18.06.2012 Písničkář??? (Miloš Keller) |
Recenze | ||||||||||
Vladimír Veit vydává album prostě nazvané Písničkář. Jako by hned v úvodu názvem chtěl defenzívně naznačit, co můžeme čekat. Bohužel, je to tak. Dostaneme porci patnácti písní, jako vystřižených z počátku sedmdesátých let. Vzhledem k délce působení Vladimíra Veita mi přijde trochu neuctivé přirovnávat, ale ubránit se tomu nemohu – trochu připomíná Pepu Nose, trochu Karla Kryla pod sedativy, některými úvahami v textech Pavla Dobeše – ale z žádného nemá to rozhodující charisma. Z hlediska muziky tedy slyšíme dominující kytaru, sem tam ozvláštněno dalším hudebním nástrojem, nejčastěji smyčcovým, melodie podřízené textům a texty pak nepřinášejí žádná nová témata, jejich řešení či nové pohledy. I slovní arsenál je stejný, jako u desítek jiných – kombinace do civilna záměrně stylizované poetiky se snahou šokovat přisprostlými výrazy. Samo o sobě by to nebylo marné, pokud interpret takto svět vidí a cítí, nechť o něm i hovoří jazykem sobě vlastním. Otázka je jinde: Zajímají na desce otevíraná témata ještě někoho? A osloví to někoho v této formě deset let po začátku jedenadvacátého století? Není to vlastně zbytečná deska? Chvíli jsem dokonce pátral v bookletu, není-li to přeci jen nějaká reedice jakéhosi zakázaného samizdatu z počátku sedmdesátek, protože desku vydává Galén a ten občas takovéto „kousky“ vytahuje na světlo boží, jakkoliv by měly žít spíše v milosrdných vzpomínkách, které zůstávají jen na to dobré z každého díla. Ale ne, je to natvrdo rok 2011. Možná tady je klíč k tomu, proč folk a jeho interpreti přestávají být „svědomím“ byť jen části národa. Nejenže už interpreti nezpívají o tom, co aktuálně národ zajímá, bojují stále se svými fiktivními větrnými mlýny a nepřáteli, kteří už dávno nepřáteli nejsou, ale ani to nedělají adekvátní formou. A tím umožňují nástup v producentských laboratořích gramofonových firem vyšlechtěných folkových substitutů. Nevím vlastně, co je horší – jestli toto, nebo naopak úspěch folkových polopravd, podávaných v moderním obalu a v poklusu letem světem mladým hezkým klukem. Obojí folku škodí nakonec asi stejně.
Vladimír Veit: Písničkář Vydavatel: Galén Vydáno: 2011 Hodnocení desky: 4,83/10 Seznam písní: Písničkář • Lepší už to nebude • Velbloudi • Až vyrosteš... • Krabička pastelek • Praha • U nás doma • Svobodo! Svoboděno! • Ilona • Dvacátá pátá hodina • Když tě nechce • Zvrhlická • Pro Šárku • Ne, ještě není čas • Vrátil se poutník Co o albu napsal Tomáš Doug Machalík: "Křehkému až intimnímu přednesu melodických písní bohužel zakroutilo krkem zahořklé a prvoplánové vyjadřování se ke společenské situaci a také značná neumělost textů, jež je v příkrém rozporu s proklamovanou vírou v mateřský jazyk." (4 body) Více komentářů v hodnocení desek Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat Vladimír Veit vydává album prostě nazvané Písničkář. Jako by hned v úvodu názvem chtěl defenzívně naznačit, co můžeme čekat. Bohužel, je to tak. Dostaneme porci patnácti písní, jako vystřižených z počátku sedmdesátých let. Vzhledem k délce působení Vladimíra Veita mi přijde trochu neuctivé přirovnávat, ale ubránit se tomu nemohu – trochu připomíná Pepu Nose, trochu Karla Kryla pod sedativy, některými úvahami v textech Pavla Dobeše – ale z žádného nemá to rozhodující charisma. Z hlediska muziky tedy slyšíme dominující kytaru, sem tam ozvláštněno dalším hudebním nástrojem, nejčastěji smyčcovým, melodie podřízené textům a texty pak nepřinášejí žádná nová témata, jejich řešení či nové pohledy. I slovní arsenál je stejný, jako u desítek jiných – kombinace do civilna záměrně stylizované poetiky se snahou šokovat přisprostlými výrazy. Samo o sobě by to nebylo marné, pokud interpret takto svět vidí a cítí, nechť o něm i hovoří jazykem sobě vlastním. Otázka je jinde: Zajímají na desce otevíraná témata ještě někoho? A osloví to někoho v této formě deset let po začátku jedenadvacátého století? Není to vlastně zbytečná deska? Chvíli jsem dokonce pátral v bookletu, není-li to přeci jen nějaká reedice jakéhosi zakázaného samizdatu z počátku sedmdesátek, protože desku vydává Galén a ten občas takovéto „kousky“ vytahuje na světlo boží, jakkoliv by měly žít spíše v milosrdných vzpomínkách, které zůstávají jen na to dobré z každého díla. Ale ne, je to natvrdo rok 2011. Možná tady je klíč k tomu, proč folk a jeho interpreti přestávají být „svědomím“ byť jen části národa. Nejenže už interpreti nezpívají o tom, co aktuálně národ zajímá, bojují stále se svými fiktivními větrnými mlýny a nepřáteli, kteří už dávno nepřáteli nejsou, ale ani to nedělají adekvátní formou. A tím umožňují nástup v producentských laboratořích gramofonových firem vyšlechtěných folkových substitutů. Nevím vlastně, co je horší – jestli toto, nebo naopak úspěch folkových polopravd, podávaných v moderním obalu a v poklusu letem světem mladým hezkým klukem. Obojí folku škodí nakonec asi stejně. Sdílet na... Kam dál? » Rosa coeli Vladimíra Veita (Lenka Příhonská )» Deníčkový zápis o Zahradě písničkářů 2010 (Cimbura)» Živelní Písničkáři sobě (Jana Štěpánková)» Vyhlášení nového ročníku konkurzu Zahrada písničkářů 2023 (Pavel Strakoš)» Uzávěrka přihlášek do konkurzu na festival Zahrada písničkářů 2023 se blíží! (Pavel Strakoš)
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2024 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...