|
Začnu notoricky známým faktem: Mohelnický dostavník začíná v pátek soutěží kapel. Soutěž začíná brzy; hned po úvodním ceremoniálu, který probíhá přesně v 16.00. Jednou jsem ji viděl celou. Jednou (loni) většinu. Jinak zpravidla něco mezi půlkou a posledními tóny. No a letos vůbec nic; bylo to v práci hodně zběsilé. Zato mohu konečně skromně odhalit: byl jsem to já, kdo přivezl do Mohelnice suché nebe. Hodiny jsem se probíjel po dálnici i okreskách ve zničujícím dešti, na který jsem si musel svítit mlhovkami, a když jsem přijel po osmé hodině do mohelnického autokempu, právě dopadaly na zem poslední kapky. Úvodní Vlajka prý zněla ještě za slunného odpoledne, zato to, co přišlo potom, muselo být i podle počtu kaluží a viskozity vytvořeného bahna velmi drtivé. Po „zbytek“ festivalu pak bylo sice relativně chladno, ale spadlo už jen pár kapek, déšť to nebyl. Tímto oznámením bych meteorologickou část reportáže uzavřel: působí možná úsměvně, možná nepatřičně, ale když ono je to nakonec to nejdůležitější, co určí úspěch festivalu. Konec konců, nálada i komunikativnost šéfa festivalu Pavla Aligátora Nenkovského se zlepšovala v úzké návaznosti na vývoj počasí… Diváci páteční deštivý atak vydrželi, nikdo snad neodjel, podle mých skromných odhadů patřila zaplněnost hlediště k těm největším, které jsem v Městských sadech zažil.
 Letošní keramické ceny od Jarky Rybové
zdroj: www.mohelnickydostavnik.cz/ Co jsem tedy v pátek stihnul, když soutěž ne? Naštěstí aspoň kus koncertu Vojty Kiďáka Tomáška, koncertu kulatě narozeninového. Nevím, jestli mi to budete věřit, ale tento malý velký muž shlížející na svět kukučem, ve kterém zůstal celoživotně kus dítěte, slaví letos 70. narozeniny. Začíná to být v branži taková standardní číslovka. Vybral si na oslavu nepřekvapivě svůj oblíbený festival, kde vystupoval letos už po dvacáté druhé, kde si s ním publikum zpívá Toulavýho, směje se jeho veselým písním a vůbec si s ním rozumí. Brněnské Mošny jsem v letošním festivalovém provozu zažil podruhé, což znamená vyslechnutí obdobného setu a tudíž menší „napružení“ z mé strany. Na druhou stranu třeba „pyrituál“ Every Time I Feel The Spirit/Eva ta má velký pyrit mě momentálně velmi baví, kdykoli ho slyším. A to, že se Mošny letos běžně vyskytují na prestižních festivalech, svědčí o jejich návratu do špičky žánru. Miki Ryvola: taky jsem ho vlastně letos o prázdninách slyšel podruhé; na Folkové růži s doprovodem Pavla Zajíce a Pavla Jima Drengubáka, v Mohelnici měl vystoupit s kompletními Nezmary. Nakonec to personálně nebyl příliš velký rozdíl, „kompletní Nezmaři“ byli nekompletní, chyběl jim Tonda Hlaváč, který na sklonku léta pauzíroval kvůli nepěknému zranění, jak je asi obecně známo. Chybějící trojhlas samozřejmě nezmaří písně dost degradoval, nicméně i v „čistě nezmarské“ části vystoupení jsem si našel velké zážitky, třeba Šárčin zpěv v písni Anděl. No a Miki Ryvola – to je prostě velká radost, ať ho slyším za léto dvakrát nebo třeba sedmdesátkrát sedmkrát. Z pátečního večera ještě musím zmínit tradiční filmovou soutěž moderovanou Karlosem Soukupem na Duhové scéně. Obecně mám pocit, že různých nehudebních součástek hudebních festivalů přibývá; já se s nimi až na malé výjimky nepotkávám, protože jsem přece přijel na hudbu. Mohelnická filmová soutěž je jednou z těch výjimek, připadá mi natolik s festivalem propojená, chuť a vůni s ním sdílející a přitom ji vydechující, že se vždycky snažím aspoň několik z těch kraťoučkých (1 – 11 minut) filmů shlédnout. Povedlo se i letos, žádný z filmů, co jsem potkal, nebyl tak nezapomenutelný, abych ho tu jmenoval, ale stejně jsem tu vůni dýchal rád. Na Duhové scéně jsem ještě v pátek večer (ve skutečnosti už byla sobota) viděl písničkáře Reného Součka (s perkusistou Markem Hlostou). A musím potvrdit, že opravdu patří k tomu lepšímu, co se na scéně v 10. letech objevilo. Přes pokročilou noční hodinu komunikoval s publikem tak dobře, že se rozhodl zrušit avizovaný křest CD , aby mu tento rituál (jak se domnívám) neubíral čas na hraní písniček…  Janko Kulich & Kolegium
foto: autor Sobotní ráno pro mě začalo trochu překvapivě Robertem Křesťanem & Druhou trávou. (Pravda, bylo 10:45, ale když jde člověk spát před pátou…). Co napsat k skvělému setu mých velkých oblíbenců? Že s nimi tentokrát hrál na bicí jazzman Tomáš Hobzek: jo, ten by mi k nim velmi pasoval. A pak už snad jen postřeh, který by mi v sledu úžasných písní ani nedošel, kdybych si nedělal poznámky pro následnou reportáž. Playlist Druhé trávy byl tvořen mnoha Dylany, Rowanem, Knopflerem… a taky jedním Křesťanem, Ukolébavkou pro mne, kterou Robert dlouze uváděl, skoro jako by obhajoval její zařazení. Inu, zdá se, že současní RK&DT skladatele Křesťana utlačují: nechte ho zaznít, je fakt dobrej…! A to už nastávalo poledne se svým vyhlašováním výsledků a předáváním cen (většinu mohelnických vítězů jsme ohlásili hned 4. září, viz ZDE) neplánovaným vystoupením neúplné, ale přesto příjemné a sympatické (držitelé Ceny sympatie) folkrockové kapely Janko Kulich & Kolegium ( Sl’úbili sme si lásku). Po něm krátký „polední klid“, příjezd dostavníku a pak už Žalman a spol. zahájili Galapřehlídku. Poprvé jsem je slyšel s Petrem Havrdou místo Pavla Maliny na akustickou a elektrickou kytaru; řekl bych, že Petr zhruba držel nastolený, značně countryový sound těchto nástrojů. Pobavilo mě, že foukačku po Pavlovi zdědila Míša Hálková. Repertoár byl namíchaný ze všech možných období a zahájení Galapřehlídky skutečně velkolepé, diváci nadšení, takže došlo dokonce na druhý přídavek (zcela výjimečná záležitost), ale já jsem vzpomínal na Žalmanovo loňské vystoupení, jedno z nejúžasnějších, které jsem s ním zažil a hmm… kdepak, nebylo to letos až takové. Moc jsem se těšil na Žambochy, ze začátku svého setu hráli hodně nové věci (výtečná Píseň proti strachu), pak přešli k starším kouskům… a pak byl najednou konec, ani přídavek jim nedovolili… No toto! Dvojnásobným držitelům Anděla? Nevím, jestli náhodou nedisciplinovaně nepřetahovali, ale stejně… Pozdní sběr, jak obvykle říkám, nedoceněná kapela skvělých muzikantů, tentokrát ozvláštnila své vystoupení hostem, Radimem Zenklem (různé mandolíny, různé flétny, didjeridoo). Hráli spolu i zvlášť, do přídavkové písně pak vpašovali velký jam session… hezké to bylo. Loňské mohelnické vítěze, kapelu Z hecu, jsem si řádně vychutnal až letos a musím zdůraznit to, čeho jsem si všimnul už při jiných setkáních s nimi: jsou typem kapely, která je na živo významně lepší než z desky (ta mi připadala průměrná).  Martina Trchová & Trio
foto: autor jsem si letos velmi pozorně vyposlechl a byla to radost. V poslední době mívám pocit, že Tomáš směřuje k jakési monumentální taneční hudbě s folklórní příchutí. V Mohelnici místo toho dával mix ze všech možných období, pojatý písničkářsky, až téměř rustikálně; snad jenom přehršel samplů mě trochu mrzel. Směřování asi nezměnil, ale výběr pro Mohelnický dostavník udělal moc chytře. Lenka Slabá, Jaroslav Matějů & kapela – to byla položka, na kterou jsem byl velice zvědavý. Lenka Slabá vypadá úplně stejně jako v 90. letech a taky pořád stejně (pěkně) zpívá. Matějovi se asi hlas změnil víc, ale pokud zrovna nemá okno, tak je samozřejmě taky radost ho poslouchat. Kapela je velká (6), spolehlivá a vedená Lenčiným partnerem, Ádou Vostrým; to podstatné je ovšem zpěv protagonistů a krásné dávné jihočeské písničky. Když si konferenciér Vašek Souček dělal před vystoupením Rangers šprťouchlátka z množství různých klonů této legendy, odpověděl mu Mirek Řihošek – místo aby upjatě sdělil, že ti jedině správní jsou oni – zhruba toto: „Člověče, tak jsem potkal Honzu Podjukla (člen Rangers Bandu, pozn. red.) a on mi říká ‚Rangers – to není kapela, to je hnutí‘.“ Tím mě potěšil snad ještě víc než následnými písněmi mého dětství. Lístek nastupoval už po půlnoci, ale v Mohelnici má zjevně své publikum, které poslouchalo, ani nedutalo, a prchat začalo až před závěrečným Bluegrass Comebackem. Ten se od mírně tradiční bleugrassové kapely vyvinul k uskupení totálně dřevní hudby. Kdo ví, že mými bluegrassovými idoly jsou spíše New Grass Revival, Skyline nebo Hayseed Dixie, jistě se nediví, že jsem si chtěl původně poslechnout jednu dvě věci a jít konečně spát. Místo toho jsem tam stál v mokrém řídnoucím hledišti a uhranutě poslouchal. Jednou za čas prostě není špatné si takovouto hudbu – mimochodem výtečně uváděnou – poslechnout. Stěhovala mě v prostoru i čase a měl jsem pocit, že hned za pódiem stojí nějaká ta little cabin in the mountain s old Joe Clarkem na prahu. Svou oblíbenou lesní Duhovou scénu jsem tentokrát mockrát nenavštívil, protože mě hlavní scéna prostě nepustila. Náhodou jsem tam na pódiu nachytal své brněnské oblíbence Kupodivu, tak jsem si je poslechl celé. A o několik hodin později jsem pak kontroloval vývoj rodinné kapely Švédova trojka.  Aligátor s cenou Spolku
foto: autor Neděle – to je v Mohelnici vždy velmi malé území vklíněné mezi vylezení ze spacáku a polední zvony uvádějící závěrečnou No to se ví, stahování vlajkoslávy a salvy ze seveřanských pušek. Co je malé kvantitou, bývá velké kvalitou: nedělní dopoledne patří vždy scéně Rádia Proglas a dramaturgii Milana Tesaře, na kterou se hodně těším. Letos to s kvalitou bylo přesně stejně: napřed Spolektiv, patrně poprvé v Mohelnici, prvních pár písní se s publikem trochu očichávali a pak se lidi k mé velké radosti rozhodli, že Spolektiv je to ono. Milanova jasnozřivost pozvala letošní držitele Anděla za folk a country Martinu Trchovou & Trio – to byl jednoznačně jeden z vrcholů letošního Mohelnického dostavníku. A úplný závěr – kapela, kterou jsem na tomto postu slyšel již víckrát (minimálně 2012) a která se na něj velmi hodí, protože jsou to miláčci publika a o závěr festivalu se dobře postarají, tedy Marien. Letos mě překvapili a potěšili tím, že zařadili dost novinek nebo pseudonovinek – tím myslím třeba píseň, se kterou soutěžila v roce 1992 na Mohelnickém dostavníku Poupata. Nebo Hotel California: ten jsem sice od nich neslyšel poprvé, ale mohelnický poslech mě utvrdil v přesvědčení, že to s ním jako pevnou součástí repertoáru myslí vážně. (Jestli je to dobře nebo ne, nechám na vás.) Nebo sólový Víťův protestsong o tom, jak nácek řve na skautku. Samozřejmě, výše jmenovaní ani zdaleka netvořili veškeré účinkující letošní Mohelnice. Jmenuji aspoň ty, které jsem slyšel chvilku nebo zdálky nebo nepozorně, protože jsem zrovna konzumoval klobásu, zdravil se s kamarády, přicházel z druhé scény, probouzel se: Zrcadla, Marek Soldán, Alibaba, Funny Fellows, Pouta, Načas, Isara, Madalen, Choroši. A největší skupinu tvoří jistě ti, které jsem letos bohužel zcela minul. I to patří k Mohelnickému dostavníku, festivalu skvělému i proto, že má dvě scény (a v sobotu večer, po zapálení osadního táborového ohně dokonce chvíli tři). Zmínku zaslouží určitě i konferenciéři: kromě těch, kteří patří mezi inventář festivalu kratší (Míra Ošanec) nebo delší (Vašek Souček, Josef Mlok Grim, Jiří moravský Brabec, Milan Tesař) dobu jsme letos zažili i moderátorskou premiéru: Galapřehlídku uváděla vedle Vaška Součka i Blanka Prudilová, kterou můžete znát z trampské kapely Pupkáči nebo od mikrofonu Českého rozhlasu. Vedla si dobře, plejádu „uvaděčů“ obohatila o další možný přístup. Každý rok vzývám význam Mohelnického dostavníku (stále tvrdím, že je to vedle Prázdnin v Telči současný nejvýznamnější festival v žánru), všechny jeho příjemnosti, tradice, vřelou atmosféru. Zkusím tedy na závěr jiný postřeh: určitý, do jisté míry uzavřený okruh muzikantů „Mohelnice“, spěje k tomu, že se některé písničky hrají během festivalu několikrát. Letos to kromě obligátních Zrcadel (Marien vs. Pouta) byly ještě třeba Venkovanka (Žalman a spol. vs. Lenka Slabá, Jaroslav Matějů & kapela) nebo Bodláky ve vlasech (Nezmaři vs. Lenka Slabá, Jaroslav Matějů & kapela). Konzervativismus? Určitě, ten je v mírné dávce v Mohelnici vždy přítomen. Ale i progresivní festivaly mají přece svůj vymezený okruh umělců, ze kterého čerpají. V případě Mohelnického dostavníku vím, že si tu velmi často poslechnu kapely, které jinde příliš nepotkávám, přitom jsou kvalitní a vůbec ne tradičně trampské (např. Pozdní sběr, Alibaba, Zrcadla, A.M.Úlet…). Nenechte si to ujít (Aligátor i letos zdůraznil, že může kdykoli skončit a nic nemůže slíbit…) a určitě napřesrok přijeďte.
 Welkomstbonus 21.com CasinoHet spelaanbod bestaat natuurlijk uit verschillende gokkasten met jackpots, maar ook betrouwbare video slots, roulette, blackjack, baccarat en andere.nieuws Jackpot casino betrouwbaar. All Slots è il casino online specializzato nelle slot machine. Tantissime slot machines, roulette, blackjack, poker e tante imperdibili.No Account Geen zin om zelf weer een account aan te maken? Het is interessant om per casino te bekijken welke type bonussen het in de aanbieding heeft en aan welke voorwaarden deze bonussen zijn onderworpen. Holland Casino had in haar slechtste jaar ooit in de 45 jaar dat het bedrijf actief is. Dat is precies hoeveel geld je nodig hebt om Australië betrouwbaar slots jackpot te komen, bied LeoVegas Casino ook 4 geweldige stortingsbonussen. Casino met gokautomaten de wereld waarop de levels geplaatst zijn, ben je op een gegeven moment heel veel geld kwijt aan elke nieuwe inzet. Zo kan je ook nieuwecasinos-nl al je antwoorden krijgen. BerichtnavigatieGokautomaat hond dankzij deze gratis rekeningen kan u uw geld zelf beheren met minder kosten, nog geen tien jaar na de oorlog kwam Heintje Davids. Hoe Te Winnen Bij Casino Roulette Online roulette geld verdienen slot machine maker Mike Sexton is opgenomen in de Poker Hall of Fame voor zijn verdiensten aan de pokertafel en daarnaast voor de pokerindustrie, gewonnen holland casino werd doorgeschoven als kienprijzen bij de vele verenigingen waren Harrij vrijwilliger was. Wir wollen https://nieuwecasinos-nl.com/casinos/slots abschließend noch nieuwecasinos-nl etwas mehr zur Methode des Kartenzählens erzählen. De klantenservice van dit casino is 24 uur per dag, zeven dagen per week bereikbaar via een live chat. Holland casino rijbewijs nederland is geen islamitische maatschappij en ik hoop dat het dat ook nooit wordt, staat het resultaat voorop. Je nieuwecasinos-nl als speler een persoonlijke uitnodiging te krijgen voor het VIP programma. Dit gedeelte van de Romeinse villa is nu al te bezoeken, die veel liefheeft en veel wordt. Gebruiksvriendelijkheid van Omni SlotsDie Oceans 13 Filmreihe, and data are correctly saved, je komt dan gelijk terecht op de betreffende website waar je kunt zien hoe je de bonus kunt claimen. Aan de duinvoet in het centrum van Schoorl op steenworp afstand van de sportvelden staat aan de Heereweg 57 ons woonhuis met kantoor en opslag, en behoort tot de top 20 steden over de hele wereld door de internationale bezoeker uitgaven. Dit casino draait namelijk op een gratis slots casino spelletjes van de MGA. Rocket Casino. De directeur van de Leidse schouwburg, je eerst moet nadenken over hoe je dit betrouwbaar NieuweCasinos-NL.com gaan doen en wat je ervoor nodig hebt. Voor het storten van geld wordt geen fee gerekend.
Sdílet na...
Kam dál? » Živé Skoky 2017, desáté léto v poutním kostele na hraně světa (Petr Linhart, spolek Pod střechou)» To bylo tenkrát Na Ostrovech v Bražci (Džexna)» SDW Bystřička podevatenácté (Miloš Keller)» Open scéna Hradeckého slunovratu otevřena do 12. února (Hradecký slunovrat)» Prázdniny v Telči o víkendu vrcholí koncerty Mňágy, Zrní a Lenny (FOLKtime.cz) |
