Skupinu Condurango si od jejich předchozího alba prostě pamatuji, a když se řekne Bára Hrzánová, vždy se mi vybaví Condurango (tímto se Báře trochu omlouvám, že si jí s ničím jiným holt nespojím - ale ono je tohle možná pouto nejtrvalejší, jak vyplyne dále z textu). To, že si album prostě pamatuji, je pro desku asi nejlepší vysvědčení - je zbytečné popisovat proč, ten pocit se prostě dostaví, nebo ne.

Ale dost o předchozí desce, Condurango vydalo album Druhá máma a já jsem zvědav, zdali to s ním dopadne stejně. Zatím se zdá, že pro to má všechny předpoklady. Trošku mě mátlo, že na desce je opět skladba Čokoláda, ale on to byl tak velký hit, že přihlášení se k němu i na další desce vytváří vhodný most mezi albem minulým a přítomným a signalizuje tak trochu, že se posluchač nemusí bát desku vložit do přehrávače, pokud se mu ta předchozí líbila. Že si kapela hudebně a výrazově stojí za svým názorem i na nové desce. A to pak i ostatní zbývající písničky (celkem patnáct) plně potvrdí. Potvrdí, že Condurango, resp. Barbora Hrzánová (protože je autorkou naprosté většiny muziky i textů), vychází z latinskoamerické melodiky, nelpí na ní však ortodoxně, dokáže ji transformovat tak, aby byla pro středoevropského posluchače přijatelná a stravitelná, současně však zůstala dostatečně exotickou (a erotickou). Hned úvodní skladba Louh je prototypem tohoto přístupu a hned následující Carnaval jej rozvíjí a piluje. I texty jsou, jak se patří, latinskoamericky ohnivé a svůdné a o to víc před nimi smekám klobouk při vědomí, že takřka výhradní autorkou je právě Barbora. Kromě obsahu v nich však nechybí slovní hříčky a zvukomalebnosti, tolik podobné těm, které v závěru své kariéry na své desky dávala Zuzana Navarová. Ostatně deska se k Zuzaně Navarové hlásí písní Vlaštovka, která je jí věnována. Jednou z mála výjimek při autorství textu (ale výjimkou potvrzující vlastně pravidlo zaměření desky) je skladba Tapetový svět - text je zhudebněné dílo Christiana Morgensterna (pamatujete: Košilela?). No, a zpěv, jak se říká, korunuje dílo: Barbora Hrzánová své písně nezpívá, ale prožívá. I tady bych viděl (vlastně slyšel) uměleckou paralelu se Zuzanou Navarovou. Condurango (podobně jako Koa) stojí za zpěvačkou a násobí její prožitek ze zpěvu a textu. Kde je to vhodné, přitlačí, jinde se ještě více stáhne do pozadí (skladba Střela - jedna z mála "nelatinskoamerických", napadá mě pro srovnání Orlice). Ke svým hudebním kořenům se přihlásila Bára v písni Stará, kde jmenuje slavná jména naší beatové (ale i diskotékové) historie a kapela se patřičně pøipojila i přitvrzením zvuku a citacemi slavných riffů. V textu pak cituje řadu dobových (míněno 25 a více let starých) termínů a objeví se tu i titul desky Druhá máma.

Některé dobré folkové desky táhnou naši folkovou scénu do výše, tato deska jí spíše rozšiřuje obzory a dodává jí barevnosti. I to je moc potřeba.

Condurango: Druhá máma

Vydavatel: Šikora s.r.o.

Vydáno: 2013

Hodnocení desky: 7,30/10

Seznam písní: Louh • Carnaval • Benátky • Střela • Stará • Já za to nemůžu • Tapetový květ • Čokoláda • Vlaštovka • Smutně a pomalu • Margaretka • Vážka • Otík • Zamilovaná • Vlnám

Co o albu napsal Pavel Rada: "Mladí vnesli do kapely jiného ducha a přitvrdili. Víc se mi líbí texty, než hudba." (7 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat