FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Každá doba má své krále a své poddané, každý hudební žánr své první a poslední, každý jedinec své milované a své nesnášené. Každý, doba, žánr i jedinec, si žádá své. A přesto. Ani na konci ani na začátku ba ani v průměru, vždy netušeno kde, však nikdy na stejné startovní čáře, jen ve stejný čas a stejné mysli, jeví se, co nechce zůstat skryto, co se nepoměřuje a přece je

A přitom není to tak úplně zčista jasna. Poprvé zazářila Martina Trchová jako zjevení již na Folkovém Kvítku před čtyřmi lety, pak však jako by utichla a její pokusy více se prosadit včetně vydání prvního demo snímku nevyznívaly zrovna přesvědčivě. Rok 2004 byl však opětovně rokem zapracování a zazáření novy.

Poslouchá-li v dnešní době někdo hudbu, jíž se říká "etno" či "worldmusic", sahá většinou při jejím poslechu po osvědčených zahraničních hudebních tělesech. Je to možná nerozkoukanost hocha z nížiny, co nikdy neviděl hory, či děvčete z hor co poprvé zavítalo do rozlehlých rovin Polabí a oba se teď vzájemně diví

Některé desky vznikají lehce, relativně rychle. Ale na Album Karla Plíhala s názvem Nebe počká jsme museli čekat téměř šest let. Karlovi Plíhalovi se splnil jeden z jeho životních snů, a sice sestavit album z písní a textů básníka Josefa Kainara. Josef Kainar (1917 - 1971) je jednou z nejpozoruhodnějších literárních osobností dvacátého století. Člen skupiny 42

Po roce 1989 začala nadúroda memoárové literatury. Mohli jsme číst knihy těch, kteří už mezi námi nejsou a jejichž vzpomínky mohly být vydány až posmrtně, i těch žijících, kteří měli a mají co říci. Vedle nich byla vydána celá řada jalových vzpomínek naprostých nul, hvězdiček a nafouknutých bublin.

Před letošními Vánoci jsem poslouchal na Country radiu rozhovor s brněnským básníkem, písničkářem a dramaturgem Jiřím Vondrákem o jeho nové knize Legendy folku a country. A tak bylo postaráno o vánoční dárek pro starší dceru , ale především i pro mě. Knihu Jiřího Vondráka, vlastním jménem Vondráčka, a režiséra

Kolik už bylo popsáno papíru o tom, že kapel, upravujících lidové písně do rockovějšího (či jiného) hávu, je jako hub po dešti? Kolik recenzentů už si lámalo hlavu nad tím, kdo je lepší než Čechomor. A jistě se objevila i otázka, zda na sklonku loňského roku soupeření o přízeň podobně zaměřeného publika vyhraje

Když vydá některá z dlouholetých kapel nové album, obvykle servíruje posluchači svou osvědčenou muziku, případně nějaký ten experiment (vánoční nahrávky, spolupráce se symfoniky, cimbálovkou, rockery?). V případě nového alba Nezmarů s názvem ?než tóny doznějí ovšem tradiční nezmarský zvuk ani experimenty nečekejte.

Jen když vezmete do ruky album skupiny Neřež Jednou meř, 2x Neřež, přijde vám, že půjde o dvoucédéčko. Dva návrhy obalů na obalu, dvě přihrádky na disky, ovšem jen v jednom plno. Ta druhá kapsa může být zaplněna, pokud navštívíte koncert skupiny. Právě na něm si můžete vyzvednout druhé CD

Zatím poslední album pražské skupiny Dún an Doras sice už není úplně nejžhavější novinkou, avšak já si myslím, že vzhledem k jisté nadčasovosti hudby, kterou se tato mladá kapela (pomineme-li fakt, že samotná značka existuje už cca 8 let) zabývá, a k písním, která na albu Sweet & Sour figurují, se asi nikdy po přesném datu

Ačkoli co se alespoň festivalového hraní týče, nedá vizovický Fleret bez moravské folklorní královny Jarmily Šulákové ani ránu, i na další řadovce se bez jejích služeb skupina opět obešla a nutno říci, že možná i proto působí PUMKANONEM velice kompaktním a přirozeným dojmem. A to i přesto, že Hrach i jeho souputníci

Už zase je tu začátek prázdnin a s ním taky náš největší folkový festival Zahrada. Vloni hlavní cenu a s ní i příležitost pořízení nahrávky získala vyškovská kapela Koňaboj, bez nadsázky jeden z velkých objevů Zahrady. Jmenuje se Já sa KOŇA BOJím

Snad loňské parné léto, snad touha přiblížit se alespoň trochu světu fantasy, snad něco klukovského uvnitř nás, co navždy zůstává, snad to vše a něco navíc, probudilo se v duších světa Kukulínu a ten dal promluvit hudbě Silmarillion. V duchu poetické laskavosti tak vznikl nový projekt,

Před sebou mám přečtených padesát stránek novely Zbyška Rašky s názvem U vytopeného bubeníka. Povodeň v srpnu 2002 poznamenala životy spousty lidí. Lidé jako já, kteří bydlí vysoko nad hladinou řeky, znají zážitky z této povodně jen z vyprávění, článků a televizních reportáží. Často přemýšlím

Tu desku mi přinesl jednou takhle odpoledne Luděk až přímo domů. Čekal jsem na ni dlouho. Vlastně už od chvíle, kdy bylo jasné, že Ondra Fencl nalezl pochopení u chlápků z Indies, a že se po Kinderfolku začíná dělat na skutečné profesionální nahrávce. Ne tedy, že by sound Hromosvodu nutně potřeboval mixáže

Hurá, tak je na světě konečně první cédéčko "nové" sestavy trampského Lístku, kapely, jejíž název nás provází hájemstvím téhle hudby již více než deset let. Poslední sestava, která vykrystalizovala po odchodu staré gardy - tedy především manželů Spurných a Saši Medka - nás provází trampskými stezkami

Znáte to - některé věci nechodí v životě tak, jak bychom si to představovali. Pamatuji si své nadšení z první desky Sester Steinových, které jsou opravdu sestrami (starší Karolina a mladší Lucie). Přesně si vybavuji svoji touhu - natočily skvělé cédéčko, už aby tu bylo druhé.

"Píšu co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá a pan kritik, hudební znalec z toho strádá, já ho chápu, já mu rozumím, já jinak písně skládat neumím." Tak takhle si Jaromír Nohavica na svém novém albu Babylon v písni "Nic moc" bere na paškál hudební publicisty a dává jim tím zřetelně najevo,