, ověnčená Krtečkem, Portou nebo Jizerskou notou, vydává nové album po pěti letech. S kapelníkem skupiny jsme se sešli v nádherném jarním dni, na zahrádce pod vzrostlými kaštany. Michale, sedíme spolu nad vaším novým albem Mraky baref .

V jedné recenzi jedné aktuální desky jsem se přiznal, že jsem hledal své recenze předchozích desek příslušné kapely, abych mohl fráze a obraty opsat, a musel jsem přiznat, že se kapela tolik zhoršila, že jsem musel vymyslet bonmoty nové. To Květy nezklamaly. Na své desce V čajové konvici, která má na obalu kus koně a uvnitř písničku o medvídkovi či kočičce, zůstaly věrny všem svým neřestem.

Dne 29. dubna v 19 hodin se stal velký sál Divadla Husa na provázku svědkem mimořádné události. Hudební skupina Jablkoň spolu s autorským divadlem Anička a letadýlko pokřtila novou desku Království, která vyšla 18. dubna 2011 u Indies MG. CD je hudebně-dramatickým přepisem divadelního představení Království, které hraje Anička Duchaňová spolu s Michalem Němcem Jablkoněm.

Léto se blíží, s ním i neodmyslitelné festivaly, ale pro milovníky zhudebněného slova existuje nejedno místo, kde můžeme své ucho nakrmit po celý rok. Jedním z takových míst je i brněnská hudební kavárna Café Práh, do které 21. května 2011 přijel zahrát a zazpívat Jan Řepka... Honzova cesta do Brna nevedla pro člověka žijícího v Praze přímo po D1, jak by se mohlo očekávat, ale byla mnohem víc dobrodružnější.

V době útoku nezletilých a mladistvých Superstarů na horu zvanou Sláva je vzácné, že existují lidé, kteří věnují vítězi soutěže mladých zpěváků a autorů nanejvýš jízdní kolo a možnost si zazpívat na festivalu, kde neburácejí desítky tisíc diváků. Mezi takové lidi patří i Jiří Hopp. Před dvaceti roky založil festival Folkový kvítek jako příležitost pro mladé autory a interprety

Toto není reportáž z jednoho z prvních venkovních festivalů, z Folkového kvítku, navíc z jeho jubilejního, dvacátého ročníku. Byl jsem tam jen chvíli, ale během té jsem slyšel zajímavou konstelaci vystupujících, která mě přiměla k úvaze, o kterou bych se s vámi chtěl podělit – ne vám ji vnutit, ale přimět také k úvaze, jak to slyšíte vy.

Nějak se nám zase roztrhl pytel s irskými skupinami a písněmi. Je to rozhodně lepší, než folkloteroristé, ale co je moc, to je o nemoc. Navíc kvalita produkce tak nějak s dalšími a dalšími deskami celkově klesá. Když člověk slyší jednu kapelu napodobující Iry za rok, řekne si ok, supr, že sem někdo tu muziku přináší. Když jsou tři, tak trochu srovnává a konstatuje, že až tak inspirativní a barevná ta irská muzika není a když jich slyší pět, tak mu dojde,

Folkový kvítek, finále autorsko-interpretační soutěže písničkářů a kapel do 18 let, proběhl letos již podvacáté. Vše se odehrálo jako tradičně v příjemném prostředí letního kina na Konopišti, ale ještě než došlo na oficiální oslavy tohoto výročí, mohli jsme si vychutnat jednak spoustu hostů, muzikantů, kteří mají první krůčky na pódiích už dávno za sebou, ale hlavně sledovat

V důsledku dlouhodobé nemoci Pavla Aligátora Nenkovského se letos festival Mohelnický dostavník neuskuteční. Více informací získáte na stránkách festivalu.

Přibližně v polovině mezi návratem z nahrávacího studia Quad v americkém Nashvillu a vydáním dalšího řadového CD vystoupili Robert Křesťan a Druhá tráva v takřka vyprodaném pražském KC Zahrada. Během skoro dvou hodin bez přestávky zazněly skladby staré i nové. Druhá tráva, která v letošním roce slaví 20 let existence, si jako dárek nadělila vydání dalšího řadového alba Marcipán z Toleda. Jak potvrdil kapelník Druhé trávy Luboš Malina,

Koňaboj mi před pár lety udělal velkou radost. Škoda, že pánové a dáma neumějí držet slovo. Nedá se nic dělat, máme je tu zpátky s CD Zdálo sa ně, zdálo. Říkal jsem si, když jsem se tuto novinu dozvěděl, že při návratu budou plni sil a decibelů, basové kytary budou dunět naplno a vůbec to bude celé hodně echt folklórní.

Věřit nebo nevěřit na osudová setkání? Víra je zde patrně bezvýznamná, protože k setkání buď dojde, nebo nedojde. Důležité je, zda se v důsledku setkání někdo či něco narodí. Každopádně setkání jedné krásné, vysoké a nepřehlédnutelné mladé ženy a dvou mužů počátkem sedmdesátých let minulého století založilo jednu slavnou hudební historii a bez rozpaků lze říci, hudební legendu.

Jak to ale vše vlastně dopadlo? V jednotlivcích byla na první místě Jana Věnečková, druhý byl Vít Dvořáček a třetí Bára Černá. V kategorii skupin byla první Bora, druhá byla  Druhá identita a třetí Nautika.

Dost lidí si možná myslí, že zpívat a capella znamená zpívat bez kapely, zejména proto, aby se ušetřilo za nástroje a pokud některý hlas odejde, čeká „za plotem továrny“ jiný hlas. Jenže to není tak úplně, či spíše vůbec pravda. Zpívat a capella znamená zpívat v kapli, kde nebyly nástroje povoleny, a mohl znít jen lidský hlas.

Krátká deska – krátká recenze, nic nenaděláte. Osudy a tvorbu plzeňského Jolly bandu sleduji více či méně zblízka a více či méně pozorněji už delší dobu. Vždycky vypadal a zněl slibně a vždycky se pak tak nějak vytratil, aby se po čase zase objevil. I CD natáčel, tuším, vždy spíš jako maxisingly s polovičním počtem písniček, nikoliv ale v poloviční kvalitě.

V pátek, tradičně zvaný Velký a připadající tento rok na 22. 4. 2011, krom padání teplotních rekordů lidé opouštěli Prahu i její satelity, aby zaplnili již tak přeplněné výjezdy na směr Velikonoční svátky. Navzdory uvedeným faktorům se večer v klubu Na okraji v Hovorčovicích u Prahy konal koncert a další z dlouhé šňůry křtů desky To si piš… kapely Pavlína Jíšová a přátelé.

O předkolech oblastní Porty v Praze, ze kterých vyšla jedenáctka soutěžících pro pražské finále, konané 13. dubna ve Mlejně, jste si nedávno přečetli v podrobné reportáži Miloše Kellera. Zakončil ji optimisticky: „Onoho 13. dubna nás myslím čeká příjemný reprezentativní večer a velmi těžké rozhodování“.. Tím nás myslel porotu finále, Irenu Budweiserovou, Martinu Spurnou, Honzu Dobiáše, Petra Gutha a svou maličkost.

Recitál písničkáře Martina Rouse se uskuteční ve čtvrtek 12. 5. od 19,30 v Optice Radlická 25. Jako host vystoupí Martina Spurná – exKvokál.

Třetí čtvrtek v měsíci tentokrát připadl na 21. dubna, a proto se tento den uskutečnilo další setkání folkových nadšenců v Doli klubu v Pardubicích. Role hostitelské se nyní chopili samotní pořadatelé Ondra Podeszwa a Ondra Víšek, kteří večer nakopli se svou kapelou Balzamína. A z dalekých jižních krajů přicestovala živelná Epy de Mye. Balzamína patří mezi kapely nastupující mladé generace. Skládá se, jak už jsem uvedla výše, ze dvou Ondřejů – Ondřeje Víška a Ondřeje

CD Hromosvodu mám od loňského podzimu a střídavě putuje mezi rádiem a domovem. Od počátku jsem měl v úmyslu o CD něco napsat, od počátku jsem byl přesvědčen, že se jedná o desku na naše poměry ve folkovém rybníčku či folkrockové bystřině nadprůměrné, ale stále bylo pro mě nějak neuchopitelné. CD bylo i jedním z mých tipů při hlasování o folkovém Andělovi, ale jeho nešťastné načasování na podzim (jakkoliv se jmenuje Zimní čas) zřejmě způsobilo, že si ho moji kolegové nepovšimli a volili tradiční a vyzkoušené hodnoty.