FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Takovýhle začátek Notování tu ještě nebyl! V úvodu pohovořil Michal Bechyně o prázdninovém koncertním cyklu Skalický stříbrňák, který připravuje již druhým rokem pro letní kino ve Stříbrné Skalici v Posázaví a po něm přednesl Belmondo, jen tak, z paměti a velice pěkně, povídku Šimka a Grossmanna Jak jsem se učil kouřit, jíž všechny přítomné skvěle pobavil. To vše proto, že 3. května 2012, přesně v 19:30 klekla pro Notování velmi důležitá záznamová technika a než se ji podařilo uvést v chod, bylo třeba nepřetržitě mluvit do mikrofonu, aby technik věděl, když se mu mašinka rozjede. Dopadlo to dobře, mašinka ‚vypustila první páru‘ krátce před Belmondovým ‚posledním šlukem‘ a program mohl začít.

Na první pozici nastoupily na scénu loňské finalistky, jablonecké dívčí trio KaBáJa. Nejistě zahraná úvodní převzatá písnička This is the life očekávaný ‚nářez‘ poněkud zbrzdila, ale závěrečná píseň, jejich vlastní Sršně, už měla drive ještě strhujícnější nežli obvykle. „Když my jsme tu první písničku hráli veřejně teprve potřetí…“ přiznala mi po vystoupení s povzdechem chybu kapelnice Káťa Císařová. A za chyby se platí: letos děvčata finalistkami nebudou. Ale nezanevřela na nás a věří, že se jim podaří včas přihlásit do desátého ročníku. Takže, stane-li se tak, přijde si Petr Vaněk z XXLive, který je přišel na semifinále podpořit, a s ním další fandové, zase na své.

Pavel Petran je písničkář se solidními hudebními nápady i texty a dobrý kytarista, který se jako sólista zúčastnil již 5. a 6. ročníku Notování. Po dvouleté pauze se k nám vrátil ve formaci Pavel Petran a kapela, obklopen kvalitními spoluhráči, kytaristou Edou Hladíkem a baskytaristou Honzou Marešem (a taky má bubeníka Zdeňka Váchu, ale ten s ním v Notování nebyl), se kterými se poprvé probojoval do semifinále… Pavel má krásný, zpěvný hlas vhodný pro melodické písničky a texty s táhlými slabikami. Do toho se ve své tvorbě strefuje velmi dobře. Trochu smolná je téměř zaměnitelná podobnost s hlasem Františka Nedvěda st. Možná to jeho kapelu i o pár diváckých bodíků připravilo. Jenomže, kdo za to může?

Kdyby byla v Notování udělována cena skokana roku, určitě by si ji odnesla kapela Flender & spol. Po nepřesvědčivé účasti v minulém ročníku zpěvačka Lucie Slámová a autor repertoáru, kytarista a zpěvák Radim Flender přestavěli kapelu. Vedle nich zbyl jen baskytarista Michal Winter. Flétnistka Romana Davidová a houslista Jan Kubát se přidali v až létě 2011. Při startu v základním kole v lednu 2012 byli ještě partou pěti velmi dobrých sólistů, kterým do kompaktního zvuku kapely ledacos chybělo. Protože se tenkrát Rada Notování shodla s diváky na vítězi večera (Vasilův Rubáš), postoupili do semifinále z druhého místa diváckého hlasování. Od té doby na svém zvuku i repertoáru intenzivně pracují a udělali dobře slyšitelný pokrok. Proto se i tentokrát umístili hezky, přesto, že Honza Kubát uvízl na zahraniční pracovní cestě, takže hráli v oslabení. Již nejsou partou sólistů. Vyrostli v dobrou a stále se lepšící kapelu a vytrvají-li ve své píli, určitě o nich ještě dost uslyšíme.

Šimek s Grossmannem by o Michalu Vaňkovi pravděpodobně napsali, že patří k Notování jako k velbloudovi hrby. Na jeho scéně stanul již podesáté. Jako sólista startoval ve 3., 4. a 6. ročníku, vždy v základním kole a v semifinále. K tomu připočítejte ještě sólové základní kolo probíhajícího 9. ročníku a základní kola 5. a 7. ročníku s novoborskou skupinou Zhasni, jejímž je kapelníkem. Jeho jubilejní, desáté vystoupení v Notování bylo jedním slovem úžasné! Nemalou zásluhu na tom má pianista Marek Novotný, kterého Michal po první písničce, ve které se doprovázel na kytaru, přizval na scénu jako hosta. Komentoval to slovy, že jako mladí kluci spolu hráli basket a teď spolu budou poprvé hrát písničky. Zpívání bez vlastního instrumentálního doprovodu Michalovi umožnilo koncentraci na přednes vlastních básnických textů a jeho písničky se rozzářily v dokonalé kráse. Michal Vaněk postoupil do finále velmi těsně, ale také velmi zaslouženě.

Dynamika, dokonalý souzvuk, kvalitní zpěv a nový sound převážně dost svižných písniček, který sklízí úspěchy, to jsou poznávací znaky kolínské skupiny Tata Mia, která, když jsme s ní koncem roku 2010 začali komunikovat, byla ještě autorským duem Míry Vlasáka (zpěv, kytara) a Ondry Sulženka (zpěv, perkuse). Koncem jara 2011, když chlapci vyplňovali naše přihlašovadlo, byli již regulérní kapelou, resp. triem, ve kterém David Špáta s kontrabasem předvádí mnohem víc než příslovečné tvrzení muziky. O tom, že jejich písničky vyvolávají obecné nadšení svědčí i to, že v diváckém hlasování zůstali na druhém, žel nepostupovém místě, se ztrátou jediného bodu na vítězného Michala Vaňka.

Michal Vaněk a Marek Novotný jh.
foto: Rejka Balcarová

„Víš, nám se tady líbí,“ říkala mi v baru Music City Clubu paní Jitka Vrbová, „ale to vystoupení nemůže dopadnout dobře. To jsou úplně jiný lidi, než pro které hráváme.“ Já se ji snažil uklidnit a její hudební partner Standa Chmelík jen moudře pokyvoval hlavou a nic neříkal. Na jeho slova ale došlo a všechno dobře dopadlo. Do sálu se postupně stáhli téměř všichni návštěvníci baru, ať byli našimi diváky či ne, a jejich reakce na jazzové, swingové a trampské písničky paní Jitky během vystoupení narůstala téměř k horizontu, který bývá nazýván nadšenými ovacemi. Přídavky byly dva a přesto, že publikum chtělo další, zpěvačka sama rozhodla, že je pokročilá hodina a vyzvala moderátory Belmonda a Bublinu, aby vyhlásili výsledky. A radostně rozjařená nečekaným úspěchem opustila scénu.

Výsledky zde byly již publikovány. Proto k nim jen poznamenám, že vytvořit je nebyla žádná legrace. Sečtení diváckých hlasů je rutinní záležitost, zato výběr tří finalistů postupujících rozhodnutím Rady Notování není nikdy snadný. Nejinak tomu bylo i letos a vězte, že kýženému výsledku předcházela velká debata, díky které víme, že finálovým divákům nabídneme odpovědně a se snahou o maximální spravedlnost vybraný, zajímavý program. Proto se na vás všechny 7. června 2012 v Music City Clubu moc těšíme!

Tata Mia - Kolín nad Labem foto: Rejka Balcarová

Jitka Vrbová - Praha foto: Rejka Balcarová