FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jedenáctý ročník písničkové soutěže Notování jde finiše, o prvním březnovém čtvrtku se v pražském Music City Clubu roztočí jeho první semifinálové kolo. Točit jím budou skupiny Choroši - Středočesko, Naopak - Dobříš a Česká Lípa, Rendez-fou - Jihlava a Ž. Z. - Želkovický zbytek - Želkovice na Brdech a písničkář Jirka Řehulka - Rosovice u Dobříše. Chcete-li vědět jak si tyto formace + deset dalších svůj postup zasloužily, přečtěte si článek Zajímá vás, co určilo postup semifinalistů? na webu Notování.

Flastr á capela ve finále X. ročníku Notování
foto Rejka Balcarová

Hostem ve druhé části večera bude skupina Flastr, která se stala v desátém ročníku vítězkou Rady Notování. V listopadu 2012, po její účasti v základním kole, napsal Cimbura do reportáže následující řádky, kterými vám našeho hosta chceme vřele doporučit: „Obrovské nadšení diváků vyvolala i závěrečná kapela soutěže, mladoboleslavský Flastr, označující svoji muziku, díky zpěvačce, která údajně dodává jejich muzice folkovou náladu, za poetickýbluegrass. Přehánějí to! Hanka Jelínková, to je holka nitroglycerin, která „prodává“ texty (převážně dílka kapelníka a excelentního kontrabasisty Honzy Raclavského) se stejnou vervou a nadšením, jako všichni čtyři pánové v kapele. Těm ovšem chybí Hančina dívčí grácie, ale to je vlastně také dobře! Vedle výborného a úspěšného vystoupení se kapela může pochlubit i tím, že v rukou jejich fidlera Tomáše Huška zazněl zřejmě nejstarší nástroj, který kdy v Notování hrál. Jeho housle postavil mistr Patočka před sto dvaceti lety.“

Jak se již stalo zvykem, není tento článek pouze pozvánkou na blížící se soutěžní večer, ale i reminiscencí kola minulého, která vás seznámí jak s jeho výsledky, tak s reportérsko-kritickými poznámkami Petra Vohnouta - Balíka. Zde to vše máte!

6. místo: Martin Hejnák - Kladno - 26 bodů
Balík: Martin Hejnák vždy, pokud si pamatuju, byl a je svůj. Kytara, zpěv a písničkářství. Není zrovna mým šálkem kávy, ale nikoho nekopíruje a snaží se najít si svou cestu. Sám sebe řadí k bizarnímu folku. První píseň Přijď ke mně blíž potvrzuje výše uvedené. Ano, je svůj. Cesta ke královně je další ukázkou jeho specifického projevu a tvorby. Skladbu V síni lze zařadit až k lehce psychedelickým kouskům. I s názvuky asijských harmonií. ZávěrečnýŠpanělský býk potvrdil výše řečené. Je svůj. Specificky svůj. Sice ho nemusím, ale respektuji ho a svým způsobem i ctím jeho „zabejčilost“ a věrnost vlastnímu stylu.

Jsme v tom
foto Petr Vymětal

5. místo: Modrý pondělí - Praha - 39 bodů; 3 preferenční hlasy
Balík: Parta, která si říká Modrý pondělí, tedy Aleš Verner baskytara, vokály; Ota Procházka kytara, zpěv, klávesy; Libor Smetana kytara, zpěv; Rudolf Kubíček kytara, vokály. Za současnou zpěvačku skupiny Nikol Janouškovou zaskakovala modropondělní ex Šárka Patáková. V úvodní písni Lehkomyslný den se sólový zpěv bohužel nevyznačoval přílišnou artikulací ani vokalizací a intonace nebyla také nijak úderná. Sorry. Poslední „vokál“ byl už ale „docela mimo“. Inu, první písnička bývá na rozjezd. Šárka, která zpívala Robinsonku, má docela zajímavou barvu hlasu, asi by jí ale neuškodil učitel techniky zpěvu. Melodie se mi do uší rovnala podstatně líp než texty obou dosud předvedených písní. Každý sólový kytarista občas sáhne vedle. Stane se. Jen to nesmí být časté. Píseň Dospělá se mi jevila po stránce sólového zpěvu obdobně jako ta první. Text drží opět kodrcavý a bohužel dost neumělý standard. Vokály je třeba sfrázovat. A na závěr? Prastará pravda zní: Na blues se pozná muzikant i kapela. A Johnovo blues mělo k blues dost daleko. Tedy alespoň k tomu, co já chápu, vnímám a miluju pod pojmem blues. Ke konci znělo jako docela dost dlouhej folkrock… Potenciálu má kapela myslím dost, jen je třeba na sobě, a na taky textech, máknout. Melodie se mi docela líbily.

4. místo: Druga - Praha - 45 bodů; 6 preferenčních hlasů
Balík: Druga, neboli Lukáš Vořech Pokorný zpěv kytara; Romana Sulčíková zpěv akordeon; Adéla Jelínková zpěv; Tereza Horká flétny; Bára Jelínková baskytara; Martin Pokorný percusse, o sobě říkají, že jsou uměleckou společností, jejímž záměrem je vyprávět příběh. Samotný název pochází ze starého jazyka Slovanů, ze staroslověnštiny, a znamená v doslovném překladu "přítelkyně". Skupinou je překládán volněji, jako "přátelství". Jméno tak podle nich výstižně spojuje původní slovanskou tradici, která skupinu inspiruje, a potřebu se uměnímsdílet nejen mezi sebou, ale i s posluchači při vystoupeních. Na přihlášce je toho spousta, bohužel na jevišti už mnohem míň. Vokály v Přání tvých návratů mě dost a skoro pořád tahaly za uši. Djembe mě taky nepotěšilo. Tedy hráč na něj. Celkově to chce zkoušet a zkoušet a zkoušet… Třeba si to sedne. A deklarované „Irsko“ to nebylo už podle mě vůbec. Snad jen ta „fňukna“… Mluvené slovo před Pramenem pod skalou bylo pro řadu lidí jistě poučné a přínosné. Já však spíš očekával dobře sfrázované vokály bez intonačních chyb. V Poháru a lovcově rohu se melodie, minimálně však harmonické postupy, téměř přesně opakují jako v předvedených písních a „kolečka na djembe“ taky. Písně Svědomí a Sudičky nevybočily žel bohu z řady. Djembe i baskytara spolu zvlášť hrály často mimo a djembe „pro změnu“ pořád to samé. Je mi líto. Mají spoustu práce před sebou.

Saša Niklíčková
foto Rejka Balcarová

3. místo: Jsme v tom - Plzeň, 73 body; 5 preferenčních hlasů
Balík: Trio Jsme v tom (Jana Golianová zpěv kytara; Martina Marková housle; Milan Lukáš djembe) hraje v této sestavě relativně krátce. V přihlášce o sobě napsali: „každopádně chceme, aby nás bylo slyšet, protože ‚jsme v tom‘ s váma. Tím se ubírá i naše tvorba, je o emocích, nápadech a hlavně lidech. Doufáme, že získáme nové fanoušky nebo třeba možnost zahrát si na větších podiích. Teď dotáčíme první CD, které se narodí na podzim tohoto roku…“ Vystoupení zahájili písničkou Věc. Jana má moc příjemný hlas. Milan bohužel v téhle písni nevystoupil svou hrou ze stínu řady hráčů na djembe. Dnes slyším pohříchu zatím „jen jedno kolečko“. Proti zdi následovala. Basy na djembe jdou hrát o poznání líp, ale alespoň moje touha „postiženého bubnováním a percusováním“ po jiném rytmu byla vyslyšena. Taky už to, jako první dnešní partě, celé začalo i šlapat dohromady. Nástup a výstup potěšil. Fakt to šlape. Tak ten začátek skladby Napořád s „vyředěnou bossa novou a rumbou“ byl dost mimo rytmus. Sorry. Když se skladba „rozjela“, bylo to o poznání lepší, než když „osamocené rány“. Jana potvrdila můj první dojem - příjemně znějící hlas. Intonace nebyla sice vždy úplně v pořádku, ale nevadilo mi to. Dost originální je i spojení kytara - djembe - housle, kterými Martina písničky příjemně probarvuje. Z téhle sympatické party by vbrzku mohlo něco být, jen trochu máknout.

2. místo: Saša Niklíčková - Mladá Boleslav - 82 body, z toho 27 bodů za písničku Záchodová štětka na 3. a 29 bodů za písničku Lednice na 2. místě v soutěži písniček; 5 preferenčních hlasů
Balík: Saša Niklíčková nejen hraje na harmoniku a zpívá, ale i příjemně svoji produkci uvádí. Říká, že je částečný samouk a hrát začala kvůli divadlu, resp. Kabaretu, a taky že zkusila napsat pár písniček a od té doby jí to už nějak zůstalo. Vystupuje taky v duu Panna a Vorel (které si, mimochodem, taky stojí za to vyhledat na Bandzonu a poslechnout). Záchodová štětka …Jupííí. Konečně nadhled, chytrej text. Pohodovej projev. Úžasnej, staropražsky žižkovskej sound. Tango dumka potvrdilo, že je na place Osobnost. Žádná umělina. Nejlepší tradice pražského pouličního písničkářství a šansonu. Mňam. I v Lednici se ukázalo, že zná a ví. Umí. Zase chytrej text. Mňam. V nuselským báru bylo pro změnu ze života. Moc dobré.

1. místo: Disneyband - Liberec - 105 bodů, z toho po 25 bodech za písničky 2006 a Usínání na 4. - 5. místě a 31 bod za písničku Jak přežít do jara na 1. místě v soutěži písniček; 14 preferenčních hlasů
Balík: Disneyband (Martin Kadlec zpěv, kytara; Anna Drábková zpěv, příčná flétna, rytmika; Marek Štulír baskytara) První byla skladba 2006. Jsem nucen se opakovat. „Ta ženská a spol.“ pro změnu umí. Jak snadno sepozná někdo, kdo muzice propadne. Není to ale jen Anička. Dobří jsou všichni. Pak následovalo Usínání. Tenhle „těžkokalibernější“ folk v podání další party kolem Aničky (která ovšem zdaleka není první zpěvačkou této formace založené v r. 2000) už tu letos byl. Dnes byl ale o poznání vlídnější. Co dál? Pokorná Tichá. Jo. A Jak přežít do jara. Jo a inu ano. Zase jsem si pošmákl.

Disneyband
foto Petr Vymětal

To byla soutěž. Krátkou, leč výstižnou poznámku přičinil ke svým zápiskům Balík i o hostovi večera: Už jsem měl „Svobodnou republiku Žižkov“ o trochu výše „v hubě“. XXLive jsou další skvělý výhonek Žižkaperku. Muziky, jak si publikum Notování u hostů již zvyklo, zase jak nas**** a rozšlapáno. Skvělá atmosféra, zpěv, rytmika, sólová kytara, doprovodná kytara a vůbec všechno. Nářez a přitom pohoda. Výborná hudební tečka večera.

Verbální tečkou večera pak bylo vyhlášení semifinalistů, jimž je věnován článek, na který vás odkazujeme v úvodním odstavci tohoto článku. A zajímá-li vás, kdy bude který semifinalista soutěžit, pak se podívejte do složky Tento ročník - čeká nás na webu Notování.

Závěrem dovolte, abychom definitivně vyvrátili mylný dojem, že další ročník naší soutěže nebude, jenž si někteří čtenáři vytvořili nad Belmondovým článkem Konec Notování publikovaným na tomto serveru. Naopak! Už sháníme dohromady zájemce o účast ve dvanáctém ročníku. Ti, které to zajímá, naleznou všechny potřebné informace zde.