FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nové album je nazváno George Dry: composer / Jiří Suchý: skladatel. Suchý se evidentně cítí nedostatečně znám coby autor hudby. Zjevně ho mrzí, že je mu přiznáván nanejvýš Pramínek vlasů, a všechna ostatní hudba je automaticky připisována Šlitrovi nebo Havlíkovi. Pokud je ovšem vůbec známa! A přitom Suchý už navymýšlel spoustu pozoruhodných melodií.

Aby nedošlo k mýlce: nejde o první album, které by představovalo Suchého jako skladatele, přestože se tak tváří. Stále je ještě k sehnání 2CD Blues pro tebe, jehož první disk (Znám tolik písní) má stejné zaměření. V produkci Ivana Krale na něm Suchý zpívá svoje melodie Blázen a dítě, Zlomil jsem ruku tetičce, Blues pro Tebe, Blues na cestu poslední, zmíněný Pramínek vlasů a jiné, podobně vydařené.

George Dry: composer oproti tomu sestává převážně z novější, všeobecně méně známé tvorby. Sice zde najdeme dávného Pověrčivého uzenáře a Černého nebožtíka, ale těžiště je skutečně mnohem blíže současnosti. Všechny písně, jak je ostatně u Jiřího Suchého zvykem, vznikly především pro divadlo a na desce je zpívají zpravidla titíž pěvci, kteří je předváděli i na jevišti Semaforu. Vedle Jiřího Suchého a Jitky Molavcové jsou to například Michal Malátný (ano, ten z Chinaski), Vlastimil Harapes, Lucie Černíková, Karolina Gudasová a další.

Písně zní z velké většiny zhruba tak, jak si je asi představujete. Mají lehce a hravě plynoucí texty (formálně dokonalé a obsahově vlastně taktéž), melodie s nádechem nostalgického jazzového retra, zpívají Suchý s Molavcovou, případně nějaké milé dívčí hlasy a to vše doprovází vkusná swingová kapela. Taková je skutečně většina písní. Poměrně neočekávané jsou ale hudebně i textově temné skladby Ubohá Gudrun a Soumrak bohů, zpívané pány Malátným a Harapesem; na albu jsou pro srovnání obě verze. A to je možná moje jediná výhrada: osobně bych neopakoval tytéž písně, byť zpívané různými zpěváky, ponechal bych jednu od každé a od každého (nebo ještě lépe: oba příspěvky Michala Malátného bych vyhodil a nechal na desce pouze Harapese). Navíc právě na těchto dvou skladbách je vytržení z kontextu divadelní hry patrné nejvíce.

Jinak ovšem chválím a obdivuju. Smál jsem se, slzel jsem, mráz mi přebíhal po zádech.

Podtrženo sečteno: pokud máte rádi písničky Suchého a Šlitra, není důvod, abyste zůstávali pouze u desetiletí starých archivních nahrávek. Jiří Suchý tehdy zdaleka neskončil a stále vymýšlí báječné písničky.