|
Povídky
|
 Představit krátce brněnskou Tapi je prakticky nemožné. Jen výčet jejích životních zaměstnání a dalších aktivit i mimo tramping by vydaly na hodně dlouhý samostatný článek. K trapsavecké smečce se zařadila takřka současně s narozením Trapsavce a je jí věrná dodnes. A hned od počátku se jí dařilo získávat ocenění. Čtyřikrát (v roce 1974, 1979, 1987, 2006) si odvážela z ohně cenu nejvyšší Zlatého Trapsavce a mnohokrát zasedla v porotě. Pro dnešek jsem vybral její básničku patřící do škatulky „trampská poezie agitační“, ale přesto jistě uznáte i po letech, že vůbec není napsaná hloupě. |
|
Povídky
|
Kromě tradičního každoročního ohně s vyhlášením výsledků schází se psavecká parta na Trapsaveckých slezinách. V posledních letech se ustálil jejich termín (začátek října) i místo konání (bývalá fara v Těnovicích na Plzeňsku). Každá slezina je tematicky nějakým způsobem zaměřená a tomu odpovídají i příspěvky, které autorky a autoři přivážejí s sebou a u podvečerního posezení je přednášejí. Dnes se vrátíme ke slezině z roku 2013, věnované žánru detektivnímu. |
|
Povídky
|
Jen dva autoři, tedy vlastně jen dvě autorky se mohou pochlubit čtyřnásobným absolutním vítězstvím v Trapsavci a ziskem čtyř Zlatých Trapsavců. Vlasta Aťka Hlavatá je mimo to se ziskem třiadvaceti cen od roku 1989, kdy bodovala poprvé v celkové tabulce na druhém místě. Hned za Juanem, jehož životní cesta se s Aťčinou zkřížila také díky psavectví. A víte, kam vyrazili tihle dva nejúspěšnější autoři na svatební cestu? Samozřejmě na trapsavceký oheň. Několikrát už Aťka také přijala roli porotce soutěže. Úspěšná je jak v próze, tak i v poezii, ve které se jí daří přece jen více. |
|
Povídky
|
|
Ještě jednou se vrátíme k soutěžním nevítězným trapsaveckým příspěvkům letošního ročníku, které se dotýkají vlaků. V dalších týdnech představíme čerstvější událost, kterou se stala psavecká slezina, která proběhla minulý víkend na bývalé faře v Těnovicích a celá se týkala vody. Protože trampové a vodáci odjakživa patřili k sobě. A protože na slezině zaznělo několik velmi zajímavých básniček i povídek, které by jistě byla škoda neuveřejnit. Příjemné čtení
|
|
Povídky
|
Odchod blízkého člověka je taktéž častým námětem především prozaických trapsaveckých dílek. Ovšem ani poezie nezůstává poslední roky pozadu. Na první pohled by se zdálo, jak lehce můžete s takovou prací uspět, ovšem napsat literární dílko bez nepatřičného patosu není tak lehkou záležitostí. Příspěvky jsou z letošního ročníku Trapsavce. |
|
Povídky
|
Juan provázel Trapsavce od jeho začátků v roce 1971. Patřil k nejaktivnějším psavcům a do soutěže, nebyl-li zrovna v porotě, přispíval až do roku 2012. Pár týdnů po trapsaveckém ohni, na němž se jako každý rok bouřlivě zapojoval do povídání o psaní, odešel navždy. V soutěži je stále nejúspěšnějším trapsavcem všech dob, zejména jeho sbírka druhých míst je těžko překonatelná, byť na Zlatého Trapsavce dosáhl „jen“ v roce 1999. |
|
Povídky
|
Dnešní básnička i próza je od jedné autorky. Společné mají téma, které se v trapsaveckých pracích objevuje v různých obměnách už řadu let. A tak vždy záleží, jak se dotyčný autor dokáže na věc podívat svýma očima nově a nápaditě. Jak se podařilo v tomto případě, máte možnost posoudit sami. |
|
Povídky
|
Standa Houla Zárybnický představoval, a myslím že nejen pro trapsaveckou smečku lidiček, jednu z nejzajímavějších osobností. A tak jeho předčasný odchod ze světa v roce 1989 dost citelně zasáhl všechny, kteří se s ním znali. V závěru svého dopisu na rozloučenou napsal: „Mějte se tu hezky, nacházejte, jako jsem nacházel já. Jsem na konci. Zapijte mne, zahrajte mi, zazpívejte si. |
|
Povídky
|
Dalším z autorů, kteří už nerozšíří svůj trapsavecký archiv je Standa Zárybnický Houla. Neodmyslitelně patřil k původní trapsavecké smečce, stejně jako k muzice a to nejen trampské nebo k Brdům. Získal v Trapsavci řadu cen a zvláštní je jen to, že na cenu nejvyšší vlastně nedosáhl nikdy. Přesto jeho povídky Mám pes, Vobchod nebo básnička Vandršaty patří k pomyslnému zlatému pokladu soutěže. |
|
Povídky
|
Na první pohled se jistě zdá, že oba dnešní příspěvky spojuje pouze jejich autor. Nicméně je tu ještě pojítko inspirační. Básně i povídky ovlivněné, inspirované nebo přímo se „ryvolovského“ trampského světa dotýkající se také objevují pravidelně. Letos mě potěšil právě příspěvek Dohasíná oheň, zvolna dohasíná. Hovoří k nám jazykem, který pamětníkům starých žlutých čtverečků Táborového ohně Mladého světa jistě něco připomene. |
|
Povídky
|
Kromě příspěvků z aktuálního ročníku Trapsavce postupně uvedu i malé představení nejúspěšnějších autorek a autorů. Začnu těmi, kteří předčasně odešli a svoji galerii zajímavých a úspěšných literárních dílek už nerozšíří. Začnu u plzeňského Lišáka, který Trapsavci zůstal věrný do posledních dnů. Věrný zůstal také svému stylu psaní, občas drsných ironických šlehů výstižně se trefující do témat, která si mnozí autoři sami zakazovali. |
|
