Minulý týden mi psal bratr, že vyhrál v bleskovce dva lístky na koncert dvou předních mladých písničkářů s tím, že on sám na koncert nemůže jít a zda nechci jít tedy já a vzít s sebou nejakou druhou folkuchtivou duši. Inu proč ne, nabízel se mi kulturní zážitek zadara s možností eventuelně něco o něm napsat do FOLKtimu a zároveň tím sdělit jako že žiju.
Koncert byl v KC Zahrada, což je na Chodově, kousek od kolejí, kde jsem prožil svá studentská léta. Poprchávalo a navíc jsem dnes velmi odbyl večeri. Těšil jsem se, že budu mezi lidmi a zároveň věřil, že tam potkám Jardu Síbrta, který si koncerty obdobného ražení nenechává ujít. Koncert začal deset minut po sedmé. V sále asi deset lidí včetně zvukaře. Jarda nepřišel, nikoho, krom vystupujících jsem neznal. Koncert příjemně plynul. Písnička střídala písničku. A v půl desáté byl konec.
Žádné pokoncertní posezení u baru, na která jsem byl zvyklý. Jel jsem domů, mrholilo a navíc se ozývala má dnes odbytá večeře. Šel jsem večerními Nuslemi a přemýšlel o životě, o budoucnosti a v uších mi stále zvonily mollové akordy. Přišel jsem domů, nalil půl flašky vína do hrnce a udělal si svařák. Nějak to na mě všechno dolehlo. Možná jsem nebyl na tento koncert správně nalazen, možná jsem jsem měl zůstat doma, koukat se na televizi nebo jít s někým na pivo.
Koncert Petra Sedláčka a Jerryho Lešnera byl na vysoké úrovni. Petře, libily se mi Tvé texty, přesně jak mi avizoval brácha. Jerry, Tvé vystoupení včetně mluveného slova bylo profi a nové písničky skvělé. Už dlouho jsem se tak do písniček nezaposlouchal jako dneska.
Jenže teď jsem doma, stále mi v uších zní mollové akordy a je mi tak nějak všelijak. Nevím, bratře, zda až příště zase nějaký lístek vyhraješ, půjdu. Vím, že bych slyšel kvalitní hudbu a pěkně písničky, ale nějak se mi v této době nechce přemýšlet. A možná nejsem sám.
Doslov: Tohle není klasická reportáž, je to jen zachycení pocitů, které jsem měl cestou domů po jinak velmi vydařeném koncertě. Možná je to až moc osobní a dlouho jsem váhal nad tím, zda se o ty pocity s někým dělit. O tom, proč lidi nechodí na písničkáře (až na výjimky) a proč mají mladé kapely mnohdy problém s návštěvností na svých koncertech, bylo napsáno v internetových diskuzích a různých zamyšleních velmi mnoho. Není mým cílem, znovu se k tomu vracet. Tohle je jenom další aspekt. Zní to jako nesmysl říci si: "Koncert byl skvělej, ale příště bych nešel". Najde se někdo další, komu to jako úplný nesmysl nepřijde nebo kdo zažil něco podobného?
)))