Já jsem na to myslel dlouhou dobu, už od začátku 90. let, a za tu dobu jsem se k tomu ani jednou neodhodlal, i když jsem se k těm nápadům někdy vracel. Definitivní impuls vzešel až od Honzy Vyčítala, který mně někdy před rokem volal, v jednom z takových těch záchvatů euforie a svatého nadšení a říkal: "Musíme spolu natočit desku Dylanových písniček." Já jsem o tom chvilku přemýšlel a zdálo se mi to jako dobrý nápad. To, že to nakonec dopadlo jinak, že? je to deska Druhé trávy, kde je Honza host na jednu písničku - to je souhra velmi složitých okolností a vývoje celého roku. To stejné s Wabi Daňkem. Nicméně poslední impuls, ten rozhodující, byl od Honzy.

 

 

I textů. Potom se zredukovaly počty s tím, že já jsem měl třeba polovinu a oni dva druhou? prostě tak nějak se to celý přelívalo. Potom z toho naše firma chtěla mít desku Druhé trávy s hosty a nakonec to všechno dopadlo takhle.

 

 

To byl jenom jeden z důvodů. Já tady nebudu vypočítávat všechny? Je to trošku bolavý téma, jak pro nás, tak pro Honzu Vyčítala.

 

 

Já jsem měl už dlouhá léta takový seznam dejme tomu třeba čtyřiceti písní. V průběhu let se zužoval a zužoval, až z toho vyšel určitý výběr. Tam byly písně navíc, ale při dalším výběru jsem musel dát pozor na dramaturgii - na tempo a na takovéhle věci, takže do toho nejužšího výběru jsem nakonec vybral tady těch? myslím, že devět skladeb, které tam mám já.

 

 

Ne, texty neexistujou. Jenom náčrty? Protože já jsem poslední verzi textů dodělával jako vždycky až ve studiu.

 

 

Ne, vždyť to už vyšlo mockrát.

 

 

V 70. letech jsem měl k dispozici nahrávku té písničky, která se mně strašně líbila. Rozuměl jsem pouze polovině slov, protože jsem neměl text před sebou. Vymyslel jsem slogan, to "čím dál tíž se dejchá", a napsal jsem text, v němž jsem pochytal některý Dylanovy verše, ale v podstatě jsem napsal vlastní text. Ten jsme hrávali s Trapery dost intenzivně a relativně velmi úspěšně. Když jsme se rozešli, tak ta písnička prostě skončila. Od tý doby jsem ji na veřejnosti nikdy nehrál, až na to, že když se občas sejdeme a hrajeme starý vály - no, tak hrajeme i tohleto. A protože se mi ten hlavní slogan líbil doteď a? už jsem se naučil anglicky, tak mi to bylo líto a rozhodl jsem se, že slogan použiju a že originální text prostě přeložím. Akorát že si teď původní český text nemůžu vyhnat z hlavy.

 

 

Věrnost nade všechno nemůže být, protože by to nebylo zpívatelné; a doslovnost taky ne. Já jsem zastáncem toho, aby byl překlad co nejvěrnější, ale český a zpívatelný.

 

 

Já jsem je nevyhledával, ale nakonec se to sešlo tak, že jsou tam? ne snad všechny typy textů, ale je to žánrově hodně rozdílné. Je tam i od Honzy Vyčítala překlad Lily, Rosemary a Srdcovej Jack, což je zase další Dylanův model. Navíc tentokrát vyčítalovský, protože Honza zachoval Dylanův příběh, ale dodal k tomu vyčítalovský slovník. Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně, prostě to takhle vyšlo. Já jsem to nijak nekoncipoval, prostě jsem chtěl nahrát dylanovky, které jsem si vybral a které se mi dobře zpívaj.

 

 

Já vím, že hodně lidí Dylana takhle vnímá, ale já ho tak nevnímám, já tam melodii slyším vždycky, takže to pro mě není nic těžkého, nic obtížného. Prostě jsem zazpíval to, co jsem slyšel.

 

 

Já si myslím, že ty jednoduché jsou těžší. Protože tam je všechno nutný vyjádřit třemi, čtyřmi slovy. Kdežto u těch ukecanejch - no tak tam se toho ztratí?

 

 

To se nepodařilo nám, to se podařilo firmě, ta to vyjednávala. Já mám dojem, že tenhleten striktní zákaz už neplatí. Jenom jsem o tom slyšel, nevím to určitě, ale je to snad zejména z toho důvodu, že Dylan práva na své písničky prodal nějaké firmě, v jejímž zájmu je ty písničky prodávat. Ale vyžadují české překlady a není to úplně tak, že by to asi dali každému, i když nevím. Nicméně to, co nebylo možné před deseti lety, teď možné je.

Všiml jsem si, že na desce v několika písničkách opět hostuje foukačkářský velmistr Charlie McCoy. To jste se s ním na nahrávání opravdu sešli?

Ne, ne, to je všechno přes internet. To je i míchaný přes internet. To je míchaný v San Franciscu a v New Yorku a masterovaný v Austinu v Texasu. To už za osobní účasti, ale míchané je to přes internet.

 

 

Na desce bubnuje Jirka Stivín, ale David hraje s Garcíou, to znamená s Lubošem Malinou, takže toto spojení bylo nasnadě, rychlé a úplně bezbolestné.

 

 

Já mám Dylana rád od první chvíle, co jsem ho uslyšel, co jsem mu nerozuměl ani slovo. Uslyšel jsem jeho hlas v takové té zfolkovatělé podobě a okamžitě mě zaujal. A drží mě do teďka. Líbila se mi i muzika, pojetí, všechno.

 

 

No, tak ne že by se mi líbilo všechno, to já zase nebudu tvrdit. Ale samozřejmě všechno sbírám, protože správnej dylanofil má i ty nejhorší věci a ty jsou právě nejcennější. Ale z velké většiny mě fascinuje a mám ho rád. Takže toto je takový pokus zprostředkovat zlomek jeho písniček českému publiku. A i sobě, protože když člověk na těch písničkách pracuje, překládá je, tak se v nich nakonec dostane do takových hloubek, že i při nějakým čtení v angličtině nebo poslouchání jsem se tam nikdy nedostal. Takže je to i obohacení mě samotného.

 

 

Ne, to znamená, že po pěti letech už to začne kapelu štvát, začne na mě bejt protivná? (Smích) Ne, nedělám na řadovce. Nedělám. Měl bych, ale nedělám.

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

<< Begin < Předchozí 1 2 Další > Konec >> << Begin < Předchozí 1 2 Další > Konec >>

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."