Jan Hrubý - Cesty (Indies)

29.01.2002 Jan Hrubý - Cesty (Indies) (Jeroným Lešner )

Kolik Chodů je keltského původu? Kolik Čechů je keltského původu? Byl Ježíš také keltského původu? Cesty osudů jsou nevyzpytatelné. Jan Hrubý: CD: Cesty...

V čase předvánočním spatřilo světlo světa další CD houslisty Jana Hrubého. Známý uctívač irských, keltských a podobných melodik se tentokrát nechal inspirovat doma a pohrává si s domácími hudebními náměty. Na Cestách najdeme osmnáct různorodých instrumentálních skladeb, jejichž stopáž je od 0:45 po 7:17 minut délky.

Jan Hrubý je folkovým divákům znám zejména ze svých vystoupení v duu s akordeonistou Rudou Hálkem. Na CD se k nim připojuje ještě Andrea Hrubá, hrající flétnové party. Když už jsem u nástrojového obsazení, sluší se říci, že Jan Hrubý hraje kromě houslí i na klávesy a varhany a v některých skladbách přidá i perkuse.

Repertoár nahraný ve studiu Bluesberg v Otvovicích představuje úplně jiný druh skladeb, než na jaké hraje Jan Hrubý na folkových festivalech. Mám-li CD charakterizovat žánrově, jedná se o atraktivní, poslouchavou, formu vážné hudby.

Tichý zvuk kláves, harmoniky či varhan tvoří harmonický prostor pro improvizaci ostatních nástrojů. Základní postup výstavby melodie kombinuje romantické a irské pojetí představy, co je to melodie. Lyrické téma, nápěv, většinou osciluje v pevně daných harmonických postupech (rozuměj - točí se šest akordů dokola) a po každém cyklu se melodie trochu obmění a obíhá kolečko znova. Zásadnějších breaků či přímo úletů se v jednotlivých melodiích spíše nedočkáme. Pokud již break, tak je jím rovnou celá následující skladba.

Tématicky čerpá Jan Hrubý z pestré palety věků i stylů. Naprostou většinu melodií sám zkomponoval. Některé skladby působí dojmem moderní skotské akustické i syntetické hudby, jiné sahají až k zámeckým žesťům. Občas má člověk pocit, že poslouchá Bacha či Mozarta, pak zase zadují domažličtí dudáci či několikanásobně nahraný smyčcový soubor spustí melancholické Dvořákovské variace. Technika umí divy, ale ostatně proto se používá, že.

alt

Cesty začínají živě, radostným malým chorálem Kometa. Její melodie je jediná, kterou si z Cest pamatuji tak, aby mi zněla v hlavě cestou po městě. Následující Koleda vychází z klasického zvuku českých koled. Autorsky se na ni podílel také Petr Skoumal, jehož melodie je do skladby vetknuta. Štandrle pod věží - taneční skladba s fanfrnohem (?) či skrytými tichými dudami. A další lidové okénko - Na louce u Trhanova. U skladby se mi vybavil videoklip, kde by mladý Mozart hrál na klavicemballo lidovku Andulko šáfářová. Následuje vážná skladba klasického autora - Archangelo Coreli - La Folia. Přichází Zima s českými motivy. Lehké švitoření varhan vystřídá silnější prostřední část a tklivá pasáž (že by Advent?), po které následuje kolednická lidová rozvernost (nebo masopust?). V následujících Vzpomínkách zazní zvukově věrná kytara zahraná na klávesy. Polední slunce nad obzorem na ostrově Harstad je krátké dramatické melodické intermezzo. Je to jedna ze skaldeb, u kterých jsem váhal, zda-li ji neznám z nějakého filmu. Ostatně dojmem "filmové hudby" na mě působí téměř polovina melodií tohoto CD. Vosa v láhvi je další drama, kdepak kofola... Rytmicky odpíchnutá, mohutná... zkrátka po úvodní Kometě můj další favorit. Následuje zamyšlení s cemballem - Léta. Dvořákova stezka nás obrací od napínavého mohutného mollu či zamýšlení k romantickému dur-mollu našich vod, hájů a kolejí. Ač Josef Vančura soudí opačně, podle mě se jedná o jednu z nejčitelnějších skladeb, která si přitáhne své posluchače velmi rychle. Stezka je na CD z těch nejzdařilejších. Následují dvě dudácká zastaveníčka. Obě vycházejí z Chodských lidových motivů a byly upraveny Josefem Režným. Pak se temně romanticky setmí Hluboká noc, další tajuplný střípek a po ní vypochoduje (na tři) Americká mazurka. Americká mazurka je zajímavá jiným způsobem utváření melodie, která zde přednostně osciluje po terciích a kvintách a vytváří tak dojem fanfár hraných na trumpety. Zatmění Měsíce ´97 připomíná ono podivuhodné odpoledne, kdy se vlastně nic nestalo a všichni z toho byli jako u vytržení. Silná, tklivá a napínavá skladba, dovolil bych si příměr k Nejasné zprávě o konci světa, ve které panuje obdobná nálada. A blíží se závěr CD. Obrázek z Moravy - prostý návrat k jednoduchým melodiím. A je tu poslední výjev, závěr Cest. Příchod Ježíše Krista. Majestátná coda, několikanásobné smyčce, opět postupy pro žestě. Pěkné.

Co říci závěrem? Co zdůraznit ještě jednou? CD Cesty Jana Hrubého nabízí nestandardní pojetí syntézy různých národních hudebních postupů. Žánrově se jedná snad o lehčí vážnou hudbu. Poslouchá se dost dobře. V Indies vědí, co vydat.

Sdílet na...

| Více...