FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Co víc si přát, než strávit dva prosluněné dny v krásném venkovním divadle, které připomíná antický amfiteátr, který je obklopený starými vzrostlými stromy. A vše tohle zažít se stejně naladěnými lidmi, kteří rádi poslouchají a zpívají folkovou, country a trampskou hudbu. Kdo nedorazil na třetí ročník festivalu Folkové Chvojení do Vysokého Chvojna o mnohé přišel. Především o pohlazení na duši v dnešní uspěchané a hektické době. 15. a 16. 6. se v arboretu na chvíli zastavil čas, starosti zůstaly před branami areálu a lidé všeho věku si užívali skvělou atmosféru, kterou vytvořili jak pozvaní interpreti, tak pořadatelé kolem Folk žije! a skupina Marien.
Počasí vyšlo na jedničku a bylo to znát v počtu diváků. I díky letošní novince, vstup zdarma pro děti do patnácti let, ve Vysokém Chvojně prošlo branami  téměř dva tisíce lidí. Hlediště bylo po oba dva večery zcela zaplněno. Přišli staří trampové v maskáčích a kovbojských kloboucích, kteří pamatují největší slávy Port, i mladé rodiny se svými ratolestmi . Mnozí dorazili na Chvojení už potřetí a vypadá to, že nový festival vykročil svou dramaturgií správným směrem a že nebude chybět v diářích návštěvníků ani za rok.
První den zahájila původně studentská pardubická kapela Pavučina, poté se představili chvojenští novicové: Zhasni z Nového Boru, kteří zaujali svými originálními texty. Dále uhrančivý Žalozpěv a bluegrassový Monogram, který rozproudil publikum anglickými písněmi a skvělou hrou na banjo. Program nabral hodinový skluz, ale nevšimla jsem si, že by to někomu vadilo. Kapely hrály v tempu a svižně, což diváky dobře naladilo na vrcholná vystoupení dne. Na bílou židličku, před půl devátou večer, usedla legenda žánru, sedmdesátiletý Miki Ryvola, který zahrál a zazpíval jak své, tak bratrovy skladby a fanoušci při nich zavzpomínali na kapelu Hoboes. Doprovázela ho „půlka“ Nezmarů, Pavel Zajíc a Pavel Drengubák. Protože Mikiho písničky téměř zlidověly, publikum si vyžádalo několik přídavků, vedle Bedny od whisky zazněly během vystoupení i písně jako Poslední míle, Jarní kurýr, Země tří sluncí, Osamělý město a hymna Old Boys Expedition Parta drsnejch dědků.
Než se v muzicírování pokračovalo dál, byli vylosováni tři diváci, kteří získali po dvou vstupenkách na srpnový čtyřdenní festival Pernštejsnká fortuna, kterou také pořádá Folk žije!. Po Mikim na plac vstoupila Lokálka. Václav Souček vyměnil moderátorský mikrofon za pěvecký a spolu se svými kamarády bavil publikum. Svými tanečními kreacemi a hlavně břišním tancem nejvíce zaujal bezesporu František Zapadlo. První večer se pomalu chýlil ke konci. Na dobrou noc zazpíval Žalman a hosté. Kromě starých hitů původní sestavy Žalmanova spolu z osmdesátých let uvedli i nové písničky z jejich posledního alba Budějky, které vyšlo na konci dubna loňského roku.
Protože si převážná většina lidí zakoupila lístek na oba dva dny, bylo jasné, že návštěvnost se může na sobotní celodenní „folkování“ jen zvýšit, což se i stalo. Vrcholem sobotního programu bylo vystoupení Věry Martinové, Spirituál kvintetu, Hop tropu a Kamelotu.
Zpívat se začalo v jedenáct hodin dopoledne a skončilo se oficiálně až před jednou hodinou  a neoficiálně se pělo až do rána. Sobotní program se nesl v duchu drobných změn programu, kvůli časovému presu kapel, které kvůli jiným vystoupením spěchaly pryč, nebo naopak přijely později. V jedenáct hodin se amfiteátrem rozezněla olomoucká kapela Bujabéza, která  s mladistvým elánem zpracovává melodie moravských lidovek. Publikum bylo k mladým skupinám natolik vstřícné, že kvůli přídavkům v úvodu vystupujících skupin Bonsai č. 3, Lážo Plážo i bratislavských Rolniček ze Slovenska, bylo velice obtížné udržet časový harmonogram programu. Druhým dnem provázela moderátorská dvojice Míra Ošanec a Pepa Štross. Ten, stejně jako Václav Souček, z role moderátora přešel na chvíli do role účinkujícího, aby se mohl mezi tím připravit později dorazivší AG Flek, který přijel bez bicích a zařadil proto pomalejší písničky. Po nich se na pódiu objevili vítězové letošního východočeského kola Porty, skupina Strunovrat, s nezaměnitelnou houslistkou Jitkou Šottovou. To už nastal ale čas pro první dámu české country hudby Věru Martinovou, která přijela v triu se svou sestrou Lenkou Slavíkovou a kamarádem, Angličanem Jamiem Marshallem. Věra s Jamiem rozjela skvělou show na kytary a potěšila opět známými písničkami. Na přání z publika jako přídavek Věra Martinová zahrála i Batalion, zrovna ve chvíli, kdy hledištěm sestupovali původní interpreti této písně, skupina Spirituál kvintet. Zpěvačka si pochvalovala zpívající publikum i krásnou přírodu, ve které se festival odehrával. Od jejího vystoupení emoce v publiku jen gradovaly. Po progresivní folkrockové skupině Passage a úžasném vystoupení nestárnoucího Spirituál kvintetu, který existuje už neuvěřitelných padesát dva let, se na pódiu postavila trojice Jaroslav Samson Lenk, Ladislav Huberťák Kučera a Jaromír Šroub Vondra aneb Hop trop. Ani ti nemohli opomenout staré fláky jako Amazonka nebo Tři kříže. Kapela bohužel nemohla na místě setrvat, okamžitě po vystoupení spěchala na další štaci do Hajnic, ale přesto se Samson stačil vyjádřit, že se mu moc líbil nápad s Chvojníkem – zpěvníkem, který diváci dostávali zadarmo při vstupu a z kterého mohli zpívat spolu s účinkujícími. Mile ho překvapila pohodová atmosféra, která proudila na pódium.
Závěrečný blok kapel nakonec tvořilo vystoupení Lístku, Berušek a  Marien. Večer, a tím i celý dvoudenní festival, pak zakončila slavná brněnská kapela Kamelot, která se nepovažuje za čistě folkovou. Jejich „předskokani“ vystupňovali už tak skvělou náladu a publikum svým potleskem dávalo najevo, jak je tato muzika baví. Především mladé dívčí trio Berušky nechtěli diváci pustit z pódia, zejména díky energickému podání amerických tradicionálů a fantastickým trojhlasům. Marien je uskupením, jejichž písničky se začínají čím dál, tím víc, šířit mezi lidmi u sessionů a táborových ohňů. Folkové Chvojení bylo výjimečné hlavně pro jejich hlavního zpěváka Víťu Troníčka, spoluorganizátora a dramaturga akce, který jako překvapení k pátečnímu svátku dostal, přímo na pódiu, krabice s nečekaně rychle vyrobenou novou deskou s názvem V půli cesty, kterou Marieni chtěli v létě uvést na trh. Povedený festival, který proběhl v atmosféře sounáležitosti a člověčenství a k tomu ještě za krásného počasí, zakončila kapela Kamelot, která zazpívala písničky z celého spektra své kariéry. Hlas Romana Horkého se nesl půlnocí a z jeho zastřeného a mocného hlasu vyskakovala husí kůže.
Suma sumárum se třetí ročník Folkového Chvojení vyvedl na výbornou, nikdo neměl k ničemu výtky. Účinkující si pochvalovali zázemí a diváci atmosféru, obsazení festivalu a občerstvení. Prostě organizátoři umí. Ahoj.