FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Plání běžel muž, snažil se běžet, bořil se po kolena do sněhu, občas upadl. Sípal, klel. Praskot sněhu pod jeho nohama se rozléhal na kilometry, narážel na okraj lesů, které objímaly pláň jako veliká mrtvá náruč. Jeho stopa se bezradně kroutila, nevěděl, že se pohyboval téměř v kruhu, za žádnou cenu by se nepodíval dozadu. Stmívalo se a muže hnal strach.

Prezident Spojených států Barrack Obama přestal překreslovat černou fixou bílý obličej na fotce svého předchůdce, která zůstala zapomenuta na dně nejspodnějšího šuplíku pracovního stolu Oválné pracovny a šokovaně zůstal zírat na zvonící červený telefon.

To, hele, furt někde slyšíš, jak by bylo supr, jo, navázat kontakt s mimozemskou civilizací. Ale já ti řeknu, že takový kontakty, z těch je, ty bláho, větší škoda než užitek. A mně to věř. O tomhle já vím svoje. Sehnal jsem tenkrát dost slušnej spacák. Pro dva. Děsně velkej a děsně fajnovej. No a jeli jsme ho s Fišárkovou testovat. Na Brekekáč. To je hora. Naše oblíbená hora.

Dnes si moja zákonitá švihla. Dotiahol som druhú cigaretku a už bol novučičký Land Rover naložený. Paráda! Rekord. O celých osem šlukov trhla predchodkyňu. Zdá sa, že nová metla dobre metie. Za odmenu si výnimočne sadla na predné sedadlo.

"Jó - a co mně se nestalo! To vám spím a najednou se trochu probudím, jen tak do polospánku, a cejtím, jak mě něco hřeje do zadku. Tak jsem si tam sáhnul, ale to jsem neměl dělat! V tu ránu jsem byl úplně vzhůru. Já hořel a připlácl jsem si kalhoty na tělo!

Na nádraží jsme vylezli z vlaku a stál tam příslušník VB s pomocníkem a psem. Do vlaku se nedalo nastoupit zpátky, protože se už rozjížděl, tak jsme šli rovnou k tomu VB. Hned jsme si připravili občanky. VB je ale asi nechtěl vidět. Hned na uvítanou řekl: "Půjčte mi sirky." Když jsme pochopili, že to

Nelubrikovaný, silnější kondom poslouží jako účelná nádoba na vodu. Kondom můžete dále vystužit ponožkou nebo nějakou látkou. Je lepší kondom naplnit litím, než ponořením do vody. Při plnění kondomem houpejte, aby se postupně roztahoval. Tímto způsobem se do kondomu vejde až 1,5 litru vody. Kondom lze rovněž

Pôvodom som sídliskový chalan. Afšak s kladným vzťahom k prírode. Ten sa vo mne rodil počas prázdnin u môjho deda na strednom Považí. On ma naučil základné znalosti, napríklad ako sa nestratiť v lese, aj keď nevidno slnko, mesiac, hviezdy, ba ani kompas. Do hlavy mi vtĺkal aj iné múdrosti, akože proti vetru sa šťať nedá a podobne. Trocha neskôr

"Takovej balvan, víš," povídala mně Fišta vysílačkou. "Jo? Žlutá bunda. Pila přes rameno. Jde k tobě. Nepřehlídneš ho. Veliká žlutá koule. Přepínám." "Jo," řek jsem. "Slyším. Přepínám." Ve vysílačce zapraskalo: "Víš ale bez násilí. Neper se s ním. To o Vánocích nesmíš. To už Keltové­" "Jasně. Vypínám." Vypnul jsem vysílačku a strčil jsem

Šlapali jsme si to zasněženým lesem, co krok to nová stopa do čerstvě napadlého sněhu. Už když jsme jeli ve vlaku, tak jsem pozoroval, jak se začínají z oblohy snášet tisíce stříbrných vloček, ale když jsme opustili vyhřátý motoráček již nesněžilo. Tak jsem se těšil, že půjdeme tím padajícím stříbrem. Od niternejch myšlenek jsem obrátil

Drápu se do svahu smrčím. "Hernajs, tady někde už to přece musí bejt!" Prej: "To musíš najít i poslepu". No, asi budu muset. Už se pěkně setmělo a čelovku mám bůhvíkde. Po chvíli to vypadá, že jsem namístě. Na kopci se vynořil kempík jako klícka. Uklizené, řekla bych přímo vymetené ohniště, nově postavený

Zrovna jsem se zabýval myšlenkou o tom, jak by to vypadalo, kdyby měli lidi na sobě tečky podle let jako mají berušky, když se blízko mě ozval mohutný hlas: "Revize jízdenek." Hrklo ve mně jako ve starých pendlovkách. Sakra! Já si jí zapomněl koupit!

Vstoupila do mého života toho památného odpoledne, kdy můj starší bratr Wabi usoudil, že je čas začít. Bylo mi třináct, když mi vrazil do útlých prstíků obludně velkého gibsona a zavelel: "Cé dur!" Nastala doba opuchlých prstů a křečí. Můj ďábelský učitel používal svérázných učebních rad: puchýře na prstech odstraňuj přejížděním

"Nebuď srab, kámo!" Zkušeným úderem roztočil bubínek. Ten se s mírným vrněním, dobře promazán, snad čtyřikrát protočil. Matně žlutý konec náboje vytvořil rozmázlý kruh. Pak zapadl do své polohy. Pete mi podal colt. "Ne, nechci," odmítavě jsem se odtáhnul, "kdybys neblbnul! A nechci přijít o sluch!" Přiložil si hlaveň k hlavě a kovově to cvaklo! Slepá nábojnice.

Stáli před tím vlakem už strašlivě dlouho. "Asi bysme měli jít?" povídá Dan. "Asi?" krčí rameny Vojta jako vždycky. Rýsuje se před nimi cesta. Oba se snaží dohlédnout k jejímu konci. Nejspíš půjdou tím lesem? Dan vyšel první. Šlo se jim dobře, byli jen nalehko bez báglů, ruce v kapsách. Zvláštní kraj. Skoro až jednobarevný. Stébla trávy podivnými trhavými pohyby uhýbala

Slunce se právě rozhodlo proplížit se nenápadně jediným mraky nekrytým místem na obloze těsně nad obzorem, a než zmizelo, zlatě zazvonilo o bod, kde se sbíhaly koleje. Sice se neobratně prozradilo zábleskem v naleštěném kovu, ale já tentokrát nebyl ohromen touhle podívanou. Stál jsem neschopen slova a snažil se vstřebat příběh, který mi právě dovyprávěl

Sluníčko probleskuje korunami stromů, do listí se opírá mírný letní větřík. Desetimetrový pruh bílé látky, visící na štítu hlavní budovy, s nápisem VOLÍME NEJLEPŠÍ Z NÁS!, tady nejspíš čeká na příští parlamentní volby. Čas v areálu Psychiatrické léčebny Brno - Černovice se jakoby

"Snaž se bejt co nejodpornější," řekl Wabi, když mi nakonec předával hodinky. "Jak tě pozoruju, to ti nedá žádnou zvláštní práci. Uvědom si, že to má pro můj oddíl velikej význam." Zatímco se vracel k táboru, ohrnul jsem si límec bundy, vrazil si do úst cigaretu, rozcuchal vlasy a strčil ruce do kapes. Nahrbil jsem se, přivřel oči a flákal se proti proudu potoka. V potoce se mylo několik

Prvé ma upútal zvírený sneh, potom hukot, ktorý mocnel. "Lavína!" skríkol Calvera. Rozbehli sme sa dolu žľabom, no v tejto činnosti som nikdy nevynikal. Snažím sa odhodiť batoh, náraz, kotrmelce a ticho, ticho, ticho...

Petr Jenč seděl ve své kanceláři a potichu, přesto však se zvláštním zápalem, sepisoval jakési trestní oznámení. Ze zamyšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře. Než stačil cokoliv říct, vtrhli do kanceláře a Jenčovi spadla čelist; stáli před ním čtyři biřici a vysoký mnich oblečený