Ivo Cicvárek a OKO - Vidět víc

01.10.2000 Ivo Cicvárek a OKO - Vidět víc (Šaolín)

Napínali nás dlouho. Mě osobně zhruba půl roku. Po celou tu dobu jsem věděl, že tahle deska vyjde. Ale představte si, že Ivo cicvárek s Okem ji točili bezmála tři roky! V tomto ohledu mě snad napadá jen srovnání s Pink Floyd nebo Vlastou Redlem. Nu ale nutno říct hned v úvodu - deska se povedla.

A co na ní najdete? Inu písničky. Většinou tak, jak je znáte z živého podání, samozřejmě přizdobené o spoustu hostů. Ale popořádku. Především je třeba říct, že Oko dnes tvoří flétnistka Petra Klementová a cellistka Jana Havlová. Bongista Pavel Plch, který s Okem ještě donedávna celkem pravidelně vystupoval, je na desce brán ještě málem jako domácí, ale obávám se, že současné angažmá u Romana Horkého ho asi časově posune trochu jinam. To ale nic nemění na faktu, že z cédéčka zní celé Oko i s Ivem velice kompaktně a že drtivá většina aranží je podle mého jakoby vytržena z učebnic hudby.

Album je velice pěkně dramaturgicky poskládané, střídají se zde lyrické písně s vyloženě srandovními, písně poslechově náročnější s písněmi, v dobrém slova smyslu, úplně primitivními. Já osobně mám radši lyričtější podobu Cicvárka, příkladem může být úvodní Krajina (v současné době bodující na rádiu Proglas), O pohádkách nebo Prvněkrát. Na to, že jste se ocitli na albu písničkáře, vás upozorní například Kanibalové, Demižóny a nebo Eva, Adam a já, které mají typickou písničkářskou formu, text i harmonii a které bych si klidně dokázal představit v komornějším hávu. Zvláštní kategorií na desce Vidět víc pak tvoří písně, kterým říkám trochu nadneseně "myslitelské". Kde jsou ty doby, kdy jsme přemýšleli nad každým Nohavicovým či Plíhalovým textem? Vlastně už jsem dlouho neslyšel žádného písničkáře, který by nás tak nenásilnou formou upozornil na nějaký problém a přitom nás ještě přinutil nad tím dál přemýšlet. Joj, pravý písničkář, volám nadšeně. Mezi takové songy na albu patří třeba předposlední Kinoblues a nebo Muzikanti, kde si myslím, že Ivo celkem věrně vystihl dnešní náladu ve folkovém i jiném šoubyznysu.

O melodii a harmonii jsem se již krátce zmínil hned v úvodu, a tak jen dodám, že i díky tomu působí deska tak pestrým a přitom kompaktním dojmem. Cicvárek má dnes už poměrně čitelný rukopis a myslím, že za pár let ho poznáme na první poslech stejně dobře jako dneska třeba Lenka nebo Redla. Kydž jsem si pročítal v bukletu texty a následně je poslouchal, měl jsem sto chutí některé obrazy ukrást a vrazit je do textů svých. Nejde tady ani tak o nějaké bravurní obraty křesťanovského typu, ale spíše o přímo a jasně řečené věci bez kudrlinek. I to někdy funguje daleko víc, než přemoudřelé filozofování. Pravda je, že písničkář to s texty vždycky má o něco složitější, protože přesně ví, co jimi chce říct a odklon z faktické trasy není povolen. A tak mám trochu pocit, že v některých fázích už byl Ivo unavený, chtělo se mu do hajan a některé drobné chybičky odložil na ráno, že je pak opraví. Vznikají pak zajímavé slovní chuchvalce jako například "...někde mezi námi sedí tady čas..."(Strašidelný les) a podobně. Ale co bych na ně upozorňoval, vypadají celkem nenápadně a možná si jich ani nevšimnete.

S kapitolou hosté se vypořádám celkem rychle. Je jich tu požehnaně, většinou na jednu nebo dvě skladby a většinou jsou to lidé z blízkého Cicvárkova okolí. Za všechny se zmíním jen o těch dvou nejnápadnějších. Obě hostující dívky, o kterých je řeč, nazpívaly na desku nějaký sólový part, v prvním případě je to Lucie Hlaváčová ve skvělém duetu spolu s Ivem v písni Sen, a v tom druhém si přišla do studia zazpívat nadějná Žofie Kabelková. Zde bych se malinko pozastavil a chtěl bych říct, že píseň Nový rok, který Žofie bravurním způsobem nazpívala, je podle mého totálně nejlepší skladba na desce a že mi velice šťastný přišel Ivův nápad, přenechat zde interpretaci právě Kabelkové. Při poslechu se opravdu tají dech.

Buklet je super, informace všeobjímající, kontakty pro pořadatele viditelně vytištěny. Žalman, který křtil desku v pražské Malostranské besedě, popřál Ivovi úspěšný prodej. Já se připojuji a dodávám: ten, kdo koupí, neprohloupí. Howg.

Sdílet na...

| Více...