Jaké byly některé festivaly aneb dlouhý pohled zpět

Pokračování včerejší 1. části

Více scén a originalita ve Slezsku

No, a jsme v červnu - to jsem si řekl, že se podívám na dva festivaly, na kterých jsem ještě nikdy nebyl: Hradecký slunovrat a Jablonský medvídek. Na Hradecký slunovrat (24. – 25. 6.) jsem se nesmírně těšil a (přesto!) jsem nebyl ani v nejmenším zklamán. Vašek Müller si na hranici severní Moravy a Slezska vytvořil svébytný festival (letos už 3. ročník) – z folku si vzal hlavně jeho modernější a do určité míry i mladší část a roztáhl se i do rocku, alternativy a možná leckam jinam. O velkorysé koncepci svědčí i to, že festival měl celkem čtyři pódia. Na jedno z nich, ukryté v bílém zámku a nazvané „Diskuse a workshopy“, jsem se vůbec nedostal, ale ostatní jsem si užíval. Na hlavní scéně „Pod Bílou věží“ jsem si poslechl třeba Květy – zněly opravdu rockověji než dříve a od té doby je to podle všeho ještě dál. Ale byli skvělí! Písničkářka AGU, z jejíž desky jsem měl tak rozporné pocity, jak už dlouho ne, to živým vystoupením rozhodně nenapravila. Ignorovala posluchače, nebo prostě jen ještě neví, jak se postavit k struktuře koncertu? To Kittchen – písničkář v masce - překvapil příjemně, jeho vystoupení mělo velkou sílu (zajímavé texty!), i když za sebe bych ocenil, kdyby se víc věnoval kytaře a méně tabletu a krabičkám. Trochu legrační byla avizovaná seskupení Ivan Hlas Trio a Jakub Noha Band. Trio bylo dvoučlenné (Ivan Hlas a Norbi Kovács), Jakub vystupoval dokonce sám. Ale přesto byli úžasní, Ivan s kytarovým démonem Norbim byli dokonce možná mým nejsilnějším dojmem z tohoto festivalu.

Jakub Noha
Foto: Tomáš Hrubý

Druhá festivalová scéna byla na nádvoří bílého zámku – jistě znáte i ze spousty jiných festivalů, jak kouzelné jsou scény na nádvořích zámků - a v sobotu fungovala na střídačku s hlavním pódiem. Nabídla dost písničkářů: Petr Linhart vystoupil jenom se svou elektrickou kytarou a skvělými songy z alba Rozhledna. Jitka Šuranská si zpočátku vyráběla kapelu svým looperem, později se k ní přidal mandolinista Martin Krajíček. Písničkářka Katarína Koščová (vítězka první slovenské Superstar) své hezké písničky ladí nejspíše do šasnsonova; na Slunovratu ji doprovázel akustický kytarista, ale jen jako náhrada jejího obvyklého klavírního doprovodu. Skvělou Jablkoní ve velké „polní“ sestavě sobotní večer na zcela zaplněném nádvoří vrcholil. Pak byla ještě tečka v podobě klezmerového Létajícího rabína. Velmi dlouho jsem je neslyšel, nicméně sleduji je od jejich maturit a musel jsem konstatovat, že ten čas rozhodně jako kapela nepromarnili… A nesmím zapomenout – provoz na nádvořní scéně začal už o páteční půlnoci akcí, na kterou jsem se velmi těšil, nočním koncertem Tamaralu a křtem sbírky Narcise Půlpána (což je jakési básnické alter ego Petra Sedláčka, frontmana Tamaralu). Zničen cestou z Prahy, hustým červnovým vedrem i náročným uplynulým týdnem, jsem ale slyšel Tamaral tak trochu „přes hadr“ – je mi moc líto.

Kupodivu
Foto: Tomáš Hrubý

Open scéna byla koncipována prostě jako třetí nebo „C“ scéna u příchodové cesty k Bílému zámku, rozhodně to neznamená, že by byla open pro nadšené začátečníky nebo snad kolemjdoucí. Šéfovali jí (a částečně se na její dramaturgii podíleli) kolega redaktor Belmondo a jeho žena Bublina a přesto, že počet diváků zde byl podstatně nižší než na hlavních dvou scénách, bylo tam velmi příjemně a rád jsem se tam zastavoval. Nejvíc jsem se tam těšil na nominanty folkového Anděla 2015, Sovu a Slamáka, jejichž songy z oceněného alba Nad Řípem se blýská... mi v té době hodně zněly hlavou. Zahráli je velmi dobře, ale trochu otráveně, snad že obvyklá hrstka diváků pod Open scénou v době jejich vystoupení ještě prořídla. Bylo zhruba šest večer, Pod Bílou věží hrála v tu chvíli kapela Heimat… nevím proč: rozhodně škoda těch, co nepřišli! Krystynu Skalickou jsem zahlédl poněkud letmo, doprovázel ji kontrabasista a zpívala zhudebněného Ivana Magora Jirouse. Isara byla v plné sestavě i s bubeníkem a ve výborné formě. The Weathermakers a The Honzíci jsou částečně personálně propojeni: první hrají úsporný bluesrock, druzí „si hrají“ na mladou trampskou kapelu; občas je to hudebně, textově i vizuálně vtipné, občas je to spíš pro zasvěcené, občas je to trochu silový humor. Světlo – to je velice mladý akustičtější pop-rock a přiznávám, že na jejich set jsem spěchal proto, že podle původního rozpisu měl v tu dobu hrát Disneyband… Kupodivu jsou pro mě staří známí z Brna, nápaditý jazz-folk, který si v sestavě zpěvačka, saxofonista, baskytara, klávesista a perkusista vystačí bez kytary. A u Huménečka z Veselí nad Moravou mám poznámku, že se jednalo o solidní standardní folkrock s cimbálem.

The Honzíci
Foto: Tomáš Hrubý

Čtvrtou scénu už jsem zmínil, dále Hradecký festival zahrnoval i doprovodný program: dětskou scénu nebo různé výstavy, tu se prolínající s poezií, tu s přírodou. Jako doprovodný program byla deklarována i Gastro scéna Krmelec; Vašek Műller mi říkal už dřív, že na zabezpečení festivalu výborným jídlem a pitím si zakládá. Ze své zkušenosti mohu dosvědčit, že víno bylo na Slunovratu skutečně skvělé a láhev s vinětou festivalu jsem si dokonce odvezl domů (a velmi by mě překvapilo, kdyby Vašek M. neměl ta nejlepší vína…). Nicméně co se týče jídla, musím říct (jistě proto, že jsem přišel ochutnávat nedlouho před koncem festivalu), že místo očekávané špičkové gastronomie jsem dostal pouze podivné zbytky. Tím jsem si rozhodně dojem z festivalu zkazit nenechal a uvádím to vlastně hlavně proto, abych nevypadal jako nedůvěryhodný píárista právě ve chvíli, kdy se vám chystám sdělit, že Hradecký slunovrat je určitě nejsilnější ze všeho nového, co se mezi folkovými a příbuznými festivaly v posledních řekněme pěti letech objevilo. Hodně skvělé hudby, hodně čerstvých podnětů a taky myslím, že ještě hodně rezervy pro růst. Nechme se překvapit – a rozhodně doporučuji.

Medvídek malý, ale náš

Koupaliště a scéna na Jablonském medvídku
Foto: Tomáš Hrubý

Velký folkový festival v současnosti k mé velké lítosti nemáme, asi jím nikdy nebude ani Hradecký slunovrat (tolik místa na vršku kolem obou zámků zase není…), ale festivaly malé v žánru vysloveně bují. Jedním z nich je i Jablonský medvídek, na kterém jsem před letošním červnem také nikdy nebyl; tak jsem se tam v rámci svého hudebního ochytření vydal. Protože nejsem první, kdo ve FOLKtimu o Jablonském medvídku píše, zopakuji jenom, že ho organizuje Libor Kačírek zvaný Donald, že název povstal od medvěda obsaženého v městském znaku Jablonného nad Orlicí a že se odehrává v tomto podorlickém městečku na místním koupališti, což je i s přilehlou scénou a okolím velmi působivé místo. (Koupaliště má celkem starobylý původ a na informačních cedulích se o něm lze dočíst dosti neuvěřitelnou historku, jak pomnichovská rozhraničovací komise namalovala čáru právě mezi Jablonným a jeho koupalištěm a jak místní chlapi zapůsobili na příslušného důstojníka wehrmachtu tak, že hraniční značení o něco posunul a koupaliště zůstalo k radosti jablonských měšťanů v Protektorátu…).

Bujabéza
Foto: Tomáš Hrubý

Letošní ročník festivalu (podotýkám, že to stejně nemuselo být za nedávných i dávných ročníků…) byl přehledně rozdělen na páteční večer s kapelami z okolí, sobotní dopoledne a odpoledne věnované doprovodnému programu a dětem a konečně hudební finále, večer, na kterém si zahrálo šest kapel. Za hlavní hvězdu z nich byla Devítka; toto předurčení naplnila, nicméně oproti zvyklostem bylo její vystoupení trochu studené a poněkud se na něm podepsal mistr zvuku Zbyněk Kříž z Brna (což se netýkalo, bohužel, pouze Devítky). Nejvíc mě rozehřála Isara: mám radost z toho, jak se jim v poslední době daří navzdory problémům se sestavou, jak jsou i nejsou keltští a nic si z toho nedělají a sázejí celkem běžné, ale vůbec ne hloupé písničky pro potěšení publika. Šlusující Bujabéza byla kapelou nejvíc v pohybu: nejen že měnila před létem sestavu, ale výměna na nejviditelnějším postu zpěvačky, tedy Zuzany Mimrové za Zuzanu Pustinovou se uskutečnila přímo před našimi zraky, na jablonském pódiu. Bujabéza se mi líbí také víc a víc, jako se mi líbí víc jejich současné album Před odletem než předchozí Potvory di mare.

Hluboké nedorozumění
Foto: Tomáš Hrubý

Největší jistotou bylo Hluboké nedorozumění, které – jak jsem pochopil – plní funkci jakéhosi maskota festivalu a rád jsem se s ním po dost dlouhé době zase potkal. Největším překvapením pak byli brněnští D.N.A., kapela ve studentském věku, převážně dívky, ale s kapelníkem, autorem a skvělým kytaristou Vítkem Dvořáčkem. Skvěle hrají ostatně všichni, navíc mají originální aranže, které z jejich hudby vytvářejí jakýsi art-folk s důrazem na instrumentální pasáže, ale nebojte, převážně jsou to stále písničky. Výborně! No, a kapela, kterou jsem nestihl, byla eMBéčka – tak snad příště. A na co jsem se hodně těšil: na Jablonském medvídku se po koncertě jamuje, fakt, říkali mi. Tak… zas tak veliká akce to nebyla, ale pár muzikantů opravdu neschovalo hned nástroje, pár příznivců společného zpěvu se kolem nich seskupilo, bylo to pěkné a nutno připustit, že takovýhle program pofestivalové noci už dnes zdaleka všude nemají…

…a další pozdně jarní muzika

Jablonský medvídek byl můj první letošní festival, takže tady moje pouť proti času končí. Ještě bych měl vzpomenout čáslavské Banjo Jamboree (17. – 18. 6.). kde jsem letos slyšel páteční koncert a ze sobotního pár kapel kolem vystoupení Alison Brownové, na kterou jsem se přijel podívat. A možná dva výrazné koncerty na začátku či před začátkem června.

Finále Notování (2. 6.): je to víc koncert nebo festival? V každém případě je to velmi atmosférická záležitost, nabitý sálek a přilehlý bar budovy Music City v pražských Vysočanech působí jak zoologická plná hudebníků a dalších lidí od muziky. Kromě zmíněné atmosféry si vždycky rád užiju kapely, které tato celoroční a myslím, že mohu říct velmi populární písničková soutěž vygeneruje. Poslechl jsem si jich šest (+hostující Isaru, loňského vítěze), divákům se nejvíc líbila Alternativa z Plzně, Radě Notování (která to všechno připravuje) pražské Duo Quaoar a mně Spolektiv.

To je moc pěkný oslí můstek, protože poslední událost, kterou chci zmínit, je táborský křest (proběhly ještě další dva v Českých Budějovicích a Jihlavě) alba Dej mi tvar právě kapely Spolektiv (31. 5.). Křest v táborském divadle byl výtečný, deska, jejíž hned dvě recenze jste si nedávno na FOLKtimu mohli přečíst, rovněž.

Pokud jste vydrželi, děkuji Vám za pozornost. Ano, vím, že „se to takhle nedělá“ a mohl jsem těch povídaček o festivalech a jiných akcích napsat víc a hlavně dřív. Nicméně před chvílí jsem listoval svými články pro FOLKtime.cz a zjistil jsem, že v roce 2007 jsem napsal obdobný shrnovací materiál, ve kterém jsem se z listopadu dostal až do dubna. Takže jsem se za devět let docela zlepšil, ne?

Mohelnický dostavník, 26. – 28. srpna 2016, Mohelnice, autokemp
Hradecký slunovrat, 24. – 25. června 2016, Hradec nad Moravicí, zámek
Jablonský medvídek, 10. – 11. června, Jablonné nad Orlicí, areál koupaliště

Sdílet na...

| Více...

Kam dál?

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Petr Sedláček - Moje chyba

|88.146.202.xxx |20.10.2016 18:23:36

Zase měli pravdu ti kolegové z kapely. "Roztáhneme tu oponu, ne?" říkali. "Ne," trval jsem na svém. "Bude to zajímavější".
Evidentně nebylo. Tomáši, promiň

Odpovědět

Tomáš Hrubý

|Manager |26.10.2016 19:40:29

Ééh, Petře, často lituji, že nemáš show na TV v prime timu... Ať se daří Tvým mnohosmyslným vtípkům i emotivním zamyšlením!
T.

Odpovědět

Člen redakční rady

Eliška - Devítka a zvuk

|193.17.251.xxx |25.10.2016 13:26:36

Ahoj, díky za vzpomínku na Jablonského Medvídka. Jen bych ráda upřesnila, že na vystoupení Devítky se ze zvukového pohledu nepodepsal Zbyněk Kříž, neboť Devítka si přivezla a dosadila svého zvukaře. Prima hudební zážitky i na podzim

Odpovědět

Tomáš Hrubý

|Manager |26.10.2016 19:45:52

Omlouvám se za chybu, to je holt daň za psaní z vééélkého odstupu. Nicméně co platí: podle mého, samozřejmě zcela subjektivního pocitu, nebyl na letošním Jablonském medvídkovi velmi často zrovna extra dobrý zvuk. Bohužel.
-toh-

Odpovědět

Člen redakční rady

» Finále ze všech nejfinálovatější (Karel Vidimský - Cimbura)

» Konkurz kapel na Welcome scénu Hradeckého slunovratu 2019 (Ondřej Oborný)

» Výsledky 2. základního kola X. ročníku Notování (Rada Notování)

» Kdo, jak a proč se dostal do 1. semifinále Notování (Rada Notování)

» Notování 6. února 2014 a taky před měsícem (Rada Notování)

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."