FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Moc jsem toho za rok 2020 nenapsal. Trochu méně toho vycházelo, trochu méně se interpreti starali, aby nesešli z mysli, zřejmě jim těch pár festivalů přes léto stačilo. Nicméně něco přeci jen dorazilo a já koukám, že máme nový rok a asi bych se měl zmínit o tom, co jsem poslouchal (a vysílal) v roce 2020.

Inženýr Vladimír – Co jsme prožili: Vladimír Mikulka na svém albu písněmi nešetřil a jak jsem napsal u hvězdičkování desek, méně by bylo více. Inženýr Vladimír zajímavým a osobitým způsobem mísí jisté „životní moudrosti“ s nevázaným pohledem na svět a většinou i pobaví. Mě jednoznačně dostala skladba Chcípnul pes, i když jsem musel vyřizovat několik pohoršených emailů a telefonátů, cože si to ten floutek vůči Martě Kubišové dovoluje. Ale za ten smích a pobavení to stálo. Další silné písně: Patníky, Oškliví lidé, Špatně se usíná. Nemusely by být například Sokolenky (moc to připomíná slavné Uhořelo štěňátko) nebo Kamarádko, navíc zde vyniknou mírně odbyté melodie. Mezi mírnou nadsázkou posluchač najde často sám sebe. Překvapila melodická pestrost a aranže.

---

---

Vojtěch Urbánek – Zhasínám Karlín: Pouhých osm písní, ale zato jedna silná vedle druhé. Hned úvodní a titulní vás dostane svou atmosférou – jako byste v Karlíně byli. A v podobném duchu deska pokračuje dál – jednotící aranže, plný zvuk, civilní zpěv. Trochu se mi vybavil Karlín od Ivana Hlase, resp. charakter Hlasových nahrávek. Další silné skladby: Vítej, Básník a Vánoce 35 – a to jsem tedy vyjmenoval celou polovinu desky.

---

---

Honza Jícha s kapelou – Love zdar!: Tahle deska mě překvapila nejvíce. Pamatoval jsem si Honzu Jíchu především z vystoupení na Portě a pak z jeho předchozí desky, a tak jsem si byl skoro jist, co uslyším. Nu, a byl jsem příjemně překvapen – šíří témat, hloubkou zpracování, pestrostí písní. Opravdu název …“s kapelou“ má oprávnění. Osvěžujícím dojmem působí i písničky, ve kterých zpívá Zuzana Hasalová. Prostě pan učitel vyrostl na pana ředitele, když bych měl popsat hudební vývoj pomocí civilního povolání Honzy Jíchy. Určitě si poslechněte Vyhlídkový let, Miluju, Bavlněnou, Epizodu nebo Ničitele mostů. Deska pobaví i krátkými mezihrami, i když trochu matou pro účely evidence písní.

---

---

A nakonec jedna sólistka: Saša Niklíčková – Zmačkaná žena. Na rozdíl od Honzy Jíchy si ji z pódia pamatuju přesně tak, jak se prezentuje na desce. Energická dáma, která se umí podívat ironicky i drsně a přitom laskavě na svět okolo i na sebe. Všechny písničky si složila a většinu nástrojů i nahrála. Poznávacím znamením je akordeon. Když už přirovnávám, tak bych řekl „snesitelnější Radůza“. Ze třinácti písní na CD jsem si oblíbil Advent, Námořník, Madeleine a Tetování. Ale i v ostatních písních najdete neotřelý pohled na svět. Zmačkaná Saša se mi líbí víc, než kdyby byla pečlivě (hudebně) vyžehlená.

---

---