Jaké byly některé festivaly aneb dlouhý pohled zpět

Povídačky

Teplé dny babího léta zmizely v nenávratnu a mizet mohou také některé vzpomínky a zážitky z letních festivalů; nejvyšší čas si trochu zavzpomínat. Vezměme to proti proudu času.

Mohelnice žije!

Mohelnický dostavník – to je vždycky radost na konci léta. Letos byl pro mě krásný tím, kolik návštěvníků se tentokrát do Městských sadů v Mohelnici vydalo, počasím, které dovolilo (podruhé za dobu, co na Dostavník jezdím) cachtat se v místním koupališti, nebo všemi těmi svými tradicemi a obyčeji… Ale vzhledem k tomu, že jsem se letos (viz další odstavce) předtím nedostal na žádný středně velký mainstreamový FCT festival, tak tentokrát ještě jeden přínos: vlastně jsem teprve poslední srpnové dny odhaloval, co si kdo z hlavních hybatelů žánru na letošní léto nachystal. Tak začnu od první ligy. Nevím, jestli jsem sám sebe nějak podprahově nezpracoval, vím, že to třeba někdo bude brát jako příznak stárnutí nebo neschopnosti sledovat něco „současnějšího“, ale řekl bych, že tentokrát na mě nejvíc zabral Žalman & spol. Poté, co se mi hodně zalíbila čerstvá deska Cestující muž a říkal jsem si, jestli to není jen takový trik ze studia, poté, co jsem měl pořád ještě v uchu poslední Vánoce v Telči, kde se na to jmenovaná sestava a zejména její vůdce velmi vykašlali, jsem byl najednou opravdu okouzlen. Skvělé!

Půljablkoň
Foto: Tomáš Hrubý

Kdo dál? Jarret – pro mě po dlouhé době chutnal obzvláště, navíc jsem se do značné míry dozvěděl, jak bude vypadat chystané album. Pozdní sběr – řekl bych, že se zlepšuje a mám pocit, že je toto seskupení vynikajících muzikantů se slušným repertoárem trochu neprávem přehlíženo. Cop, jednak hrající greenhornoviny ze své poslední desky a současně se vracející k dlouho opomíjeným a zajímavým skladbám. Malina Brothers – kapela se strakatým a dost bizarně voleným repertoárem - a přesto úžas vzbuzující jako seskupení hudebních gigantů. Devítka – jeden z vládců soudobého folkového mainstreamu, na scéně bez Madly Klupkové a bez vysvětlení a současně s Ivanem Šmejdou, o kterém si vrabci na střeše cvrlikali, že se má stát dalším členem Devítky (ano, mezitím se stal). SemTam, který jsem jako snad jediné ze všech jmenovaných v létě už slyšel (na regionálním festiválku Domodra), ale který mě přesto potěšil svými s(S)tarodávnými songy i současným výkonem. Moc rád bych mezi prvoligové účastníky zařadil také Monogram – já to tak rozhodně cítím a konec konců, i po osudové výměně frontmana stále patří mezi naši úzkou bluegrassovou špičku. Nicméně musím poctivě oznámit, že je publikum v sobotu v noci trochu odzívlo. Neuneslo bluegrass jako žánr? Angličtinu? Nebo by ten „bájný“ Monogram s Jakubem Rackem zvládli lépe? Těžko říct. No, a ještě jsem nejmenoval hvězdy nedělního dopoledne, čili velmi prestižní scény Radia Proglas – Půljablkoň (opravdu jen ve dvou, Michal Němec a Marie Puttnerová) a Epydemye, logicky jako držitel žánrové ceny Anděl 2015 uváděná, z oceněné Kotliny velmi hrající a Mohelnický dostavník zakončující.

Devítka
Foto: Tomáš Hrubý

Pak byla řada kapel, které jsem zaslechl tak napůl, když jsem odněkud někam přebíhal (na festivalu s více – tedy dvěma – scénami člověk nemůže slyšet všechno i když nemarní čas u stánků nebo ho naopak nevyužívá v zákulisních rozhovorech). Úplně nejvíc položili diváky na lopatu slovenští swingoví Funny Fellows, ale radost jsem měl i ze všech ostatních „útržků“: Marien, Kofe@Vlna, Folk Team, Pouta, Lokálka, Robert Křesťan & Trapeři. S velkou chutí jsem se chodil koukat na teoreticky „béčkovou“ a přesto tak prima, v lese schovanou Duhovou scénu; slyšel jsem tam například Sekvoj, Strunovrat, Madalen, Bonsai č. 3, Fukanec, Handl…

Prestižní soutěž kapel otvírá festival už v 16 hodin v pátek, takže zpravidla slyším posledních několik tónů nebo nic; tentokrát jsem stihl tak dvě třetiny soutěžících. Oceněné jsme na tomto webu uvedli téměř v reálném čase; já jsem stihl vítězné Z hecu i další oceněné Fukanec, Sasaband nebo Handl, slyšel jsem třeba i Portrait, další oceněné Pocity jsem si spolu s Choroši doposlechl při jiném jejich vystoupení. No, a aspoň telegraficky musím zmínit všechny ty tradiční akce, které mně vždy udělají radost: příjezd dostavníku, tentokrát s Malina Brothers, ještě před ním na koni René Matlášek (kapela Marod – čerství „mistři světa v hudbě“ – no, to by bylo na dlouho, ale fakt to skoro takhle znělo i v angličtině…), osadní táborový oheň v koutě areálu se Sekvojí, Marody, Choroši a spoustou dalších účinkujících, filmová soutěž…

V posledních letech se stále dokola mluvilo o tom, jestli bude ještě další ročník Mohelnického dostavníku – a jednou skutečně nebyl. Ani dnes z toho nejsme venku – Aligátor hlasitě připomíná, kolik mu je let, a jistě na to má právo. Ale přesto doufám, že po jednoznačně vydařeném ročníku je pravděpodobnost zániku o něco menší. Jednoho z našich současných největších a nejvýznamnějších festivalů by byla ohromná škoda.

Když je redaktor inkognito

Nebudete tomu věřit, já tomu málem taky nevěřím, ale letos mi to – snad poprvé za posledních 20 let – vyšlo tak, že jsem na žádném dalším prázdninovém festivalu, tak nějak „naplno“, s akreditací, nebyl. Navštívil jsem již zmíněný bluegrassový festival DoModra v Praze – Kunraticích (24. 7.; vstup volný), kde mě potěšilo, jak narostl do větších rozměrů, nebo třeba vystoupení již zmíněného SemTamu, ale prima byla třeba i Nová sekce (s Markem Drábem!), Jan Bican s kapelou nebo Country Cocktail.

SemTam
Foto: Renata Králová

Dva dny jsem se pohyboval i na možná nejzásadnějším folkovém festivalu dnešních dnů (Prázdniny v Telči; já 30. – 31. 7.), a to jako doprovod umělkyně ve dvou dnech hrající s Handlem a Vegetem. Díky tomu jsem se vyskytoval hlavně na Kocouří scéně na náměstí a na zásadní vystoupení zmíněného víkendu, tedy vystoupení sourozenců Ulrychových s Javory, jsem dorazil tak pozdě, že pro mě zbylo místo na úplném okraji nádvoří. Jakž takž jsem slyšel, ale z přehršle vystupujících umělců jsem viděl asi tak dvě třetiny (levé) Petra Ulrycha. Jak já litoval…

No, a taky jsem zavítal na sobotní část Janouškova Ústí (13. 8.): mám tam poblíž chalupu, k festiválku mám v zásadě citový vztah, takže jsem se dostavil inkognito, (rodinný) lístek si koupil a byl potěšen lecčím: třeba Arnoštem Frauenbergem, Condurangem, Ivošem Cicvárkem, Zdeňkem Vřešťálem… a samozřejmě panem domácím, mým písničkářským oblíbencem Slávkem Janouškem.

A možná by stálo zato vysvětlit/pochlubit se, proč jsem se nemohl dostavit na festivaly první půle července. Shodou náhod jsem fungoval po 23 letech (nepočítám-li „hospodské“ aktivity) jako kytarista. Z původně plánovaného hostovského doprovodu již několikrát zmíněné bluegrassové kapely Handl, která doprovázela na třech tanečních festivalech ve Francii americké cloggery jménem Cripple Creek, se po náhlé indispozici kytaristy Honzy Zellena stalo mé rychlé angažování (nikdo jiný tak nahonem nebyl po ruce) jako výkonného umělce. Takže jsem se prostě 14 dní snažil na desítkách vystoupení třech festivalů v Normandii a Bretani udržet aspoň jakž takž rytmus v pekelně rychlé patnáctiminutové instrumentálkové medley. Hudební publicistika je úžasná věc, ale není špatné jednou za čas koukat na svět z opačné strany scény…

Více scén a originalita ve Slezsku

No, a jsme v červnu - to jsem si řekl, že se podívám na dva festivaly, na kterých jsem ještě nikdy nebyl: Hradecký slunovrat a Jablonský medvídek. Na Hradecký slunovrat (24. – 25. 6.) jsem se nesmírně těšil a (přesto!) jsem nebyl ani v nejmenším zklamán...(Pokračování zítra.)

Sdílet na...

| Více...