FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Hayseed Dixie - kapela fungující od roku 2001 a v tuhle chvíli mající na svém kontě sedm zářezů v podobě alb. Je proslulá svými coververzemi skladeb zejména AC/DC, ale i Led Zeppelin nebo Kiss v bluegrassové instrumentaci - to bylo vlastně všechno, co jsem o nich věděl, co vzbudilo mou zvědavost a touhu vidět je naživo. Nevěděl jsem třeba, že půlku kapely tvoř

Hayseed Dixie v pražském Akropolis

foto: Lenka Krausová ©

Ale pojďme už k oněm postavám: dobře si prohlédněte fotografie, vizuálno bylo hodně podmanivé. Lehce ztřeštěné a poněkud plážové oblečení, všichni obrostlí vousy pokud možno extravagantních tvarů, Deacon Dale Reno s podmalovanýma očima. Ano, hudba má být o hudbě a ne o cirkusu kolem. Ale stejně mě velmi příjemně naladilo vidět u nástrojů mého srdce chlapíky tak nepodobné "povinným" šablonám se saky a vázankami. A co teprve, když spustili: absolutní opak lehké bluegrassové statičnosti, do které zahrnuji i krokové variace kolem jednoho mikrofonu. Ještě jednou ano: hudba má být o hudbě, je to melodie, harmonie a rytmus, a když mi někdo příliš vypráví o "energii" mám často pocit, že by měl spíš než koncert navštívit trafostanici. Ale tady ta superenergie fakt byla! Hayseed Dixie ji vyzařovali, i když byli přivázáni, s jedinou výjimkou, na svých lajnách. Tou výjimkou byl vysílačem opatřený Deacon Dale Reno, který si dopřával absolutního pohybu a vířil jevištěm, včetně předpolí vysunutých do hlediště. Vrátím se k větě "a co teprve když spustili". No, když spustili, měl jsem pocit, že jsem se ocitl uprostřed nějakého teplého vzdušného víru, přihlouple jsem se usmíval, až smál a bylo mi blaze. Kdybych racionálně sčítal body, tak jsem za poslední roky navštívil několik koncertů kvalitnější hudby, ale emočně už mě dlouho nic tak nevzalo. Takhle nějak třeba vypadaly koncerty New Grass Revival, které jsem nikdy nezažil, říkal jsem si. Určitá podoba jistě funguje. Stejné nástrojové obsazení, až na to, že basista Hayseed Dixie Jake Byers hrál na akustickou baskytaru, což mě vzhledem k soundu

Typicky bluegrassová choreografie

foto: Lenka Krausová ©

No a písničky: v materiálu možná cítím největší rezervy Hayseed Dixie. Když už jsem zabředl do porovnávání s New Grass Revival, tak tedy: Hayseed Dixie jsou rozhodně přímočařejší, zřejmě i v textech (tam jsem si tím samozřejmě jist nejméně), mají méně komplikované - nebo chcete-li méně nápadité - harmonie, ale hlavně jim možná chybějí o něco silnější a nezapomenutelné melodie. Zjistil jsem, že v perlách světového rocku a metalu se vyznám ještě méně, než jsem doufal, takže jsem nebyl žádnou z těchto skladeb schopen pojmenovat. Hodně zněly kousky z právě čerstvého alba No Covers - ano, název nelže, je to první autorská deska Hayseed Dixie a s radostí ji teď stále dokola hobluji. Žádné převzaté skladby ze zlaté éry newgrassu v 70. a 80. letech. Dva klasické bluegrassové kousky, to ano: po zhruba osmdesáti minutách hraní (pravda, s minimálním mluvením a občas i úplně bez mezer mezi písničkami) najednou začala kapela odcházet, a když jsme teda nedali, přišli zahrát dvojici přídavků Will The Circle Be Unbroken a Dueling Banjos. Na další neutuchající ovace publika už nereagovali, ani třeba ukloněním? lidi tleskali a křičeli nekonečné minuty a poslední z nich skončili, teprve když technici odšroubovali mikrofony?

Pokud vám zpočátku název mého článku připadal takový podivně modrotiskový, teď už jistě nemusím nic vysvětlovat. První pražská show úžasné kapely Hayseed Dixie byla příliš a zbytečně krátká. Ale neuvěřitelně dobrá.

Hayseed Dixie, 17. dubna 2008, Praha, palác Akropolis