FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jana Věnečková je držitelkou všech možných i nemožných folkových ocenění pro juniorské interprety a už začíná sahat i po oceněních pro dospělé. To je signálem, že její tvorba je lahodící pro uši kritiků, recenzentů a porotců. Přesněji řečeno těch kritiků, recenzentů a porotců, kterým jde především o dobro hudby, její blaho a rozvoj, méně už o posluchače. Těm, kteří hledají i v textech nejen sdělení, ale i poezii či „nitro“.

Vladimír Merta v průvodním slově k desce Ponorná řeka poutavě popisuje originální způsob, jakým vznikaly nahrávky pro toto CD. Možná propásl příležitost mlčet, protože v takovém případě bychom si řekli: stará deska starých unavených lidí, zatrpkle žijících ve svých sedmdesátkách.

Nemám rád shlukování recenzí několika CD do jednoho článku, ale někdy si ta díla o to přímo říkají, a tak jsem sám několikrát tuto metodu použil. Často se dá na vzájemném srovnání ukázat a vysvětlit více, než složitým popisem. Takto se mi na jedné hromádce sešla níže uvedená CD. Nehleďte na datum vydání, prostě u některých trvalo dlouho, než z nich na mě vyskočil nějaký názor.

Vladimír Veit vydává album prostě nazvané Písničkář. Jako by hned v úvodu názvem chtěl defenzívně naznačit, co můžeme čekat. Bohužel, je to tak. Dostaneme porci patnácti písní, jako vystřižených z počátku sedmdesátých let. Vzhledem k délce působení Vladimíra Veita mi přijde trochu neuctivé přirovnávat, ale ubránit se tomu nemohu – trochu připomíná Pepu Nose, trochu Karla Kryla pod sedativy, některými úvahami v textech Pavla Dobeše – ale z žádného nemá to rozhodující charisma.

Když má Vřešťál výběr z Nerezu-Neřeže, tak já taky. Jinak se existence výše uvedeného titulu zdůvodnit nedá. Snad možná ještě touhou mít taky svůj profil za ta vyznačená léta. Ale pak bych se moc na ten Nerez-Neřež neodkazoval. Síla Nerezu-Neřeže spočívala právě v tom kolektivu, do kterého všichni zúčastnění přispívali podle svých nemalých sil a schopností.

Přiznám se a bez mučení? Musela jsem si tohle CD pustit několikrát, abych mohla říct o něm víc než, že jednotlivé skladby mi splývají do sebe jednolitý nekomplikovaný celek. Po x-tém poslechu jsem přece jen došla na rozdíly, které stojí za zmínku. Třeba, že?

Je to už bezmála třicet let, co poprvé vystoupil na scénu, jako člen legendárních Plížáků, písničkář Vojta Kiďák Tomáško. Po pěti letech pak zazářila jeho autorská hvězda ve skupině Roháči. Jeho tvorbu známe i z repertoáru dalších významných trampských souborů, jako byly Stopa, Ozvěna, Verumka a další..