Šanson, folk a folklór

Recenze

Společným jmenovatelem následujících desek je to, že soutěžily společně v jiné hudební soutěži Countryradia než je Folkmenu, o kterém jsem již dvakrát psal, a to v Bonanze (neděle 18 - 19 hod.). A tak jsem se rozhodl, že je nechám pohromadě i pro článek. Ostatně, nejméně o dvou jste se již zde dočetli podrobněji, a tak budiž tento text spíše pro srovnání.

Radka Fišarová vydala album Rendez-vous, na kterém jasně potvrdila svou profilaci jako šansonová zpěvačka, se schopností přelétat k muzikálu a také s talentem povýšit střední proud na umění. Pro ty, kdož ji pamatují z portovních začátků jako sólistku, členku dua Fišle nebo skupiny Auris, však v sobě nezapře právě tyto folkové kořeny. Nejvíce se to projeví ve skladbě Divoká! Ale ve všech skladbách slyšíme stoprocentní pěveckou jistotu podpořenou osobitým výrazem pro každou píseň zvlášť a společným a charakteristickým pro zpěvačku. Radka Fišarová je již drahně let mimo „naše“ hudební vody, ale zůstává srozumitelná i pro posluchače, který muzikály nebo šansony neposlouchá denně.

Gailard: V tieni draka

Vydavatel: vlastním nákladem

Vydáno: 2014

Seznam písní: Trubadúr • Legenda bláznov • Lesná víla • Morský vlk • Inštrumentálka • Márnosť snov • Zakliaty • Dračia pieseň • Lovec • Duet • Malá čarodejnica • Básnik a pýcha • Pieseň o Cidovi • Loď nádeje

Slovenská skupina Gailard natočila už v roce 2014 album V tieni draka, obsahující 14 historizujících, či chcete-li středověkých písní (ovšem vlastní produkce). Je otázkou, zda lze v tomto oboru ještě něco nového objevit (=složit) a natočit, a tak se soutěž už odehrává spíše v preciznosti, pestrosti a nápaditosti interpretačního výkonu. A to si myslím, že Gailardu vyšlo – mezi tradičními „středověkými“ skladbami jsou zařazeny písničky, které zřetelně vycházejí ze slovenského folklóru (Lesná víla, Márnosť snov) či irské tradice (Morský vlk). Najdeme i Inštrumentálku (ano, tak se jmenuje). Zakliaty mi trošku evokuje jednu skladbu od Klíče (Hádě), v Piesni o Cidovi zase Asonanci, ale vůbec to nevadí. Jen někdy je už trošku přeromantizováno směrem k Blackmores Night, a to i v instrumentaci a tempu (Lovec, Duet). Silný ve výrazu je Trubadúr a také Malá čarodejnica. Deska tedy rozhodně neplyne od začátku do konce ve stejném duchu, nýbrž nabízí příjemnou a pestrou paletu výrazů.

Bujabéza: Před odletem

Vydavatel: Folk žije!

Vydáno: 2016

Hodnocení desky: 7,20/10

Seznam písní: Co se to tam • Podzim s ní • Marinka • Dobrovolník • Nesvěcení neděle • Pivo • Kdo kořalku rád pijává • Šiditel • Dvou nemožno vzíti • Uprostřed prázdného letiště • Vyšehradská skála • Zpěv ponocného • Pověz mně synečku

Co o albu napsal Miloš Keller: "Už to neni co to bejvávalo. Je to lepší." (8 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

S Bujabézou a jejím přístupem k folklóru jsem míval v minulosti problém, přišlo mi to spíše jako parazitování na odkazu, než jeho rozvíjení. S deskou Před odletem tento můj problém zcela vymizel a přišlo konstatování, že výhradní autor melodií Jan Sítař vystihl podstatu lidového hudebního odkazu, který je ukryt v lidových textech, k nimž složil muziku a které tvoří základ desky. Nejsou tam ale jediné. Lidovým textům podřídil plně melodii, výstavbu skladby i instrumentaci, jakkoliv si uchoval moderní zvuk kapely. Tam, kde se nedrží folklórní instrumentace, protože nemusí, neb autorem je žijící osoba, je příjemně pop-rockový (Podzim s ní), nebo takřka folkový (Marinka), či s názvuky reggae (Pivo). Vznikla tak deska hudebně moderní, obsahově a poselstvím zakotvená v minulosti, mající i co říct k přítomnosti. Na desce najdeme písně rozverné (Kdo kořalku rád pijává), tak i kavárensky laděné (Šiditel). Najdeme ale i jisté bezradnosti – např. Dvou nemožno vzíti, jakási rezidua minulosti. Paradoxně nejpřirozenější je Uprostřed prázdného letiště, s textem Daniely Weber a lidový Zpěv ponocného. Výraznou a určující roli na desce hraje akordeon Víta Zaorala.

Spolektiv: Dej mi tvar

Vydavatel: vlastním nákladem

Vydáno: 2016

Hodnocení desky: 8,00/10

Seznam písní: Nalijme si vína • Jsem • Dej mi tvar • Raport • Plakala si do dlaní • Slzy • Panáček • Už zase můžu spát • Doteky • Pro hraběnku M.N. • Při tanci • Zloděj • Kufr • Neuvidím

Co o albu napsal Miloš Keller: "Nebývale pestré. Mám je raději v jednodušších záležitostech, ale kontrast je zde v pořádku" (8 bodů)

Více komentářů v hodnocení desek

Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat

Deska Spolektivu Dej mi tvar je jednou z těch, o kterých jste už u nás mohli číst. Nicméně pár slov k ní dodám i já. Spolektiv mám raději v písních jednodušších, méně komplikovaných hudebně, rytmicky i textově, jakkoliv věřím, že jejich pýchou jsou ty druhé. A tak mě zaujaly a líbily se Jsem, Už zase můžu spát II, Při tanci a Lezeš mi na nervy. Naopak jsem trochu usínal při titulní skladbě, nebo při Raportu či při písni Slzy. Někde mezi nimi jsou instrumentačně i interpretačně svěží Plakala jsi do dlaní nebo Panáček či Kufr. Trošku mimózní jsou Doteky a Pro hraběnku M.N., ale to už se tak na každé desce něco takového najde. Bezesporu správně desku otevírá Nalijme si vína, protože ta tak nějak syntetizuje všechny tváře Spolektivu. A že jich je, jak patrno jen z výše uvedeného výčtu, docela dost, a tak si každý posluchač vybere ty svoje a ty ostatní snese. Společným znakem všech skladeb (nejen na desce) Spolektivu jsou především precizně a detailně propracované aranže, stále je co poslouchat, přitom ale všude zůstává patrný i jejich folkový rukopis.

Sdílet na...

| Více...