Znáte Adama Katonu? Mladé polonistické redaktorky musím zklamat: Adam je z Litomyšle, Čech jako poleno. Znám ho od středy 23. srpna, kdy jsem ho viděl a slyšel v Balbínově poetické hospůdce. Některé jeho písničky znám o dost déle: ve svém poslechovém pořadu Ro(c)kování, který pokud možno pilně navštěvuji, je poměrně často pouští Jiří Černý. Z jeho poznámek jsem pochopil, že si s Adamem, který se na něj obrátil, dopisuje a že ho považuje za mimořádný písničkářský talent. Přiznám se, že mně se jeho písničky sice líbily, ale víc se mi líbí třeba Petr Sedláček - když je veselý a slovíčkářsky hravý, nebo Franta Vlček - když nepoplete úplně všechno, co předvádí, nebo Jeroným Lešner - když si nemyslí, že nejzbytečnější věc na světě je písničkaření; prostě od boku třeba asi takhle, abych někoho jmenoval. Nicméně byl jsem na chváleného Adama Katonu velice zvědavý, takže jsem na druhé nebo třetí Adamovo vystoupení v Praze (určitě hrál v Balbínce už loni v létě) vyrazil. Přiznám se, že přes obrovskou úctu, kterou chovám k hudebnímu instinktu svého přítele Jiřího (mimochodem, středeční koncert si nenechal ujít), jsem byl na pochybách, jestli dnes devatenáctiletý  písničkář (čerstvý maturant pracující v telefonní společnosti), který hlavně nahrává demáče a ohněm živých vystoupení se zřejmě dosud příliš ožehnout nenechal, může být tím úžasným talentem, který zahýbá scénou.

Kromě Adama Katony - velmi mladě vyhlížejícího podsaditého mládence s trochu "miloušovským" knírkem a červenou cutaway Ibanezou - se na scéně vyskytoval ještě Alois Neruda, od pohledu o malinko starší parťák doprovázející Adama na elektrickou kytaru a sám obstarávající více než třetinu produkce. Pokud bychom krajní póly možností doprovazeče nazvali "rušivý" a "zbytečný", Lojza by byl rozhodně blíž k tomu druhému: určitě se snažil nerušit, občas byl příjemně jemný, občas bezradný. Kromě svých písniček hrál i dost jednomužných instrumentálek (na akustiku); ve většině z nich se bohužel nenechal příliš svazovat snahou o preciznost.

Ale tím hlavním, na koho jsem přišel, byl samozřejmě Adam Katona. Podle očekávání předvedl nováčkovských chyb celou řadu. Repertoár neměl právě vyrovnaný: třeba hrál Píseň praotce Čecha, plnou levných rýmů a ještě levnějšího národoveckého optimismu, který bych těžko skousl i v 70. letech, kdy písničkáři ponižovanému národu podobná cukrátka předhazovali. Celkem bez rozumného důvodu hrál "písničky jiných autorů, protože jsem dostal nutkání je zahrát" - např. Motel Nonstop od Petra Spáleného nebo Virgie od Johnnyho Cashe (podotýkám, že vlastního repertoáru má přehršel). Mezi písničkami byl zjevně bezradný: mluvit nebo ne? Taky byl potom koncert hotov za zbytečně krátkých 85 minut (bez přestávky), přestože zaznělo standardních 18 skladeb + 1 přídavek. Jedna z nejlepších písniček Tudy šel člověk byla použita jako "otvírák", na kterém se oba chlapci trochu rozpačitě rozehrávali a Adam rozezpívával. Zakončit koncert nechal "záložníka" Nerudu. Určitě chyběl nějaký větší tlak, energie, sdílená radost. Skoro všechno popsané ale nakonec působilo celkem bezradně-mladě-mile; určitě jsem se víc bál toho, že Adam bude mistr světa, což tedy ani trochu.

A bylo na něm tedy vůbec něco mimořádného, co stálo za návštěvu? Určitě. Nejsilnější složkou Katonova projevu je text (všechny chvály, co budu dál psát, jsou tedy hlavně o textech), ale i hudbu skládá velmi slušnou, nehitovou, ale dobře pasující s texty, neopsanou. Hlas má k okamžité zapamatovatelnosti daleko, ale není ani úplně tuctový, je příjemný, technicky vybavený. Kytara víceméně obyčejná. Kromě již zmiňované písně se mi hodně líbily Ostrovy, přídavek Chlapeček odbejvanej nebo Pod lampou skloněnou. Úplně nejlepší ale byla písnička, u které jediné jsem nevychytal název: v závěru refrénu se opakovalo, že už je "vybráno, všechno zlý vybráno". Text (i celý song) byl neuvěřitelně strhující a zralý. Při něm jsem se nedivil, že se údajně chystá řádné album u Indies i že publicistické hvězdy drží palce. Užil jsem si to a až příště Adam Katona přijede do Prahy, doporučuji ho vaší pozornosti. A ještě poznámka: na konci poznamenal můj soused, Ivan Kott (spolupracovník FOLKtimu a hlavně určitě nejčastější návštěvník všech pražských hudebních akcí), že zkusí doporučit Katonu pro nějaké hraní Cimburovi. Přišlo mi to jako výborný nápad: Adam by potřeboval hrát a hrát a taky přijít mezi zkušené muzikanty. A zavedená pražská partička, od pořadatelů, přes muzikanty až k publicistům, by mezi sebe potřebovala pustit nové mladé tváře, které nepotká na dětských soutěžích ani na předkolech Trampské Porty.