FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Děti na dospělých obdivují to, že všechno znají, všemu rozumí a se vším si vědí rady. Ovšem jen do té doby, než objeví, že veškeré jejich jistoty, názory a soudy nejsou podloženy ničím hmatatelným ani jednoznačným. Ve chvíli této změny náhledu si autoritu skutečně dospělých udrží jen ti z nich, kteří se nestydí přiznat, že tápou, hledají, a se spoustou věcí se musí smiřovat a vyrovnávat. Že se v mnohém od dětských dob vůbec nezměnili. Že se stále bojí strašidel a mnohdy se neobejdou bez nich.

Tehdy se autoritou, tedy přítelem a inspirací stávají ti dospělí, kteří pátrají především po kvalitě a přichází na to, že lze žít naplno i do polosyta. Kterým připadne důležité nedělat žádné kompromisy, nenechat si od nikoho radit, dát na vlastí pocit a milovat se třeba jen v jedné poloze, když cítí, že je to tak správně. Vrátit se k sobě a pustit z hlavy, co si o tom myslí ostatní. Setrvat v tichu, sledovat slova básně objevující se na obrazovce a představovat si, jaké by to mohlo být krásné, kdyby všichni zkusili alespoň na chvíli mlčet. Ti, kteří si alespoň občas nicotní, malicherní a maličcí vedle rozlehlého vesmíru i nepatrných mravenců?

Takovéto pohledy a inspirace lze objevit na nejnovějším albu Jana Buriana Zrcadlo. Na dovolené, Mravenci, Marie, Kompromisy, Jaké to je?, Kámásútra, Poezie, Žiju, Strašidla, Fantazie, Soukromá záležitost, Přestávka, Zrcadlo, Nanečisto. Už po přečtení názvů 14 písní na obalu alba lze zaznamenat průřez životem napříč a do hloubky. Jeho poslech pak skutečně potvrdí, že texty alba se dotýkají rozličných společenských témat a nesou řadu osobních, až intimním pohledů a výpovědí. Často v obnažené podobě a podaných tak přímo, až zamrazí. Jde tu zcela jistě především o obsah, a tak pokud lpíte na přísnější formě obsahující rýmy, dočkáte se jen ve čtyřech písních. To ale není vůbec důvod, proč na album zanevřít, neboť Jan Burian je natolik zkušeným, a v našich krajích výjimečným písničkářem (třeba už jen tím, že se doprovází na klavír), že u něj lze hovořit o formě vlastní (zejména přidáme-li charakteristický zpěv, frázování a způsob doprovodu).

Jan Burian je výhradním autorem všech písní alba. Obstarává si kompletně zpěv a klavírní doprovod, který je u většiny písní vystavěný tak, aby jim stačil sám o sobě. Dále už začíná široké pole působnosti Jana Ámose, který ho využívá vskutku obratně a daný základ doplňuje nebo rozvíjí nápaditě a vkusně. Přestože používá množství různých prostředků, shrnutých v informaci na obalu alba do jednoduchého a výstižného popisu "aranžmá, stroje a nástroje", nedočkáte se nikde přeplácanosti a zbytečností.

I zde platí pravidlo určité vyváženosti, a proto si poslechne píseň pouze s klavírem i píseň doprovázenou elektronickými zvuky. Ve škále různých možností těžko budete hledat aranžmá či konkrétní zvuky, které by z písní nějak bezvýznamně trčely. Naopak, doplnění klavíru, které je u některých písní velmi nenápadné (např. bicími a basou), si Jan Ámos vynahrazuje sóly, vsuvkami či doprovody s využitím zvláštních zvuků u písní jiných, které se k tomu často přímo nabízí (např. Fantazie, kde se zpívá: "Když zavřu oči, je ve mně malá, tovární hala?) Několik kousků, které by pro milovníky klasické písničky mohly být na poslech poněkud náročnější, vyvažují na druhé straně písně silné melodií i příjemně jednoduchou stavbou. Nepatrnou skvrnkou na celkové vyváženosti může být i pro méně pozorného posluchače možná poněkud rušivá podobnost monotónního klavírního motivu v začátcích písní Mravenci a Žiju.

V bookletu alba najdete vedle českých textů i jejich překlady do angličtiny, což je u českých písničkářů opět ne příliš obvyklé, avšak o to příjemnější. Krom základní informace o autorech tu najdete i sleevnote Pavla Klusáka, též i v anglickém jazyce. Obal a booklet doplňují fotografické návody, jak CD (poněkud nehudebně) využít.

Pokud si název alba Zrcadlo (shodný s názvem předposlední písně) chceme vykládat významově, pak se nám nabízí (mimo jiné) i pojetí sebereflexe autora, zvláště pak, bylo-li album pokřtěno (25.března 2002) v pražském Divadle Archa na slavnostním koncertu k Burianovým padesátinám. Tomuto věku u mužů je v našich společenských šířkách jaksi automaticky připevňována nálepka zralosti, zkušenosti, ale také představa vrcholu a tichého vědomí, že se od nich přílišné výkony ve většině směrů již neočekávají. Je nádherné, že to není případ Jana Buriana, který právě tím, že se nebojí přiznat a prezentovat své hledačství i tápání, jako by teprve slavil osmnáctiny své opravdové dospělosti. Nejen svými přístupy k hudbě, ale i horou dalších aktivit poukazuje na své zralé mládí, které už ví plným vědomím, že žijeme teď a tady, a stěží můžeme říkat, jako v jedné z jeho písní na albu: "Kdybych měl ještě jeden život, to už bych věděl jak na to, to už byl uměl žít..."

Album Zrcadlo Jana Buriana je dospělým (nejen ve smyslu uceleným a zralým) albem skutečně dospělého člověka. Dospělého říkat nahlas malé i velké věci a přitom nepoučovat, inspirovat, potěšit a neubližovat. Ne každý dospělý má na všechno vlastní názor, milé děti!