Zářijová čtyřka

Recenze

Každou neděli po 21. hodině můžete v rámci nedělního prodlouženého tříhodinového (20 - 23 hod) folkového večera na Countryradiu sledovat i folkovou minihitparádu Folkové stupně. Soutěží v ní 6 písniček, první neděli v měsíci jsou nasazeny čtyři novinky a dva postupující z minulého měsíce a po celý měsíc každou neděli sledujeme průběžné pořadí. Poslední neděli v měsíci to už není průběžné, ale konečné pořadí a první dva postupují do dalšího kola. Hlasuje se prostřednictvím webu Countryradia. Ve vysílání Countryradia tak mnohdy zazní ojedinělé a originální nahrávky, které (snad s výjimkou brněnského rádia Proglas) jinde v éteru nezazní. Písničky jsou obvykle vybírány z CD, která zašlou do rádia interpreti a tak se přímo nabízí hned o každém CD i něco napsat.

Tak jaká je zářijová čtyřka: Vladimír Šunda – Uklízeč, Vít Pecka – Obyčejnej den, Tomáš Pastrňák – Pozvánka na koncert a Láďa Latka – Terapie láskou.

Začnu Vítem Peckou, protože ten poslal spíše singl – kromě titulní písně je na CD ještě Trnitá cesta a tak toho mnoho nejde poznat. Ale pokud by takových písní interpret dokázal shromáždit deset, bylo by to CD už celkem pozornosti hodné. Takhle je jednoznačně lepší Obyčejnej den, dynamická věc s trošku odvážnějším názorem v textu, který ale neprudí ani nenudí, hudba pak oscilující i mezi rockem či blues.

Vladimír Šunda je znám i ze soutěžení na Portě nejen jako folkový písničkář, ale i trochu jako bavič (v tom dobrém slova smyslu), s přiměřeným interpretačním výkonem. Nu, a na desce Uklízeč dostál své pověsti, pokud ne všechny, tak naprostá většina písniček vám zdvihne koutky úst do úsměvu. Jistě, ne každý musí akceptovat všechny druhy jeho humoru, ale aspoň nějaký z nich by si vybrat mohl každý a přinejmenším každý ocení slovní hříčky a významové přesahy a posuny - třeba v Mobilní dívce nebo až bizarní textové obrazy v Spolkni magnet, uvidíš. Někdy ale na textech staví příliš, přehrává projev a ostatní složky písně jdou trochu stranou a skladba se stává spíše hudbou podbarvenou deklamací (Kalifornijá, ZŽ). Pokud se ale zklidní a zcivilní, překvapivě mu to sedne také a uvědomíme si i jeho příjemný hlasový projev – Uklízeč. Instrumentačně desku vystavěl velmi úsporně, ale trochu pohrát si s melodickou stavbou písně by to ale jistě ještě chtělo.

Láďa Latka: Terapie láskou

Vydavatel: vlastním nákladem

Vydáno: 2016

Hodnocení desky: 5,00/10

Seznam písní: Cajdák • Terapie láskou • Jambo • Chotěmice • Miliontá kapka • Velké maličkosti • Pohádková • My • Dům • Oslava života • Rudá záře • Duhová

Co o albu napsal Miloš Keller: "Folková řadovka." (5 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

Láďa Latka pojal svoje CD instrumentačně daleko barevněji a bohatěji s řadou studiových hostů. Je znát jeho i jejich dlouholetá hudební praxe nejen z folkové oblasti. A tak deska dostala mírně rockový, mírně alternativní nádech. Hned úvodní Cajdák nastaví laťku hodně vysoko ale bohužel se ji nepodaří po celou desku tak úplně udržet. Opravdovým cajdákem je totiž hned následující titulní Terapie láskou, a to zejména díky zpěvu i použitým textovým klišé. Naopak zajímavé tématem i zpracováním jsou Jambo nebo Chotěmice – ty i instrumentací. Místy trošku nudí dlouhými intry, která ale nepřinášejí ani smysluplný úvod do tématu písně, ani neevokují kupříkladu napětí (Milióntá kapka, My). Zpěv s mírným halem dodává písním další rozměr a hal někdy milosrdně schovává nepřesnosti ve zpěvu. V Pohádce můžete počítat, kolik postav znáte. Příjemná a výrazná deska.

Tomáš Pastrňák: Pozvánka na koncert

Vydavatel: t.p.records

Vydáno: 2014

Seznam písní: Pozvánka na koncert • Louče • Konec světa • Šneci • Začal jsem chodit s holkou • Mezi svýma • Krize • Plechovka od Solviny • Mexičane, Mexičane • Moudrost • Slunečnice 2014 • Podzim • Paříž (live) • Vánoce v Berlíně

Tomáš Pastrňák přišel s Pozvánkou na koncert. Tak se album jmenuje a skutečně tak i může sloužit, protože zanechá po poslechu víceméně velmi dobrý dojem s chutí slyšet ho naživo. Stylem se blíží spíše Vladimíru Šundovi než Tomášovi Pastrňákovi. Je ale přeci jen trochu introvertnější a pod vtipným povrchem najdeme i vážnější podtext. Úvodní a současně titulní skladba je právě takovou. Zapamatujete si i Louče, naopak Konec světa bude trochu nudit – na něm je znát inspirace právě u takových zpěváků, o jakých zpívá v titulní skladbě – posun k bezvýraznému popu s velkými slovy, opakovací fráze do… zblbnutí. Naštěstí hned následující Šneci špatný dojem rozptýlí – Šneci jsou čirá veselá ptákovina. Hit. Dalším takovým, ale vážnějším můžou být už zmíněné Louče nebo Slunečnice 2014 – ta má i silnou atmosféru. Začal jsem chodit s holkou se nápadem podobá Šundově Mobilní dívce, Mezi svýma pak Jambu Ládi Latky, ovšem transformovanému na Moravu, nebo Šundově skladbě Kalifornijá. Krize je záměrně strašidelně instrumentovaná, ovšem celé je to trochu přehnáno. Plechovka od Solviny je trošku melodicky a stavebně bezradná. Mexičan asociuje Šundovo ZŽ. Těchto pár srovnání není výtka vůči Tomášovi, ani vůči ostatním písničkářům, je to spíš poznání, že čeští písničkáři mají několik zaběhlých modelů tvorby, které se vyskytují více či méně u každého z nich. Jestli je to dobře nebo špatně si nechám do jiného článku.