FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Byl jsem pořádně překvapený, když mi Pavel Pokorný před dvěma měsíci napsal, že bychom se mu líbili na festivalu, který v sobotu 3.11.2012 napíše svoji poslední kapitolu. Po konzultaci tehdy ještě pouze s Nelou jsem naši účast potvrdil se smíšenými pocity. Především mě zarazil ten poslední ročník. Vím, festivaly vznikají i zanikají. Ale s tím zánikem odchází pokaždé kousek folkového nebe a stejně tak i života těch, kdo nám to „nebíčko“ připravují. V tomto případě se jednalo o Pavla Pokorného, výborného písničkáře a člověka. Smíšenost pocitů byla dána i skvělou společností hudebníků, mezi které jsme ten večer byli pozvaní. Miki Ryvola, Pavel Drengubák a Pavel Zajíc od Nezmarů, Pepa Streichl, Žamboši, Pavel Pokorný a Petr Novotný, kluci z Passage, Honza Řepka, Lucka Redlová... Na všechny jsem se moc těšil osobně, ale hlavně muzikantsky. Naše zařazení na půl desátou, tedy blízko k závěru večera, pro nás také bylo zavazující. Diváci už určitě budou unavení a my rozhodně nejsme žádní „baviči“. A k tomu poslední kapička do mého pocitového koktejlu: bude to náš druhý koncert v nové sestavě, dokonce první hraní na mikrofony. Spousta důvodů k radosti i nervozitě. Proto ty „smíšené pocity“.
Vzali jsme to vážně a s velkou chutí. Rád bych ale zdůraznil, že nejen tento koncert. Náš přístup ke zkouškám a vystoupením, náš zápal pro muziku spojený s principem tvůrčí spolupráce, vzájemného respektu a obětavosti mně osobně umožňuje brát si z muziky radost, kterou mi nabízí.
Sešli jsme se už v pátek v podvečer ke zkoušce, která trvala asi do půl desáté. Nela přijela z Brna, Ondra z Prahy. Ač jsme všichni byli trochu unaveni, zopakovali jsme si všechny nově nacvičené skladby, a dokonce se pustili do tří dalších. Sobotní zkouška pak začala v jednu hodinu odpoledne na gymplu a uzavřela se v půl čtvrté v cukrárně:-) A zůstal za námi docela slušný kus práce. Dokončili jsme novou aranž písničky Z nadhledu, těsně před dokončením jsou další dvě. Z nadhledu s melodií Mildy Vokáče jsme se dokonce rozhodli v novém kabátku předložit divákům právě na Folkovém špízu. Nebývalá troufalost, ale my jsme si opravdu věřili.
K sokolovně v  Náměšti nad Oslavou, dějišti Folkového špízu 2012, jsme dorazili přesně v 18 hodin. Festival právě začínal. Na pódiu se objevil Pavel Pokorný s Petrem Novotným. Pavlovy procítěné písničky známe mimo jiné i ze Zpívání na schodech a Petr je všechny dokázal krásně zvýraznit svojí basou. Překvapil mne ale svým krásným sólovým projevem, když přidal k dobru jednu svoji skladbu s vlastním kytarovým doprovodem.
Hodně jsem se těšil na vystoupení Pepy Streichla. Je to bez nadsázky folková legenda. Někdy bych chtěl umět zahrát blues aspoň z poloviny tak pravdivě jako on. Pozval jsem jej k nám na Schody a doufám, že to vyjde. Jeho čtyřicetimunutiovka byla pro mne prvním vrcholem večera.
Ze „Zajdou“ a Jimem od Nezmarů jsem si zas po čase popovídal moc rád a rád jsem se také pozdravil s Miki Ryvolou, na jehož písničkách jsem se kdysi učil první kytarové akordy. Jejich koncertní blok byl jako vždycky silným zážitkem především díky Mikyho „hitovkám“. Ve srovnání s jinými koncerty, které jsem s nimi kdy zažil, se mi však tentokrát zdál jejich projev malinko rutinní, unavený.
V druhém bloku, který jsme měli uzavírat, vystoupila nejdříve Lucie Redlová. Jejím projevem byl nadšený hlavně Ondra, já už jsem se věnoval přípravě na náš koncert a organizační práci pro kapelu. Z jejího bloku jsem tedy bohužel nic neslyšel. Stejně tak jsem si nemohl vychutnat ani  duo Passage (Jarda Kuchař a David Watzl). Oba kluci původně skutečně jako duo začínali, další hudebníci se na ně „nabalili“ až v průběhu let.
A přišla naše chvíle. Krátké nazvučení, během něhož o nás z pódia hovoří moderátor Petr Jordan, jehož způsobu práce si velice vážím. A hned první skladba Pověsti navozuje svižnější tempo. Postupně zjišťujeme, že všechno funguje, jak má, a že pan zvukař za mixpultem už odstranil i nejdrobnější nedostatky v našich odposlechových monitorech. Zvuk na pódiu je vážně bezchybný. Sám jsem spokojen, dlouho se mi nestalo, abych, co zahraju, uslyšel z odposlechu přesně tak, jak jsem to zahrál, myslel, cítil. Bez zkreslení. Můžeme se tedy soustředit jen a jen na přednes. Zdá se mi, že se nám to daří a my ke svému uspokojení registrujeme stále příznivější ohlas z řad poněkud překvapeného publika. Také my jsme v šoku. Takovou pohodu jsme nečekali. Střídáme rychlé a pomalé písničky a odvažujeme se zařadit i odpoledne zaranžovanou Z nadhledu. Vyšla moc hezky, diváci nám všechno opravdu věří. Moc, moc mě to těší. Naši čtyřicetiminutovku jsme si opravdu užili. Při jejím závěru, přídavku, se mi stalo něco, co už dávno nepamatuji. Při posledních taktech písničky Kantorská se mi do očí nějak vloudilo vlhko. Až jsem měl strach, že to nedokážu „ubrzdit“.  Asi se spojila dušičková atmosféra s tragickým osudem Lucky Štěpánkové a s některými mými osobními pocity…
Každopádně šlo o velice zdařilý koncert, který však pokračoval dál.
Vystoupení Honzy Řepky bylo vtipné, bilancující, děkovné, melancholické, přemýšlivé i bavící. Líbilo se mně i divákům. A pak přišla už na pódium smršť v podobě Žambochů. Žamboši a Jura Nedavaška strhli celý sál vtipem, hudební přesností, dynamikou, herní virtuozitou, barvitými vokály a inspirativními texty. To všechno prošpikované spoustou překvapení, která mne nenechala ani chvíli klidu. Cítil jsem, že za tím vším je spousta poctivé práce a sebezapření. Úspěch Žambochům ze srdce přeji.
Úplný závěr a zklidnění obstarali Pavel Pokorný a Honza Řepka (ukulele), kteří z forbíny a bez mikrofonů zazpívali rozlučkovou skladbu. Po jejím doznění jsem povstal a pokusil se přivést publikum k projevení standing ovation. Pavel Pokorný by si za svou práci takové poděkování rozhodně zasloužil. Bohužel mé gesto nenašlo potřebnou odezvu.
Hudební maraton skončil někdy k půlnoci. Naložili jsme věci, Nela odjela do Brna, my s Ondrou na opačnou stranu do Jindřichova Hradce. Cestou mi Ondra líčil své nadšení nad zážitky, inspirací a řadou setkání, kterými jej tento večer obohatil. Jsem rád, že se všechno podařilo. Ondra sice není v hudbě žádný nováček, ale ve folku se dosud příliš nepohyboval a já si myslím, že lepší křest si ani nemohl přát. Domů jsme hustou a nebezpečnou mlhou dorazili kolem půl čtvrté ráno.
Děkujeme všem přátelům, známým, neznámým, hudebníkům i pořadatelům za hojné vyjádření podpory, díků a uznání. Užili jsme si toho všeho tentokráte bohatě, moc nás to těší a zároveň i zavazuje.