Poetický Silmarillion

01.06.2004 Poetický Silmarillion (Karel Vodňanský)

Snad loňské parné léto, snad touha přiblížit se alespoň trochu světu fantasy, snad něco klukovského uvnitř nás, co navždy zůstává, snad to vše a něco navíc, probudilo se v duších světa Kukulínu a ten dal promluvit hudbě Silmarillion. V duchu poetické laskavosti tak vznikl nový projekt, který se sice formou tolik neliší od předcházejících desek, ale jež se svou povahou od těch předešlých značně odpoutává.

Nová deska Jana Hrubého a Kukulínu s názvem Silmarillion odlišuje se od předcházejících především lyričností svých textů.

Jan Hrubý o Zimních prázdninách v Telči

foto: Petr Soukup

Též hudba je pak přizpůsobena něžné poetice slov Patriky Frecerové, a dostává tak nádech jemnosti a laskavosti. Deska tak působí kompaktním dojmem, pocitem souznění slova i hudby. Textově vybočuje příběhem snad jen Beren a Luthien. Hudebně pak naopak zůstává zcela věrna lyrice. I přes zdařilou kompaktnost celé desky lze vysledovat v hudebním aranžmá jednotlivé odlišnosti. Nacházíme tak v písních Túrin a Bag End irštější kukulínovskou "klasiku", v Trpaslících zase naopak až dětskou hravost a v písni "Dover" jakož i v titulní skladbě Silmarillion zase naopak převládající syntetičnost hudebního vyjádření, posouvající se až někam k hranicím poprocku . Kapitolou samou pro sebe jsou pak jednotlivé až ekvilibristické ukázky hudebního umění jednotlivých aktérů, ať už houslového umu Jana Hrubého, zejméha pak v první a závěrečné instrumentálce, jakož i ve skladbě Noldor, či hoboje Jana Koláře ve skladbách Stromy Valar nebo Píseň pro muže z Númenoru.

Zatímco souhra mužských hlasů stále u Kukulínu tak trochu pokulhává, především svým nesouzněním a nesednoucím si spojením, kombinace ženského a mužského hlasu, Kateřiny Podholové a Jana Koláře, jim naopak sedí výborně a jeho zařazení je desce více než ku prospěchu. Škoda, že skladba Dover zůstává v tomto duchu osamocena. Avšak ženský hlas sedí Kukulínu i samotný. Jana Lewitová nám to například ve skladbách Stromy Valar či Silmarillion velice příjemně dokazuje.

Anglicky nazpívaná nová deska Kukulínu jistě není notně na závadu. Lze pochopit zájem skupiny i na anglicky mluvícím posluchači a taktéž český, třeba i jazykově nevybavený zájemce nemusí být zklamán. Nahrává tomu nejenom povětšinou přístupnější česká angličtina, ale i silněji instrumentálně zaměřené ladění Kukulínu. Povaha alba Silmarillion ukazuje oproti minulým projektům další nový rozměr Kukulínu a ve zrání své formy jej posouvá zase o stupínek výše.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Milan Tesař - Re: Poetický Silmarillion

|62.209.204.xxx |02.06.2004 11:50:00

"treba i jazykove nevybavený zájemce nemusí být zklamán?"
Ale co jazykove vybavený zájemce? Co si pocít s tímto clánkem? Zoufale kostrbaté vety. Bezduvodne prohozený slovosled (shodný prívlastek až za podstatným jménem). Neznalost pravidel gramatiky ("jež" místo "jenž"). Souvetí tak složitá, že na konci ctenár neví, cím veta zacínala. Co je to za ceštin "Avšak ženský hlas sedí Kukulínu i samotný"?? Nebo "zájem na anglicky mluvícím posluchaci"? Tak se fakt mluví? A co znamená poslední veta? "Povaha alba" posouvá nekam "rozmer Kukulínu"

Odpovědět