19.04.2005 "Strucný" pruvodce pražským konkursem Zahrady (Džexna, Tomáš Pohl) |
Konkurzy | |||||||||||||||||||
Telegraficky: Konkurs Zahrady pro Prahu a střední Čechy, Bohnice - Divadlo za Plotem 4. - 6. dubna 2005, účast 40 kapel, moderátoři Miloš Keller a Jeroným Lešner, zvuk Pája Jindrák, v hledišti přítomni: Michal Jupp Konečný, dramaturg festivalů F&C, diváci, většinou z účinkujících kapel, dále "my, hoši, co spolu chodíme" na folkové akce - novináři papírových a netových periodik, zástupci rozhlasových stanic, pořadatelé folkových soutěží, přehlídek a festivalů? a místní Jiříček.?:-))) Pro FT zapisovali: Džexna 4. a 5. 4., Tomáš Pohl 6. 4. Několik vět úvodem: Naše povídání o konkursu Zahrady si nedělá nárok na podrobné představení všech čtyřiceti účinkujících sdružení. P.T čtenářům FOLKtime.cz nabízíme naše posluchačské dojmy a postřehy, a také chceme ukázat, že účast na konkursu Zahrady přináší kapelám perspektivní příležitost, jak dát o sobě vědět širokému okruhu příznivců našich žánrů.
Kapely v Praze si moc nepotrpí na zpracování folklorních záležitostí z českých a moravských luhů, pokud se hudba lidu objevila, měla podobu městského folku nebo židovského a romského, či world music, jak se dnes říká. Pocházela ze vzdálených plání a pahorkatin Irska, ale nejčastěji nacházela inspiraci za velkou louží, latinsko-americké "španělské" rytmy se těší velké přízni mladých folkařů. Country a bluegrass zazněly jen vzácně, také trampové asi raději hrají na vandrech než na konkursu, zato rockeři si zařádí rádi vždy a všude. A sláva, nestalo se, že by některá z kapel nudila. První den, pondělí 4. 4. Babylon se od loňského roku zlepšil především v souhře, Sadil s Klingerem mají dar skládat melodicky i textově výrazné písně (Jidáš). I když bychom Pavlovi Klingerovi mohli vytknout občasné intonační nepřesnosti, nelze mu upřít sugestivnost projevu. Píseň Tohle je výrazné a líbit se to bude má jednoznačně hitové ambice. Pánská sestava Pilgrim Pimple (klarinet, housle, akordeon, kytara, kontrabas a bicí) má na repertoáru "podivné písně" s humorem, v soutěžní přehlídce tak vzácným, písně lehce parodické, které pobaví. Další pánský soubor, Línej dýzl, přivezl zahradní vzácnost, country, v jedné vlastní a dvou převzatých písních s českými texty ve velmi slušné podobě. Fiannan se zaměřuje se na irskou hudbu a kromě dvou tradicionálů předvedl i jeden bretaňský ve francouzštině, Cuba Kubikula s akordeonistkou Vesnou Cáceres, jak již z první části názvu kapely vyplývá, hraje rytmy "ostrova svobody" na poslech atraktivní, ve španělštině i v češtině, ale zde nebylo zpěvačce rozumět. Jana Šteflíčková a Filmový orchestr, kytaristka + kytarista a kontrabasista, školená zpěvačka, altistka s divadelním projevem, místy s hlasovou exhibicí. Myšáci a Grandis, dva smíšené sbory s převahou ženských hlasů, Myšáci energičtější, v projevu uvolněnější, Grandisu se tentokrát dařilo zpívat jistě (např. ve srovnání s Portou), ovšem k barevnějšímu dojmu zejména ve spirituálech mi chybí výraznější mužný bas. Zvučný hlas naopak nechybí Milanovi Surovcovi ze Surových kocourů, zástupců trampského žánru. V textech nic moc neřeší, poslouchali se docela příjemně. Folkový standard v podobném obsazení 6kytara, baskytara, bubínky,chřestidla), nijak objevný, předvedly čtveřice se zpěvačkami Krátká předehra (výborná baskytara) a Nezebe (9kytara), kteří zařadili Bouři (známou od Nezmarů) s jiným textem, bohužel bez šťávy. Druhý den, úterý 5. 4.
Z dalších kapel vzpomenu účastníky zahradního Trampského dne Hluboké nedorozumění s folktrampskými písněmi a zpěvačkou Eliškou Zachariášovou. Eliščin lehce zastřený hlas má v sobě zvláštní rozechvění i napětí, Slunečná i Blues spokojeného nádražáka vybízejí ke společnému zpěvu. Irský Shannon se blýskl interpretačně, bluegrassový pražsko- plzeňský Flashback skladbami zejména z dílny "pana autora" BG hitů Petra Kůse, z folkověji zaměřených formací interpretačně zaujala Vlastní tvorba 1984. Kámen úrazu působil dojmem, jakoby se dali dohromady těsně před konkursem. Kapela trampského žánru předvedla zpěvné písničky, dvě zpěvačky Myšáků nebyly sólově příliš výrazné. Totéž platí o mladičkých zpěvačkách již něco pamatující Nostalgie. Trio Narcis, vloni slibně nastartované, jakoby sklouzlo do stojatých vod folku, Markéta a Lazarové, OldaCrz či Qjeten s Květou Krejčovou alespoň jednou písní hladinu rozčeřily. Trojice Altai včele s perkusistkou Katjou Evou Klimešovou hledá svá "ALternativní TAJemství" převážně v etnické hudbě Evropy. Vystoupení středně generačního Šuplíku Zdeňka Vidláka jsem propásla, avšak slyšela jsem je o týden dřív na Portě. V kapele můžeme vidět i dalšího člena Panelákových fotrů Jiřího Kyncla s dvoukrkou el. kytarou. Např. píseň V kanceláři je díra v seriózním podání mě nikterak nenadchla, možná, kdyby ji prodali Fotrům?Další sestava - Dotyky, jejíž členové již něco pamatují (Radek Jonáš), mě návratem ke kořenům folku příliš nepřesvědčila. Třetí den, ve středu 6. 4., Jako první vystoupila na pódium kapela Succuba. Kolem jejich hlav kroužili elfové a jiní severští skřítci. Tyto bájné bytosti fyzicky zastupují Katka Aronová (flétna a kytara) Zuzka Koubková (zpěv a perkuse) , Kryštof Borkovec (basa), Pavel Rous (kytara a zpěv) a Olda Poděbradský (flétna a perkuse). Vlasatý Olda mi velmi připomněl mladého Jaroslava Hutku, tedy nikoliv hudbou, ale fyziognomií. Hezké a křehké melodie a příjemný zážitek. Tichá voda hrající s basou, bicími a se dvěma zpěvačkami mě svým tak trošku rockovým rytmem nijak zvlášť ze židle nezvedla. Naproti tomu tříčlenný Podbabskej Wyrvál (měl bych napsat"tříčlenej") hrál hudbu typickou pro věk členů a podle optického dojmu i založení členů kapely. Kolem osmnácti a dvaceti přepadá člověka chandra, vše je k ničemu, žít je k ničemu atd. Došlo i na kratičkou výměnu názorů s Pájou ohledně nastavení mikrofonu vlasatého bubeníka. Wyrvál přes uvedenou vlastnost (není to zápor, ale přechodný stav mysli) mě zaujal, neboť je sám sebou. Na jejich koncert bych ale zatím asi nešel. Kapela P.R.S. T. - Pepa Malina (housle) , Radek Hlávka (kytary) Svatka Štěpánková (kontrabas a zpěv) a Tomáš Vokurka (bicí) hraje od roku 2004. Svatka, éterická blondýnka si sice za kontrabasem ztrácí, ale její swingový a bluesový projev v dobré angličtině nezapadne. Bicí zněly tak jak mají, když například v pondělí u některých kapel poněkud "šramlově" rušily. Stejně jako kolegyně Džexna jsem se po přečtení jmen sám se sebou "shodl" na favoritovi, kterým byla bezesporu kapela Bezefšeho. Za zvukem kapely není jen vlastní autorská dílna, ale viditelná tvrdá práce. Bezefšeho má ale především něco, co některé kapely nemají, a sice radost z hraní. Bezefšeho svým výkonem neříká: "Koukejte na nás, to nám to šlape, sedněte na pozadí". Bezefšeho říká: "Lidi, to je nám spolu na pódiu dobře, je vám v hledišti stejně?" Nevsadili, například jako zmíněný Babylón, na osvědčené "hitovky", ale přišli i s něčím novým. Tím nemám na mysli jen ostříhanou hlavu Zdenála Mňuka,
Tak jak předešlé dva dny převládal akordeon , tak ve středu byl bohatě zastoupen spíše rockový žánr. Kapela s krátkým názvem Teta (webové stránky jsem nenašel) disponuje zejména malou drobnou blonďatou zpěvačkou, která místy v joplinovském zvuku pokoušela sílu svých hlasivek a kapacitu mikrofónu. Jeroným Lešner se před vystoupením Tety zeptal malé holčičky v první řadě, zda ví, jak se kapela jmenuje a ona bystře odpověděla: "To je moje máma". Z podobného "ranku" hrál i Hromosvod , kapela vedená Ondrou Fenclem, která loni vydala CD 17 lízatek a Krivohlavy s hlasově i zjevem výrazným zpěvákem. Berounská kapely s nezaměnitelným názvem Ponožky pana Semtaťuka (inspirace časopisem Čtyřlístek) mě zaujala nejen svým vtipným názvem. Zpěvák Tomáš Suchý, tak trochu "petřinovského" zjevu, má charisma. I zde se uplatnil harmonikář, tentokrát s buřinkou a la Jirka Hrdina z Krychle. Ze tří písně mě nejvíc zaujala třetí, plná expresivních výrazů (měly své místo a nebyly samoúčelné) s melodií tak trochu do ruských "blaťáckých" ( ruský výraz blatja se do přeložit asi jako zločinecká galerka) písní. Ponožky docela umí. Jako poslední vystoupila relativně mladá kapela, Crosband z Nymburka. Zvuk bych charakterizoval jako medický rock s doprovodem banja.Průvodci třídenní přehlídkou Miloš Keller a Jeroným Lešner kromě informací o vystupujících kapelách seznamovali diváky v sále s festivalovým děním letošní sezóny, Zahradu a další festivaly časopisu F&C v rozhovoru přiblížil Jupp - "správce konkursní podstaty", jak jej nazval Miloš Keller. Dále představovali novinky včetně nového internetového Rádia FOLK, které od 1.5. zahajuje vysílání a připomněli pořady rozhlasových stanic Proglas a Country Radia, kam mohou konkursní kapely své demonahrávky a CD posílat ke zveřejnění. Upozornili na přítomné dramaturgy a pořadatele folkových akcí, kteří si také přišli vybírat účinkující do svých programů a každý den v závěru zdůraznili tradiční konzultace kapel s Juppem v Zimní zahradě. Dobře sehrané a letos již naprosto rovnocenné dvojici moderátorů nechyběl humor, utahovali si dokonce i z kolegů :-) a dotvořili příjemnou atmosféru třídenního maratónu. A ještě upozornění závěrem: - výběr účinkujících na Zahradu a další festivaly F&C je plně v kompetenci pořadatele a dramaturga Michala Juppa Konečného. Sledujte web F&C. Na úplný závěr: A hlavně hrajte!!! Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...