FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Šestý ročník soutěže otevřela skupina Mangabej, která se nedávno a bez nástupce rozloučila s kontrabasistou. Přesto byl její výkon ve čtyřpísničkovém soutěžním bloku po stránce instrumentální silnější, než po stránce vokální. Ze všech někdejších i jsoucích formací Lucky Minaříkové tato jediná nemá ve svém názvu "zlom". Ale stejně jako ty se "zlomem" v názvu, zřejmě zlomová nebude.

Alternativně akustický písničkář Martin Hejnák se prezentoval, dle vlastních slov, čtyřmi nejfolkovějšími písněmi ze své tvorby. Proč tak učinil je záhadou, když soutěžní řád Notování nikterak striktně netrvá na folkovosti soutěžních písniček. Netroufám si posoudit, do jaké míry Martin zmařil svou příležitost, protože jsem jeho živé vystoupení zažil naposled (a poprvé) před několika lety.

V posledním roce se skupina Jolly Band rozrostla o pozoruhodnou zpěvačku Petru Kováčikovou a šikovného dobristu Dana Stacha (oba ex Apple) a zdá se, že tím uzavřela období stagnace, které odstartoval před pár lety odchod zpěvačky Ireny Motlíkové. I zde zatím kvalitativně převažuje instrumentální výkon nad vokálním, ale zdá se, že kapela má zaděláno na lepší časy, ba dokonce, že už nastávají!

Trampská tvorba Tomáše Coudyho Janouška (na fotografii s Bublinou a zvukařem Kubou Moravcem) nese určitou dávku naivity, která k žánru patří a u trampských ohníčků jedinečně dokresluje atmosféru. Možná Coudyho malá pódiová zkušenost byla příčinou jeho interpretační nejistoty, která ubrala jeho projevu na věrohodnosti. Nicméně jeho Alzheimer blues dosáhlo na 3. příčku mezi písničkami.

Jakub Horák ze skupiny Zhasni, především textař, vzácněji skladatel, vystoupil ve své nad očekávání kvalitní sólové premiéře. Zaujal čistým zpěvem dokonale prožitých textů se zajímavými melodiemi (jeho kompletně autorské Přišlo mi obsadilo 5. místo mezi písničkami a na 4. se umístil Čaroděj, kterého zhudebnil spolu s bratrem Tomášem). Vlastní interpretační přístup našel i ke svému textu 1+1, který zhudebnil a v repertoáru ho má Slávek Janoušek. Kubasův úspěch byl zasloužený.

V počtu sedmnácti individuí zcela zamořil scénu pseudotrampský sbor Osada Zlaté oči šerifa Franty Kopečného. Je obdivuhodné, s jakou laskavostí dovede toto uskupení parodovat písně mohutných trampských sborů, které dnešní scéně pohříchu chybí. Na fotografii vidíte OZO při interpretaci vítězné písně večera s předlouhým názvem Ný. Za zmínku stojí, že svoji premiéru v souboru, asi tři hodiny po přijetí, měl toho večera jeho nový člen, kamarád Malý Cecek vulgo Kubas Horák.

Po přestávce, v čase sčítání diváckých bodů a usnášení pořadatelské rady, mívá svůj půlhodinový recitálek host. Soutěžní ročník zahajuje každoročně vystoupením na domácích prknech spoluzakladatelka a patronka Notování, skupina Sekvoj. Její kapelník Oldřich Dolejš přišel před několika lety s myšlenkou udělat soutěž, která by navazovala na tradici legendárních Písní dlouhejch cest a položil tak základní kámen soutěži Notování pod Vyšehradem. Vystoupení Sekvoje se líbilo a potěšilo?

Vyhlášení výsledků proběhlo, jako obvykle, po policejní hodině. Osadníků OZO bylo při vystoupení diváckých vítězů méně o několik přespolních členů, kteří museli nasednout na své komoně a odklusat domů, k panelákovým ohňům. Přesto bylo vystoupení OZO opět sqostné a Malý Cecek (třetí zleva) při něm prokázal svoji hudebnost a gramotnost zpěvem z listu připevněného na zádech před ním stojící Heleny Doležalové. Zvítězil přátelský úsměv a konec večera byl veselý.