gototop
03.01.2017 Na podzim jsem slyšel taky Bonsai č. 3, Sekvoj a Honzu Řepku (Tomáš Hrubý)    Tisk
Povídačky

Máte prosinec, nebo leden? Pojďte se mnou do půlky listopadu…

Bonsai č. 3 a velké emoce

„Budeme křtít naši desku v menze, tam kde jsme začínali,“ okomentoval dost nezvyklé místo pro koncert velký boss Bonsaie č. 3 a celého večera, který se právě chystám popsat, Vašek Koblenc. Sálek s nevhodným tvarem i všelijak nepříhodnými vestavbami hrál péčí zvukaře Karla Dřínka jak z praku, nestačili jsme se divit.
Plnoletá Bonsai č. 3, vpravo Vašek Koblenc
Plnoletá Bonsai č. 3, vpravo Vašek Koblenc
foto: Petr Zikmund
Modelem večera, kde se kromě křtu alba Z dlouhých poutí slavilo taky 18 let existence Bonsaie č. 3, bylo pozvat jako hosty všechny ex-členy a sehrát si ještě jednou zrychleně historii kapely. Ex-členů, jak známo, je v kapele, která měnila členy velmi rychle, opravdu dost, nepřijeli tuším tři. Nejslavnější z nich, jeden ze zakládajících členů a současný epydemik Honza Přeslička poslal jako omluvu zdravici, která byla přehrána na úvod večera. A ti, co přijeli, se postupně střídali na pódiu a předváděli vývoj kapely, která – jak říká Vašek Koblenc – není revival, jenom chce uchovávat písničky Franty Stralczynského a Tomáše Poláčka, protože za to stojí. Kromě těchto bonsaích záležitostí se hrály i původní písně napsané (většinou členy a ex-členy) přímo pro Bonsai č. 3, tak jak je to ostatně namícháno i na křtěné desce, a musím říct, že v obou skupinách písniček mám své oblíbené.
Karel Stralczynský křtí
Karel Stralczynský křtí
foto: Petr Zikmund
Místo chybějících ex-členů si zahráli přítomní muzikanti, byť se v příslušné sestavě původně nevyskytovali, takže na pódiu se neustále vyměňovali účinkující; musím říct, že obdivuji, jak to s minimálním zkoušením všichni se všemi zvládli. Desku přijel pokřtít (kromě již zmiňovaného Karla Dřínka) Františkův bratr Karel Stralczynský, který si také s kapelou zahrál několik kousků na violoncello (takto občas hostoval i s Bonsaí v 80. letech), zúčastnil se i pan vydavatel Luboš Houdek (Galén). Na závěr se na nevelké menzovní pódium vmáčkli všichni, kdo v tom neopakovatelném večeru hráli a zpívali, a společně si dali Zázraky – tak jak to na závěr koncertů dělávala i Bonsai. Emoce byly převeliké, a kdo chtěl, mohl je nechat doznívat v nedaleké studentské kavárně, kde se jamovalo dlouho, předlouho…

Každý chce přece slyšet Sekvoj…

První kapelu dlouhého večera – Větrno Liberec - jsem nestihl, zato s jejím kapelníkem Petrem Peukerem jsem pak v průběhu večera vedl dlouhé hovory. Nikam nespěchal, což bylo pro zmiňovanou akci typické: nikdo nikam nespěchal, řada účinkujících i hostů v objektu Mlejna prý pak přespávala.
gratulant Béďa Šedifka Röhrich
gratulant Béďa Šedifka Röhrich
foto: Lenka Živná
A co bylo ještě typičtější – koho všeho jsem tam (kromě účinkujících) potkal: Tonyho Antonyho, Juppa, jeho ženu Hanku, Majora, Balíka, Cimburu a Kytku, Petra Kuklíka… Omlouvám se všem, koho jsem nejmenoval, prostě jsem tam potkal celý roj lidí, které samozřejmě více nebo méně pravidelně kolem muziky potkávám, ale tolik najednou… to asi dlouho ne. Myslím, že se potvrdila teorie, že trampská muzika je skutečně médium nekonkurenční, přátelské, které lidi sbližuje: všichni se rádi přišli podívat na oslavu 35. narozenin kapely Sekvoj, která sice v některých etapách existence zkoušela leccos, až třeba i soft folkrock, ale většinu svého předlouhého života byla trampská až supertrampská, až je konečně možná nejtrampštější teď, s ohlodanými chlapáckými aranžemi, tedy bez zpěvaček, které po většinu existence Sekvoj provázely. I na ně dojde, nepředbíhejme.
gratulant Vojta Kiďák Tomáško
gratulant Vojta Kiďák Tomáško
foto: Lenka Živná
V první půli hráli hosté tedy gratulanti: kromě zmíněného Větrna Béďa Šedifka Röhrich, úžasná postava trampské (nejen) muziky. Doprovázela ho chvílemi část Lístku; celý Lístek si zahrál poté, a taky to byl mimořádný zážitek, už proto, že slyšet Lístek „v období intenzivních rodičovských povinností“ (jak sami píší) není tak jednoduché. S nejslavnějším jménem a z největší dálky pak přijel Vojta Kiďák Tomáško. Po pauze zahájil kolega Belmondo, který celý večer skvěle uváděl, tím, že přečetl ještě skvělejší Juppovu zdravici. Poté se střídavým úspěchem předvedl jakýsi voiceband na slovo sekvoj, který secvičoval v první půli s publikem, a pak už vtrhli na pódium oslavenci. Napřed nás čekal jakýsi výlet do historie, kterým provázeli otcové zakladatelé Olda Dolejš a Pavel Hurt: i kontrabasista Emil Pinďa Makal musel předat nástroj svým předchůdcům Přemku Vágnerovi a Pavlu Krumphanzlovi a zejména pak byl řetěz „historických“ songů záminkou pozvat na pódium všech pět ex-zpěvaček Sekvoje: Hanku Řeháčkovou, Dášu Pařízkovou, Moniku Veselou, Lucii Plecitou a Karolínu Skalníkovou (ta přišla i s příčnou flétnou, samozřejmě).
Pinďa + Olda + Pavel = Sekvoj
Pinďa + Olda + Pavel = Sekvoj
foto: Lenka Živná
Hezky se na to koukalo, poslouchalo, vzpomínalo, hosté přinášeli dary… Ještě jsme zkoukli úúúžasné historické fotky hrdinů dne a pak už následoval až do samého konce večera koncert současné tříčlenné sestavy. Belmondo vzpomněl na Sekvojáky, kteří už přijít slavit nemohli - Mirka Buriana (multiinstrumentalista), Jardu Pecku (zvukař) a Jardu Řehoře (textař) – a místo minuty ticha vyhlásil minutu radosti (to bylo řevu).
Pokud byste snad měli pocit, že se jednalo o jakýsi potlach Na Růžku, tak jenom zmíním, že v koutě pódia nenápadně postávala Porta obecná, Interporta (to byl takový rok, kdy měla Trampská Porta takhle blbej název…), zvláštní cena Mohelnického dostavníku za zásluhy o trampskou píseň, Platinová deska za 70 000 prodaných nosičů Vandru do padesátejch, na kterémžto albu se Sekvoj podílela… Tak všechno nejlepší do dalších desetiletí.

Open Mic s číslem 99 naposledy v Potrvá

Adéla Jonášová
Adéla Jonášová
foto: Lenka Živná
Neuvěřitelných deset let už pořádá jeden z nejtalentovanějších písničkářů své generace Jan Řepka Open Mic v kavárně Potrvá v pražských Dejvicích. Samozřejmě, ten čas a energie mohly být místo setkávání písničkářů všech generací, stylů a hlavně úrovní věnovány tvorbě vlastních, jistě skvělých písní. Ale Honza určitě sám dobře ví, proč považuje za důležitější organizovat večery s volně přístupným mikrofonem a pomáhat tak druhým i žánru celkově. Sám si na těchto večerech zahrál vždy cca jednu písničku (podle šuškandy v poslední době spíš méně…). Na prosincovém Open Micu to bylo jinak. „Poslední dvouciferný Open Mic a zbrusu nové album – dva důvody, proč si jednou pozici hosta rezervovat sám pro sebe. I když hlavním hrdinou bude vlastně někdo jiný,“ napsal Honza Řepka do bulletinu Open Micu k večeru, na němž představoval novou desku s písněmi švýcarského písničkáře Maniho Mattera.
Mirek Kovářík
Mirek Kovářík
foto: Lenka Živná
Před ním ovšem samozřejmě hráli, zpívali nebo recitovali, jako kdykoli předtím, jiní, konkrétně tito: MonoStereo (duo kytaristy Pavla a zpěvačky Moniky), písničkářka Hana Hrdinová, básník Jiří Ošlejšek, písničkář s přezdívkou Sklad by walda, ústřední duo z kapely Bároty, vypravěč Jan Beran, písničkářka Adéla Jonášová a Mirek KováříkMikem Perrym (střídavě recitace a písnička). Největší zážitek z těchto „předskokanů“ jsem měl samozřejmě z úžasného Mirka Kováříka: letos mu bylo 82 let, což neříkám proto, že by to na jeho recitaci bylo jakkoli slyšet, spíš vás nabádám, abyste si zážitek s ním nenechávali ujít, myslím, že se může kdykoli rozhodnout pro odpočinek. Potěšila mě (nepřekvapivě) Adéla Jonášová; musím zdůraznit, že vystoupila v té nej-open fázi večera, kdy se může přihlásit kdokoli z publika, kdokoli, kdo nemusí být na konkrétní večer vůbec přihlášen. Bároty vzbudili minimálně mou zvědavost a Sklad by walda pěkně hraje na kytaru.
Jan Řepka
Jan Řepka
foto: Lenka Živná
No a po přestávce pak Jan Řepka, tentokrát výhradně s písněmi Maniho Mattera. Nádherné věci s přesným feelingem a špičkovými překlady – nebyl dosud žádný český písničkář, který by s takovým vhledem a úsilím představil některého zahraničního kolegu. Album Rozjímání o sendviči 36 písní Maniho Mattera je připravené s nesmírnou precizností a obrovskou porcí vložené energie – ale to už se netýká Open Micu a popovídáme si o tom, doufám, jindy na jiném místě.
V bulletinu nebylo – ale myslím, že to už napsat mohu – že 99. Open Mic byl současně posledním v příjemné kavárně Potrvá. Slavnostní Open Mic #100 nebude vlastně žádný Open Mic, ale celodenní písničkářský festival s velmi vybraným programem. Odehraje se v sobotu 14. ledna v Divadle MANA ve Vršovicích (vstup z ulice Na Kovárně) a rozhodně si ho nenechte ujít. A doufám, že tam už se dozvíme, kde bude Open Mic #101.
Děkuji Vám, že čtete mé články, a nemyslím tím jen tyto podzimní akce. Bez ohledu na to, jestli Nový rok už proběhl nebo ne, vám přeji všechno nejlepší do roku nového, hodně skvělé muziky a těším se, že se na stránkách FOLKtimu budeme setkávat nadále.

Bonsai č. 3 -18 let a křest alba Z dlouhých poutí, 18. listopadu 2016, České Budějovice, menza Jihočeské univerzity
Sekvoj – 35 let, hosté Větrno, Béďa Šedifka Röhrich, Lístek, Vojta Luďák Tomáško, 3. prosince 2016, Praha, KD Mlejn
Open  Mic #99, účinkovali Jan Řepka, MonoStereo, Hana Hrdinová, Jiří Ošlejšek, Sklad by walda, Bárty, Jan Beran, Adéla Jonášová, Mirek Kovářík, Mike Perry, 7. prosince 2016, Praha, kavárna Potrvá
 

Sdílet na...
Kam dál?

» Open Mic #41 aneb Díky chřipce! (Slávka -vy-)

» Nejlepším albem roku 2016 je Rozjímání o sendviči Jana Řepky (FOLKtime.cz)

» Bonsai č. 3 (Malej Honza)

» Když hráli a zpívali Plzeňáci… (Karel Vidimský - Cimbura)

» Notování s Janem Řepkou (Karel Vidimský - Cimbura)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."