FOLKtime - Vaše brána do světa folku

To jeden ptáček Brabeček byl tak malinkej, Robine, že byl skoro tak malinkej jako ty, ale v tý ptačí velikosti. A ten Brabeček měl maminku, jako každej malej tvoreček, ale tohle byla maminka ze všech maminek nejlepší. No a ta maminka malýho ptáčka Brabečka chovala a nosila ho za peříčka a česala mu vocásek, poněvadž ten Brabeček měl vůbec nejkrásnější červenej vocásek a v něm plno peříček všelijak nakroucenejch a nadejchanejch, a taky mu ta jeho maminka lízala vočíčka, aby je měl čistý a nosila mu ty nejlepší červíčky a ponravy, poněvadž malí ptáčkové Brabečkové nic jinýho nejedí.
Ale ten Brabeček byl strašně moc pyšnej na ten svůj červenej vocásek s peříčkama a tak mu jednou maminka povídá: „ ...už si Brabečku dost velkej, bříško máš tlustý, vočička čistý a na vocásek s peříčkama si moc pyšnej, tak koukej jít do světa, abys taky viděl, jak to tam vypadá a chodí a vona tě ta pyšnost přejde." Zrovna tak mu to řekla.
Co měl malej ptáček Brabeček dělat? Vylez z hnízda, zatřepal nožičkama, křidýlkama, načechral si krásnej červenej vocásek a vyletěl.
Letěl nejdřív na louku, ale kytičky měly ještě krásnější barvy než Brabeček na vocásku. Tak se zaškaredil a frrrnk - odletěl. A přímo do lesa. Ale ani tady se mu nelíbilo, protože se mu zase zdálo, že les nemá zdaleka tak krásné barvy jako on. A vostatní ptáčkové se s ním nechtěli bavit, poněvadž tím svým vocáskem pořád kroutil a nakrucoval a ani kloudně zpívat nedovedl. Nakonec teda zved křidýlka, vyletěl vysoko nad louku i nad les i nad ptáčky a letěl a letěl, protože nahoře na nebi viděl takovou velikou žlutou kouli a ta se mu moc líbila, poněvadž takovou barvu na vocásku neměl. A letěl a letěl až vyletěl úplně vysoko, tak vysoko, že mu sluníčko připálilo křidýlka a malej ptáček Brabeček padal a padal, až spad na zem a přímo na zem a přímo na louku. A ptáčkové mu říkali: „vidíš, vidíš!“ A kytičky mu říkaly: „vidíš, vidíš!“ Jenom maminka mu neříkala nic, vzala ho za peříčka, pofoukala mu křidýlka i spálenej vocásek, odnesla ho domů do hnízda a tam u něj seděla a zpívala mu, až se uzdravil.


Pohádka byla otištěna v roce 1965 v časopise Krásy domova.