gototop
22.06.2015 Folk ve Vysočanech (Tomáš Hrubý)    Tisk
Povídačky
Ať si kdo chce co chce říká, já tvrdím, že když se v jednu chvíli konají v jednom nevelkém městě dvě folkové (tedy na stejné publikum cílící) akce, je to ohromná (a docela častá) chyba. Z určitého úhlu pohledu můžeme za nevelké město považovat i pražskou čtvrť Vysočany – podle Wikipedie zde žije asi 15 000 obyvatel. Ale ano, vím, že v rámci velkoměsta se to tak docela nepočítá. Ale stejně – když člověk poslouchá časté (a často oprávněné) nářky nad slabými návštěvami výživných akcí, tak si říká – proč se vlastně jejich pořadatelé nezajímají, kdy a co se plánuje v sousedství...?
Folkové Podviní
Folkové Podviní
foto: Tomáš Hrubý
Zkrátka a dobře: Pozván na finále - myslím že už dostatečně proslulé - hudební soutěže Notování, těšil jsem se, že po roční pauze zjistím, jak si tato stojí. O něco později jsem zjistil, že ve stejný den se koná o 500 metrů dále na severoseverozápad Folkové Podviní, už 12. ročník příjemného festivalu, na kterém bych si rád poslechl pětatřicetiletý Hop trop, Pavlínu Jíšovou s přítelkyněmi, obnovený Scarabeus, který jsem ještě neslyšel, nebo Ztracené iluze, trio Jamajky Koblicové s bratry Zatloukalovými. Vzhledem k dřívějším povinnostem a odchodu na Notování jsem slyšel pouze pátého účastníka – AG Flek. Ale pokud nejste z Vysočan či aspoň z Prahy, tak napřed trochu popisu místa: Podviní je vlastně romantický dětský park (či hřiště), myslím, že skvěle provedený, stromy tam rostou kořeny vzhůru (viz foto), mezi skalami a balvany se proplétají chodbičky a tunely a místo tvoří – při troše dobré vůle – jakýsi přiškrcený amfiteátřík. Když je hezké počasí (to bylo!), sedící se na příkrých svazích pečlivě ukotví a stojící si v nevelkém středovém koridoru plivnou pod nohy, tak si mohou užívat, že poslouchají muziku na překrásném místě. Času na studování místa děje jsem měl opravdu dost: většinu doby, kterou jsem měl na pobyt na Folkovém Podviní vyhrazen, spolklo zvučení. Zvučení velmi pozvolné, nespěchající, každý rockový festival by mohl závidět... ech.
Folková legenda - skupina AG Flek
Folková legenda - skupina AG Flek
foto: Tomáš Hrubý
A pak konečně již zmíněný AG Flek: na jeho vystoupení jsem si ujasnil, co to znamená být definitivně zařazen mezi legendy. Nepřetržité rojení fotografů pod pódiem, radost z každého z těch krásných songů pánů Viktorina a Markytána, co se hrály (Letní, Tak to jezdívá, Vítr Safián, Před sedmou večer, Samba, Můžeš mě holka...), nostalgické evidování, kde kterého z mých velkých oblíbenců okousal čas... Ale taky dlouholetá absence nějaké nové písně a pocit – přes všechna velkolepá Vašíčkova sóla a neodbyté Velčovského bicí – že už to tak skvěle nezařezává jako kdysi a že hlasy – hlavně ve sborových partech – fungují méně a méně. Nejlépe to pořád ještě zpívá Blance Táborské, ale to konec konců platilo vždycky...
A pak rychlý přesun k jihojihovýchodu a o hudební generaci až dvě mladší finalisté – jaká náhoda! – také 12. ročníku Notování soutěžící v tomto pořadí: Choroši (střední Čechy), Trio P.E.S. (Františkovy Lázně), Anna D. (Vrkoslavice u Jablonce nad Nisou), LoukaBand (Čechy), Rendez-fou (Jihlava) a Isara (Mladá Boleslav). Pokud mně neznámý dramaturg Rady Notování chtěl srovnat pořadí kapel vzestupně podle jejich očekávané výkonnosti, povedlo se mu to téměř dokonale nejen z pohledu pozdějšího rozhodování jeho kolegů, ale i z pohledu mého a částečně i z pohledu publika. Hlavní putovní cenu, Harfu kněžny Libuše (ve skutečnosti plechovou valchu...), dostala od diváků Isara, které bych já rovněž přiřknul prvenství. Jasně – jsou to „jen kelťárny" a nejsou ani muzeálně čisté a od Irů nerozeznatelné, ani neotvírají žádné překvapivé hudební obzory. Ale slušně napsané a příjemně znějící písničky servírované s chutí hrající a výborně vyhranou kapelou vytvořily dojem, který žádná jiná z mimořádně kvalitních (jak se zmíním dále) kapel večera nepředčila. I když... oproti Rendez-fou, to u mě bylo o prsa vietnamské ženy, odpusťte mi to klišé. „Takové normální folkové" trio, u kterého se těžko vysvětluje, v čem je to kouzlo, pokud ho neuslyšíte. Schopnost být na úrovni vážní i veselí (to vůbec není samozřejmé), hudební zkušenosti začínající už ve skupině Honzíkova cesta a výkon zpěvačky Jany Gregárkové, která je nenápadně skvělá, jak jsme se shodli s kolegy. Přestože se jednalo o večer výtečných zpěvaček, myslím, že Jana byla nejlepší a překonávala hlasově mnohem nápadnější front-women Elisabeth Denysyuk (Trio P.E.S.) a Aničku Drábkovou (Anna D.). Ale to vše zcelovalo a povyšovalo jakési... kouzlo. Někdo ho má a někdo nemá. Rada Notování udělila Rendez-fou svou cenu – Palmu vítězství (jakousi drobnou rostlinku, která ovšem časem vyroste a svého držitele z domu vyžene).
Na třetí pořadí hlasovadla jsem po náročné úvaze zapsal LoukaBand a uvádím to také a zejména proto, že jsem se na tomto webu před téměř rokem velmi ošíval nad jejich vítězstvím na Portě - tak aby všichni viděli, že v tom nebylo nic osobního. (Hlasovadlo jsem nestihl odevzdat.) Nakonec mi LoukaBand připadal přínosnější než P.E.S. (v podstatě doprovodné kombo skvělé zpěvačky pohybující se někde mezi swingem a šansonem, určitě silnější interpretačně než autorsky) a výrazně vyhranější než Anna D. (zajímavé a nadějné folkrockové kvarteto, které se však zjevně pohybuje na samém počátku své dráhy, myslím, že i ten „vtipný" název Anička časem odvrhne...). Silné rysy muziky LoukaBandu, tak jak jsem si je pamatoval, zůstaly zachovány, repertoár mně přišel o něco lepší a ocenil jsem, že výkon houslistky Helen Kuglerové byl o stupeň niternější a méně vnějškový. No, a Choroši – u mě kousek za zbytkem pelotonu. Jakkoli chci vždy ocenit jejich snahu osobitým způsobem pěstovat trampskou muziku hoptropácké větve, vždycky mně tam cosi překáží. Tentokrát třeba snaha „veselé" kapely o vážnou píseň (ta čtvrtá věc, ta o stolu, ta byla opravdu slabá) a rytmicky rozhádané kytary i akustická baskytara v těch pasážích, které měly být právě rytmicky efektní. Ovšem ale: v diváckém hlasování byli Choroši druzí (1. Isara; 3. Rendez-fou; 4. Trio P.E.S.; 5. Anna D.; 6. LoukaBand) a přítomní dramaturgové Pavel Bárny Barnáš a Luboš Stráník je okamžitě pozvali na dva festivaly (což se nikomu z dalších přítomných nepodařilo). Tak vidíte, jak je jakékoli hodnocení subjektivní.
Finále 12. ročníku Notování - vyhlášení vítězů
Finále 12. ročníku Notování - vyhlášení vítězů
foto: Tomáš Hrubý
Subjektivně musím také sdělit, že letošní ročník - nebo jeho finále – byl mimořádně kvalitní, ať už se jedná o trend (doufejme) nebo mimořádnou událost. Hostující loňský vítěz Čáry máry se mně zdál o třídu méně zajímavý, než všichni letošní finalisté. A k tomu objektivně vzato: sálek v patře maxiobchodu s hudebními nástroji Music City byl tentokrát (viděl jsem ho tak poprvé) naplněný velectěným publikem po okraj, i když samozřejmě netvrdím, že je to kdovíjak velká hala. A dále: čtyři z letošních šesti finalistů byli loni finalisty národní Porty. Když jsem kvůli tomu vystřihl poklonu konferenciérovi Milanu Belmondovi Plchovi, jakožto zástupci Rady Notování, řka, že v 80. letech bývaly ve finále jejich velkého vzoru – Písní dlouhejch cest – přece jen o vrstvu až dvě jiné kapely, než ve finále Porty, skromně se bránil, že prý byla jiná doba. Byla – nebyla: myslím, že když někdo během dvanácti let vypěstuje soutěž – setkávání muzikantů, na kterou se sjíždějí kapely z celých Čech (na Písních dlouhejch cest hráli téměř výhradně soutěžící z Prahy) a celý ročník je zájemci obsazen během několika hodin, tak si rozhodně obdivné mručení zaslouží.
Což mě vede k smířlivému závěru celého článku: dobrá, když někdo „vyprodá" (ty uvozovky proto, že na Folkové Podviní je vstup volný: Je to dobře? Není? Ale to už je jiná písnička...) svou akci do posledního místa, tak mu vlastně nikdo další nekonkuruje a mohou být tudíž dvě akce najednou. Klidně i ve Vysočanech. Sláva vysočanským folkovým čtvrtkům...

Folkové Podviní – 12. ročník (Scarabeus, Ztracené iluze, AG Flek, Pavlína Jíšová a přátelé, Hop trop), 4. června 2015, Praha - Vysočany, park Podviní
Finále Notování – 12. Ročník (Choroši, P.E.S., Anna D., LoukaBand, Rendez-fou, Isara, hosté Čáry máry, 4. června 2015, Praha - Vysočany, Music City Club


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Orlík   |212.111.31.xxx |22.06.2015 20:50:24
A navíc jsou Isaráci moc bezva lidi,úžasní parťáci,v Telči vždy patří k těm,kteří dělají atmosféru Prázdnin i mimo podium,ty nezapomenutelné večery(noci)s nima jsou snad nejvíc,na co se rok co rok těším.Už za měsíííc!
Choroši...souhlasím,ač nerad s Tebou,Tome. Nerad proto,že Ovsíka jsem si oblíbil coby člena Nestíháme s Honzou Řepkou a dost trpím,když s tím jeho současné účinkování porovnávám.Choroši mi přijdou jako pokus o cosi,v porovnání s Nestíháme,docela...no nic,třeba se to časem vyhraje,ale...pořád ten konec dua N.,které mělo tak báječně našlápnuto,nemůžu strávit. Žádní super zpěváci s Honzou nejsou,ale ten jejich dvojhlas superzpěvácky vyzněl-ala,,Simon-Garfunkel,,.Navíc tam kde zpíval Peťa solo,tak jakoby šité jemu na míru-např.,,Malostranská,,-nádhera.Nápadité, orig.písničky,a o kolik jsme ochuzeni!To je taková škoda,furt mi to hlava nebere. Já vím,že cesty člověčí nejsou vždy totožné s těmi muzikantskými,či s mým přáním,co už...snad aspoň Blatiny nostalgicky jednou za rok...
Tomáš Hrubý   |Manager |25.06.2015 06:22:44
Ahoj Orlíku,
já sice teoreticky vím, že mluvit kapelám do toho, že se chtějí rozejít je stejně hloupé, jako říkat rozešlým milencům: "Když Vám to ale tak slušelo..." Jenže zrovna konec dua Nestíháme jsem bral na vědomí velmi neochotně. Tady si zase říkám, jestli by muzikanti neměli cítit nějaký respekt nebo závazek vůči svému obdarování. O jedné věci ani nemuseli HŘ a PO vědět - určité kouzlo, kterým byli jako dvojice nadáni (já vím, že se tu oháním kouzly tentokrát poměrně hodně; příště to napravím) asi zevnitř není cítit. Ale ta druhá - že jim jdou hlasy barevně k sobě, jako málokteré nepříbuzenské dvojici, to přece museli slyšet... a nic. Holt ty cesty člověčí...
Orlík   |212.111.31.xxx |25.06.2015 19:25:03
No co naděláme,snad je ty cesty č.časem znovu přivedou k pokračování té skvěle nastoupené cesty m. Co vím od nich,tak se znají od malička díky rodičům,kteří jsou velmi dobrými kamarády. To dočasné Petrovo působení v Leporelu s Ivošem a Markétkou se mi celkem zamlouvalo,Ivo zase ale upřednostňoval více Ladu po svém boku,až Lep.taky skončilo. Ale Nestíháme,to bylo neskutečné souznění,navždy se mi vryli do srdce...až jsem Honzíka dojal k slzám,když jsem zavzpomínal a tesknil.Bez přehánění jsem přesvědčen,že měli našlápnuto stát se legendami,jako např Paleček-Janík.
Ivo C.   |90.183.77.xxx |26.06.2015 09:05:42
Eh, to, že Leporelo skončilo, nemělo fakt s Ladou nic společného... (ostatně s Markétou se vídáme ve Velkém světě opět docela pravidelně)
Orlík   |212.111.31.xxx |26.06.2015 17:10:09
Aha,tak promiň Ivo,měl jsem tedy neověřené info..a pozdravuj Markétku,to je Hlas,Špinarka hadra!
Ivo C.   |90.183.77.xxx |29.06.2015 08:24:56
Budu...
Džexna  - Notování na videu   |Manager |25.06.2015 12:28:48
Po přečtení Tomášova článku se můžete podívat na dokuvidea z finálového Notování a poslechnout si, jakou náladu dokázaly přenést na diváky jednotlivé kapely. Je tam i ten Starej stůl Chorošů. ;-) Stačí kliknout sem https://www.youtube.com/playlist?list=PLgnQi028ssx ...

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."