Jak jsem to napsal do jedné věty u hodnocení desek ve Folktimu? No, pro přesnou citaci se tam mrkněte, v kostce řečeno to byl mírný údiv nad tím, že se po letech hudebně s Ivo Cicvárkem shodnu. Shodou okolností moje první folková recenze pro magazín Internetfolk (dejmupámbuvěčnouslávu) byla právě recenze jeho desky se skupinou Oko, vyjádřil jsem v ní překvapení, jak je to deska bezvýrazná a v manýrách se válející (něco takového jsem si dovolil asi jako první recenzent ve folku vůbec a asi jako první o jakékoliv folkové desce v historii - třeba ještě někde na síti je…). Od té doby jsem Ivoše sledoval s velkým odstupem a obvyklým výsledkem poslechu byla otázka: „Proč do těch kláves tak mlátí a proč tak řve?“
Asi jsme oba dospěli. Já poznal, že folková cesta dál nepovede syntézou židličkového, flétničkového a trampského folku, co a jak poznal Ivo si netroufám definovat, ale už předchozí deska s Ladou Šimíčkovou mě upozornila, že éra mého jednovětého hodnocení Ivošovy produkce končí. A deska to potvrdila mnohonásobně.
Kompaktní, silná ve výrazu hudebním, textovém i pěveckém, současně však zvláštně pokorná a poučená. Bez vnějších efektů (i Ivošùv zpěv je příjemně civilní, přesto však výrazný a při mezihrách se přímo těšíte, až zase začne zpívat - ten zpěv se nakonec ukáže nejsilnější stránkou desky a kvůli němu - ale nejen kvůli němu - se k ní budete vracet), ale nechce se napsat "komorní", to je příliš slabé a ploché slovo. Ivo nás na desce zve do svého světa (chtělo by se napsat: zatímco na předchozích deskách se bránil našemu světu), současně ale vůbec neslevil z jeho mnohotvárnosti a pestrosti, nenabízí nám nějakou zjednodušenou verzi přístupnou každému. Jen začal klást důraz na jiné aspekty toho světa, než předtím a tím se stal sdílnějším. Nezříká se ani kontroverzních výpovědí určených k diskusi (Děti hrdinů) i ty však podává s pokorou vědomí dialektiky světa.
Jsem zvyklý hledat souvislosti a inspirace v písních s něčím, co tu už bylo, souvislosti, které ani sám interpret vědomě netuší (ale prostě někde něco slyšel a zůstalo to v něm), ale u desky Velký svět jsem nic takového nenašel. Všechno původní, vlastní a ověřený pohled a názor - hudební i textový, takový, jaký se nezíská rozhodnutím interpreta, že takový názor bude v písních mít, ani po několika písních, ale po mnoha letech soustavného života v hudbě. Nemůžu ani napsat, že by Ivo experimentoval - naopak, vzal si z experimentů předchozích let to nejlepší, přitom však je to deska víc folková, než všechny předchozí. Pokud čekáte výrazné melodie, dočkáte se. Pokud čekáte změny tempa a nálady v písni (nejen mezi písněmi), budete spokojeni také. Pokud se chcete vracet k textům a hledat v nich jak jinotaje, tak i prosté slovní hříčky, budete uspokojeni také (Nový heslo). Úvodní dvě skladby (Na cestě a Tušení souvislostí) jakoby desku předurčí, ale nebojte se, v průběhu desky se nezopakují, Ivo jen jejich nápady rozvine. Trošku se vymyká Venuše - hudebně i textově - nebudu prozrazovat téma, ale je tak poeticky a současně prakticky pojato, že jsem se do popisovaného prostoru šel schválně podívat a už vím, co budu dělat v důchodu. Hudebně se blíží k jazzovému jamování a je pěkným oddechovým místem na desce (je zhruba v polovině). V této souvislosti mě napadá, že ani ostatní skladby nebudou řazeny náhodně, protože hned následující Mariáš bude "mužskou" obdobou Venuše (asi se i ten mariáš naučím). Aranže desky, kromě příjemně dominantních kláves, ozvláštňují tuba, lesní rohy či saxofon. Až na dvě výjimky (kde spolupracoval Hub in) je autorem kompletně Ivo Cicvárek, a to je další kladný argument, proč by deska u vás neměla chybět: široká škála uměleckého výrazu Ivoše. Z dalších jmen mě zaujalo jméno Jana Žambocha. Po také silné loňské Honzově desce mě napadlo, že by bylo zajímavé slyšet vysloveně společnou desku těchto dvou. Kdo ví.
Ivo Cicvárek: Velký svět
Vydavatel: vlastním nákladem
Vydáno: 2013
Seznam písní: Na cestě • Tušení souvislostí • Nový heslo • Na dvou březích • Fotka z příměří • Venuše • Mariáš • Vzduchoplavecká • Mezerník • Děti hrdinů • Jednou začneš znova • Touha • Kruh • Jak je velký svět
Co o albu napsal Miloš Keller: "Moje první recenzované album před více jak 10 lety bylo shodou okolností CD Cicvárkova tehdejšího Oka. Nikdy bych si nepomyslel, že Ivošovi někdy za cokoliv dám víc jak 2 body. A vida, dospěli jsme oba. Ivo tímhle albem dostal do folku velký svět hudby a naopak folk se dostal do velkého světa hudby." (8 bodů)