Letošní rok je celkem bohatý na debutová CD mladých pražských kapel, které se v poslední době mohou pochlubit řadou ocenění, a také velmi slušným ohlasem samotných diváků. Po modrém albu 2+1 Šantré a Jablečnu Jany Šteflíčkové s Koněm přichází skupina MY3.AVI se svou Veselou melancholií. Jaké toto CD je a jak si vede ve srovnání se zmíněnými nahrávkami vám zkusí přiblížit následující recenze.

Říká se, že aby se CD dobře prodávalo, musí posluchače hned první píseň úplně pohltit a nedat mu šanci úniku. Obvykle se tak na první místa dostávají rytmické a proaranžované kousky, které útočí na první signální potencionálního kupce. MY3.AVI nasadili na úvod titulní píseň Veselá melancholia, která však svým klidem a rozvleklostí zmíněnou první signální obchází tak širokým obloukem, až ji nakonec překvapí ze zálohy. Zkrátka, tato píseň vůbec nerespektuje výše zmíněné pravidlo, ale právě touto neobvyklostí celé CD celkem spolehlivě zviditelňuje.

Rozhodně ovšem z první písně si nelze dělat názor na celou nahrávku. Ta je velmi rozmanitá. Za typické písně MY3.AVI bych označil jednu z nejznámějších písní kapely Mastur & Bace, dále pak písně Juppiter, Sebevrah, Odcházím a Kulíšek. Při jejich prvním poslechu mě napadla určitá podobnost s Chinaski v jejich klidnějším projevu, ale zároveň jim neupírám dostatečnou míru hudební originality, abych si troufl mluvit o jasném vzoru. Navíc musím říci, že se mi hudební a aranžerské nápady MY3.AVI zdají v této folkrockové oblasti o něco domyšlenější a zajímavější.

Další skupinu písní tvoří výlety do jiných žánrů. Při poslechu CD se tak budete přesouvat od rómské muziky (Černý půlměsíc) přes pseudolidovku (O Jankovi a Katarínce) až třeba k technu (Na Volze - Volume vohul). Do této "výletní" skupiny by se dala zařadit i dvojice písní V kůži Oldřicha Nového a Kauboj Joe. Jejím specifikem a zároveň společným znakem je ale navíc situování se do určitého prostředí (filmy pro pamětníky, westerny) a také využití řady filmových melodií v mezihrách. V rámci uvedeného putování mezi žánry se není třeba obávat levného kopírování a využití jen toho, co už napsal někdo jiný. Způsob provedení vás naopak přesvědčí o hudební nápaditosti. Někomu se ale možná bude CD zdát až příliš žánrově roztříštěné. Z mého pohledu se však nahrávka nerozpadla. Hlavní zásluhu na tom má rozpoznatelný zvuk kapely.

Pokud nemáte rádi škatulkování, potěším vás. Písně Margo a Rozjedem se autem po polích se mi ani do jedné z uvedených skupin nevejdou a nebudu se ani snažit jim nějaký šuplík hledat. Spokojím se s konstatováním , že i v nich MY3.AVI poznáte.

CD není rozmanité jen hudebně, řadu nápadů a různorodých námětů najdete i v textech. Ty pochází především od Honzy Špalka. Občas se mi zdá, že jednotlivým dílčím dobrým nápadům padá částečně za oběť čitelnost hlavní linie textu (Mastur & Bace) nebo přebíjí hlavní téma, ze kterého šlo vytěžit i trochu víc (V kůži Oldřicha Nového). Celkově ale zůstávají z mého pohledu texty přesto nad průměrem. Pro vyjádření náladového zaměření písní poslouží dobře název celého CD Veselá melancholie. Naleznete zde písně vysloveně pesimistické nebo zadumané (Sebevrah, Margo), ale také vás čeká pěkná dávka nadhledu a ironie hraničící s parodií. Nečekejte ale drsný a lidový humor ala Semtex.

Když ke všemu uvedenému přidáte velmi dobrý zvuk nahrávky a vyvedený obal, vychází z toho dohromady nadprůměrné CD, které doporučuji všem, kteří mají rádi hudební i textovou rozmanitost a lehce folkrockové aranže. V úvodu jsem sliboval srovnání s dalšími letošními debuty na folkové scéně. Vězte tedy, že srovnávat Jablečno, 2+1 a Veselou melancholii lze jen obtížně. Všechno jsou to hudebně velmi povedené projekty, ale každá kapela si přitom razí svoji vlastní cestu (nejen v tomto trojporovnání, ale i v rámci českého folku). Přitom ani jedna z těchto cest se nezdá být rozhodně slepá. A to je myslím velmi dobrá vizitka debutových CD pražské folkové scény.