Bílá nemoc - Zloději obálek

01.01.2000 Bílá nemoc - Zloději obálek (Šaolín)

// = 3)) || ((navigator.appName == "Microsoft Internet Explorer") && (parseInt(navigator.appVersion) >=4))) scriptsOn = true; function RegisterImage(imgName, imgOn, imgOff) { if (scriptsOn) { eval (imgName + "On = new Image()"); eval (imgName + "On.src = "" + imgOn + """); eval (imgName + "Off = new Image()"); eval (imgName + "Off.src = "" + imgOff + """); } } function ImageOver() { if (scriptsOn) eval ("document.nemoc.src = nemocOn.src"); } function ImageOut() { if (scriptsOn) eval ("document.nemoc.src = nemocOff.src"); } RegisterImage ("nemoc", "/soubory/nemoc2.jpg", "/soubory/nemoc3.jpg"); // ]]> alt

Nemám vůbec chuť psát tuhle nerecenzi. Napadají mě totiž pouhá dvě slova - ABSOLUTNÍ ŠPIČKA. Tahle třetí deska Bílé nemoci je pro mě jasně nejlepší. Možná je to tím, že na tapetě se zde opět výrazně objevuje František Stralzynský, tedy, bohužel, už spíš jen jeho texty. Pro vás později narozené bych jen rád připomněl, že Františka znají ti dříve narození jako osobitého frontmana legendární kapely Bonsai, která byla ve vrcholné formě někdy v polovině osmdesátých let. Přiznám se, že v té době jsem ani já z téhle muziky neměl moc rozum, a tak teď rád vychutnávám alespoň to, co na troskách téhle legendy vyrostlo.

Ale zpět ke Zlodějům. Pokud se vždy v nerecenzích rozplývám, jaké pocity ve mně vyvolala ta která deska, pak musím prohlásit, že u tohoto alba se to bude vyjadřovat velmi těžko. Mohu-li se ještě jednou vrátit k Františkovi Stralzynskému, pak je to neuvěřitelná barevnost a pestrost textů, jejich vzletnost a přitom jednoduchost. Dovedu si klidně představit, že by nějaký režisér podle každého textu natočil jeden dvouhodinový celovečerní film. Tolik se toho v nich odehrává. Samozřejmě, že moje představivost by dost dobře nefungovala, kdybych si ty texty třeba jen četl. Já je poslouchám zhudebněný. A žasnu. Tohle, že psali dva lidi? To není možný. Muziku ke všem textům - až na tři vyjímky Ivana Němce a Iva Hlocha - napsal Tomáš Poláček, hlava kapely a výborný muzikant. A myslím, že to, že si říkám, že ty songy už znám minimálně od narození, má na svědomí právě to, jak neuvěřitelně do sebe texty a muzika zapadají. Je to snad a nebo možná právě proto, že Poláček se Stralzynským se znali už odmalička, ale stále více se nemůžu ubránit pocitu, že jim asi bylo z hůry dáno. A to pěkně vrchovatě.

Asi nebudu vyzvedávat jednotlivé skladby, rád bych nechal také něco na vás, pokud si desku koupíte. Alespoň poznáte, jaká je to dřina, najít zde jednu píseň lepší než druhou. Stralzynského textům zde výborně sekunduje dvěma pokusy i Ivan Hlas, jehož Možná tě stačí... se mi dost líbí. Je až s podivem, že Hlas věnoval celkem nekomerční kapele dvě dílka, která by zdaleka vynikla i na jeho profesionálních albech. Jedním textem přispěl také majoritní textař minulé desky, Michal Bureš. No a chcete-li přeci jen nějaké typy, tak mě nejvíc zaujaly například Velký píchačky, Levitace, Smíchovskej ležák

Muzikantsky bych řekl, že zde Bílá nemoc možná působí o něco uhlazeněji, než při živých koncertech v Besedě, ale na druhou stranu se to zde hemží zajímavými hosty. Za všechny jmenujme například Víta Sázavského nebo Josefa Snětivého (alt sax, klarinet). Muzika je tu přesně na pomezí folku a rocku, Zdeňkovi Hříbalovi (zpěv) věřím všechno do puntíku. Všechno je nahráno s citem a zvlášť bych ocenil jednotlivé aranže skladeb.

Po dlouhé době dokonce můžu napsat, že se mi beze zbytku líbil i celý booklet. Je na něm všechno co má být, dokonce je tak pěkně zvláštně poskládaný. Vyčetl jsem zde mimo jiné, že na albu se podílely i takové osobnosti jako Jan Spálený nebo Mirek Hron.

Až doposud byla samá pozitiva, tak na závěr jedno negativum. Obešel jsem pět obchodů s cédéčkama, než jsem tuhle desku sehnal. Takže, zatoužíte-li mít doma nové cédéčko Bílé nemoci, vyzbrojte se trpělivostí a hledejte hlavně tam, kde byste za normálních okolností nehledali. A ať vás ani nenapadne hledat v country a folkových prodejnách! Ačkoliv musím říct, že Zloději obálek jsou určitě moje nejoblíbenější folková deska měsíce. Né-li roku.

Sdílet na...

| Více...