09.08.2021 Porta… a další letní zážitky (díl druhý) (Tomáš Hrubý) |
Povídačky | ||||||||||
Začal jsem Portou, protože nebyla zase tak dávno a dlužil jsem ji velectěnému publiku i porťákům (odkaz zde), ale vzhledem k tomu, že jsem často tázán, jaké festivaly jsem letos navštívil, tak protože jich z různých důvodů nebylo zase tak mnoho, zkusím tu rychle zmínit i ty, kam jsem schválně nešel v dresu publicisty.
Červnový Isarafest v malém amfiteátru za zříceninou hradu Michalovice u Mladé Boleslavi – to byla velká radost už jen tím, že člověk mohl přijet: můj první festival po četných lockdownech a poslechu hudby výhradně z konzervy. Z těch, na které jsem se těšil, zazářila domácí Isara i Poslední šance Míry Ošance, překvapil mě folkrockový Potokap, který byl mnohem lepší, než jsem ho měl zařazený, a mladý dixieland zvaný ŠouflŠou: fakt radost.
Banjo Jamboree, kde v posledních letech zjišťuji, co nového v českém bluegrassu, zaslouží metál za to, že nevzdalo existenci loni ani letos. Oba ročníky si ovšem nebyly podobné ani v nejmenším: loni jsme promrzlí přebíhali mezi proudy deště z hlediště do kioskového stanu, letos jsme zase děkovali za skvělé umístění letního kina Čáslav a sledovali v třicetistupňových vedrech část produkce ze sousedního koupaliště. V pátek mě nejvíc potěšila Nová sekce, protože se pořád nemohu nabažit faktu, že s ní znovu na kytaru hraje Marek Špek Dráb: ta synergie je velká… A v sobotu byl skvěle vygradovaný závěr hned od tradičního focení banjistů: Zenkl & Kozák Band, velikán světový + velikán český spolu, většinou na mandolínu a kytaru, ale i jinak + baskytara a perkuse. Záběr široký, dojem skvělý. Milkeaters: čím dál divočejší energie, ale rozhodně ne na úkor perfektního provedení. Poutníci – pro mě poprvé s Petrem Voštou u banja, moc jim to dohromady sluší. Sunny Side tentokrát upřednostňovali muziku před estrádou – to bylo fajn. Professional Deformation – jedinečné novoakustické seskupení pánů Racka, Vošty, Vaňkáta a Wasky, hudba kdesi nad oblaky… jenom mám pocit, že slýchám už nějaký čas hodně stejné kousky. A na závěr (částečně) rakouský Nugget jako zahraniční host: „Snažili jsme se zase o nějakého amerického hosta… ale opravdu to teď nejde…,“ vysvětlovali pořadatelé z Bluegrassové asociace… Jenže to je přece jasné! Díky za to, co jste i přes nepřízeň osudu udrželi.
Prázdniny v Telči rovněž tak patří mezi nečetné festivaly, které to loni ani letos nevzdaly, a Medvědovi za to velké díky. První skladbou letošního ročníku v pátek večer byla Zabili, zabili v podání mladičké příslušnice pěveckého sboru Babačka, který přivedla na pódium Iva Bittová. Zajímavé – že by předurčení letošního ročníku pro improvizaci a nečekané nápady? Babačka byl ovšem – přes Ivino koučování – celkem obyčejný sbor; improvizace a ohňostroj nápadů nastaly celkem očekávaně ve druhé čtvrtině večera, která patřila houslím a hlavně hlasu Ivy Bittové. Po přestávce nastaly hudební hody s (částečně) romskou partou zvanou Bachtale Apsa, vedenou Máriem Bihárim a nepřekvapivě hrající romskou muziku. Ale jak krásně! Jednoznačně akustické seskupení (akordeon, „nylonová“ kytara, trubka, perkuse a kontrabas, občas střídaný houslemi) nemuselo prezentovat hudební energii za pomoci vysoké hlukové hladiny a těžkého kovu, a přitom mělo jak úžasný tlak, tak skvělé instrumentální výkony (zejména trubka, akordeon… ale vlastně všichni). Hrnuli jeden kousek za druhým, občas vsunuli mile rozpačitý slovní projev Mária Biháriho. A abych nezapomněl na Báru Hrzánovou: ano, byla tam, ale navzdory plakátům („Bára Hrzánová a Bachtale Apsa“) bych řekl, že jenom lehoučce doplňovala popsané seskupení vokálně a tanečně.
Omlouvám se příznivcům seskupení Iva Marešová a Razam, ale jejich vystoupení mně uniklo; v Telči má člověk přece jenom občas i nějaké společenské povinnosti. Nebo radosti. Mrzí mě to: jeden můj dobrý známý mi řekl, že ta Iva Marešová je „tedy fakt hodně esoterická“. A jeden můj velmi oblíbený písničkář zase její koncert ohodnotil tak, že to byla fakt výborná muzika. Tak si vyberte. A pak už… Vlasta Redl a Jeho kapela! Tedy Michael Vašíček (kytary elektrické, akustické a slide), Karel Macálka (klávesy a jeden sólo zpěv s kytarou), Ruda Březina (tenorsaxofon, flétny), Martin Gašpar (baskytara) a Marcel Buntaj (bicí). Ta první dvě jména – z mého pohledu nová; a nejsou ještě ani na webu - z časů kapely KDJ mě fakt potěšila: vás taky? Tak vězte, že to nejsou ani tak personální změny, jako personální rozšíření: třeba na klávesy už jsou v sestavě Jeho kapely v tuto chvíli celkem tři volitelní hráči… A co nám Vlasta zahrál? Třeba Město měst, Jak vlastně vypadáš, 6 &90, Rafajův zákon, První stopa(ř), Carpe diem, Bože můj, Husličky… Ani jsem si to v té tmě nepsal, tak snad si aspoň něco pamatuji… myslím, že v posledních letech jste až tak příliš jiný set neslyšeli, že? Ale důležité jsou spíš dojmy; kdosi se mě na ně zeptal hned po skončení koncertu, takže se budu opakovat: 1) čím dál víc dokonalejší a vypečenější muziky, všelikého improvizování a setkávání špičkových muzikantů v těch nejvyšších úrovních; 2) čím dál větší podíl Vlastova mluvení, často vtipného, někdy nechtěně rozpačitého…; 3) z bodů 1) a 2) nutně vyplývá stále menší počet skladeb za koncert; 4) čím dál větší – byť všelijak maskovaná – příchylnost k obrovskému symfonickému zvuku: třeba Ach synku, synku… A co na to já, když to všechno sečtu? U mě je suma jednoznačně s kladným znaménkem, protože Vlasta Redl je prostě jen jeden na světě. Ale čím dál méně mám za zlé některým mým známým, kteří live výsledek z nějakého důvodu konzumovat nechtějí…
Vyšel jsem s převelikými hudebními dojmy v obou uších na líbezné telčské náměstí, obešel jsem několik skupinek zahajujících svoji vlastní produkci (cizích) písní, v Kozlovně probral se zvukařem výše popisované nádhery Honzou Friedlem pár muzikantských drbů… a náhle, kde se vzal, tu se vzal, byl tu srpen! A srpnové hudební zážitky si necháme na příště. Přeji vám, aby hodně krásných hudebních prožitků druhé půle prázdnin bylo i vašich.
Isarafest, 13. června 2021, Mladá Boleslav - Michalovice Banjo Jamboree, 18. – 19. června 2021, Čáslav – Vodranty, letní kino Porta, 16. – 18. července 2021, Řevnice, Lesní divadlo Prázdniny v Telči, část, 30. a 31. července 2021, Telč, nádvoří zámku Sdílet na... Kam dál? » Prázdniny v Telči vrcholí (FOLKtime.cz)» Dětská Porta (Miloš Keller)» Třináctka není nešťastné číslo (Karel Fred Vodňanský)» Vítězkou ePorty 2020 se stala Kristína Dlouhá (FOLKtime.cz)» Ke startu… Připravit … (Brigita Kytka Vidimská)
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2024 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...