FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Příjemné čtení

 

 

„Všechno je to moje vina, pane komisař!"
Chlap, co seděl naproti mně přes stůl, trochu mimoděk usrkával kafe z automatu, a zdál se, být stále menší a menší. U dveří postávala malá drobná hnědovláska a mlčky žmoulala jakýsi podlouhlý zelený baťoh.
„Ale to mě přece nemohlo napadnout, že ten mail nebyl fór od někoho ze smečky. Zachraňte, prosím Vás, aspoň Pavlís... Máte na to přece ty svý programy!" Jeho myšlenky se rozkutálely po místní neútulné vyšetřovně jako právě roztrhlá šňůrka korálků. Posbírat je a navlíknout zpátky popořádku bude ještě piplačka. Letitá zkušenost mi říkala, že to chce jít na věc pěkně zvolna.
„Pane Frána, zkuste to od začátku. O jaký mail jde?" Zhluboka se nadechl, chvíli jakoby hledal začátek té přetržené nitě a pak pomalu začal vyprávět.
„Všechno začalo jedním mailem, který mi přišel někdy před Vánocema. Psal nějakej Voloďa, jo tak byl podepsanej, že se doslech o Zlatým Trapsavci a že ho zajímá, jak se dá získat. Poslal jsem mu pravidla soutěže a termín, do kdy má svá dílka poslat. Druhej mail přišel vzápětí, že děkuje, ale že by chtěl znát, kdo může získat čestnou cenu. Že určitě nějaké významné osobnosti už takové ocenění dostaly a kdesi cosi o tom, co se ztrácí v překladu. Pochopil jsem, že Vokoun s Akelou si Advent zpříjemňují malým kanadským žertíkem a odepsal jsem zpět v tom duchu. Milý mladý autore, Zlatého Trapsavce si musel vybojovat i sama slavná Tapi a pokud budou psavci schopni udržet tužku a porota mít, co porotovat, to tak i zůstane. S pozdravem a tak dále... Docela jsem se těšil na odpověď a věděl, že budu mít na slezině poroty, co vyprávět. Jenže odpověď nepřišla a za to po svátcích přišly jiné starosti a já celou tu mailovou šaškárnu vypustil z hlavy.
Začátkem března mi zavolala Draculea. To je holka, která se mnou shromažďuje došlé literární příspěvky a přeposílá je pak porotcům. Jestli jsem se už díval na došlou poštu? Dotahovali jsme v práci zrovna docela důležitej projekt, já ho měl plnou hlavu a tak jsem jen zahuhlal, že na grafomany si udělám čas až o víkendu a že do té doby snad nám schránku nezahltěj. Odvětila, že to se určitě nestane a ať se jí pak ozvu. V sobotu odpoledne jsem nažhavil počítač a duševně se připravil na tu haldu mailů došlých včas i po uzávěrce. Víte, oni mnozí píší na poslední chvíli a pak posílají ohromný ságy o tom, proč to nemohlo být včas. Někdy je to lepší čtení než samotná povídka, co hodí do soutěže. Jenže tentokrát to bylo jinak. Zela na mě prakticky prázdná schránka. Probrat se těmi pár maily byla otázka pár minut a já hned mačkal číslo na Draculeu. Ta mi vzala z plachet všechen optimismus. Neuložila žádné dílko a nepromazala pak poštu. Naopak mi potvrdila mé podezření, že nikdo z oldpsavců ani dalších plackožroutů neposlal ani řádku. Těch pár příspěvků bylo od mladých začínajících a jí zcela neznámých autorů.
Měl jsem celej večer o čem přemýšlet. Kanadskej žert takovýho rozsahu? Došla inspirace? Stávka, protože jsme na minulým ohni nadšeně hlásali, že je konečně plno mladejch autorů? Truc akce, protože jsem po Tonym převzal s Draculeou pořádání? Napadaly mě neuvěřitelné konstrukce, ale pořád mi nešlo na rozum proč, proč, proč?
Jsem člověk od přírody zvědavý, a tak jsem hned v neděli začal žhavit telefon a opatrně sondovat, co se děje. Většina mi mobil nezvedla. Připisoval jsem to pozdnímu návratu z víkendu, ale další dny to nebylo lepší. Už jsem začal brát – tůtůtů volaný účastník je nedostupný, zkuste to prosím později – za předem danou odpověď na mou snahu, když se na Tonyho čísle, po desátém cinknutí, ozval jeho majitel. Konečně, říkám si v duchu a chystám si smršť otázek. Nepustil mě však ani k jedné. „Mám se dobře, rodina taky," vychrlil v ostrém staccatu. „Jestli voláš kvůli Trapsavci, tak nestíhám. Dostal jsem úžasnou nabídku na sponzorování Puchejře, ale s podmínkou, že bude časák vycházet jako týdeník v nákladu 5000 kusů. Nestíhám, nestíhám. Ahoj." A zavěsil.
Po třech týdnech jsem si začal připadat jako operátor call centra. Buď mi telefon nikdo nezvedl, a když už zvedl, zavrčel, že neví, kde mu prací hlava stojí. Úžasná nabídka, stáž v cizině, nedalo se odmítnout, čau. Nebyl jsem z toho moudrej ani trochu. Navíc se začaly trousit divný zprávy. V Brně zmizely hned dvě autorky. Waki se nevrátila z nějaké prohlídky podzemí a o Tapi nikdo neslyšel od vánočního večírku zaměstnanců hradu, kam jim šla vyložit, co je čeká a nemine. Fenik se ztratil někde na služební cestě ve Švédsku, podezření na trolly se zatím nepotvrdilo. Velkýho Draka marně hledala jeho rodina po celé pražské zoo, naposled byl prý spatřen poblíž lvího výběhu.
Pak mi zbylo poslední jméno v seznamu, Pavlís. Jediná, která neposlala, protože si chtěla dát rok pauzu a odjela se starat o jakousi pratetičku někam na dědinu, kde lišky dávají dobrou noc. Asi proto tomu běsnění utekla. Když se mi konečně podařilo jí dovolat, na nic jsem nečekal a dojel pro ni. A teď vás prosím, schovejte jí někam. Oheň je o víkendu a já mám strach, že se ho nedožije..."
Pyramida z klád korunovala rozlehlou louku, na kterou odněkud zpovzdálí dozníval hukot dálnice. U malého čmouďáčku mladý pár cosi klohnil v ešusu. Opodál postávala malá skupinka mužů a žen oděných více či méně do zeleného mundúru. Skotačící děti proháněly míč a místní smečku psů. Na první pohled pohoda, jen pozorné oko letitého kriminalisty jasně četlo napětí z tváří zasvěcených.
Kolem šesté hodiny nad pasekou začala kroužit helikoptéra a z lesa se v soustředěném kruhu začali blížit muži sice také v zeleném, ale kalašnikov v ruce dával tušit, že na seznamu pozvaných nebudou. Hafran, tak se zde měl pan Frána oslovovat, se přitočil zezadu ke mně a sykl mi do ucha, jestli jsme to s tou ochranou trochu nepřepískli.
„Tihle nejsou od nás", stačil jsem mu ještě odpovědět, než vše přehlušilo přistávání černé helikoptéry vprostřed louky. Z nitra celkem svižně vyskočil menší podsaditý muž v maskáčích a blížil se nám v ústrety. Pomalu jsem začal rozlišovat rysy jeho obličeje. A pak mi to náhle docvaklo jak poslední díl skládačky. Voloďa. Po devátém danu v Taekwondu, Grammy a Oskaru, byl Trapsavec další na řadě.

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!