FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Přemýšlím nad tím, zda-li má vůbec ještě cenu vyjadřovat se k "novému" CD Jarka Nohavici - četl jsem totiž už tolik různých recenzí a všechny v podstatě vyjadřují po částech i můj názor. Nechce se mi být vynuceně originální a relativní zpoždění vzniklé čekáním na finální verzi a později i jejím poslechem využít ke kopírování názorů druhých?no, zkusme to i tak. Přeci jen se totiž rýsuje ještě něco dalšího-nového na Nohavicově tvorbě, takže rozhodně je o čem psát.

Každá oblast lidského počínání skrývá stovky osudů, z nichž pouze některé se stávají známějšími. Aby o někom natočili film, musel dotyčný zanechat nesmazatelnou stopu a to Johny R. Cash bezpochyby zanechal. Nejen v oblasti country music, ale v hudbě všeobecně.

Jsem moc rád, že máme svého Dylana? Jak ale začít recenzi díla tak výrazné "renesanční" osobnosti? Jak představit Vlastu Třešňáka někomu mladému, kdo ho nezná? Proč o něm psát pro toho, kdo ho zná? Jak napsat kritickou recenzi, když pana Třešňáka obdivuji už léta a netroufnu si napsat, že je mým vzorem jen proto, že to ihned vede k propadákovému a propastnému srovnávání?

Trojice mladých hudebníků je podepsána pod albem Panoptikum, které koncem loňského roku vydali v Indies Records. Autorsky a interpretačně se tu střídají a v různých kombinacích vyskytují Žofie Kabelková, Ivo Cicvárek a Marcel Kříž. Obsahová a stylová syrovost, místy až hořkost a tragičnost některých písní tohoto alba zřejmě nepřekvapí u Marcela, drsného bluesmana

S určitým odstupem času se mi dostala do rukou malá útlá kniha jihočeské písničkářky, básnířky a spisovatelky Kateřiny Křížové "? a ještě kafíčko." Kateřina mi o svých knížkách povídala při našem setkání na Vánočních prázdninách v Telči a mě nezbylo, než si alespoň jednu z nich přečíst.

"Střetávají se zde hudební názory mnoha tvrdohlavých mozků. Výsledkem je hudební crossroad, kde se potkávají prvky jazzu s folkovými motivy; a šansoniérky s undergroundem?" Tak nějak popisuje kapela sama sebe.

Konečně je tady! Možná víc než rok se povídalo, že cédéčko skupiny Toman a lesní panna je na spadnutí, ale pořád zůstávalo jen u slov? S podzimem 2005 se, na žádost kapely, ujal hotové nahrávky Tony Antony z Avalonu. Postaral se o její vylisování, tisk bookletu a plzeňský křest. Vše tak, že CD Na štěstí sáhnout vyšlo k desátému výročí skupiny! Album bylo pokřtěno 8. prosince v Hi-fi klubu v Plzni

Zpěvačku, ale i autorku Zuzanu Navarovou připomíná album Smutkům na kabát, které vydává Monitor EMI jako připomínku této výrazné umělecké osobnosti, která nás v závěru loňského roku opustila. Najdeme zde 20 titulů, z nichž více než polovina byla nahrána s kapelou Nerez, čtyři pocházejí z alba Caribe a čtyři z loňského alba Karla Plíhala Nebe počká.

Název článku je podtitulem alba skupiny Irish Dew s názvem Šance, o kterém i já shodou okolností píši pro Folktime již druhou zprávu. Poté, co jsem sepsal reportáž o křtu tohoto alba, doputovalo ke mně album samotné. Jistě nemá smysl opakovat to, co jste si již přečetli (nebo můžete přečíst) v článku "Irish Dew křtili v Akropoli své nové album Šance" z 28.6.2005. Nicméně mluvit o tomto albu znovu je rozhodně na místě.

Ostrý rock s převahou smyčců, lidovými texty a živelným pódiovým projevem, kříženec Hradišťanu, Apocalyptiky a Plastiků, popřípadě Čechomoru a Sex Pistols, String'n'roll; česká houslová grundle; specifická worldmusic To není výpis hesel ze slovníku, ale tyto všechny prapodivné výrazy přesně vystihují toto jedinečné seskupení na naší hudební scéně.

Dalo by se říci, že dvojalbum s názvem Kousek Slávy Janouška je pro pamětníky. Živé nahrávky na něm poskládané jsou z let 1984 - 92 a ti, kteří se v těchto letech narodili, si patrně řeknou, že taková věc může zajímat jen pár nadšenců, sběratelů a lidí s nostalgickou vzpomínkou na minulé časy.

Nedávno vydal písecký písničkář Jiří Smrž nové CD Poslední láska. Zaujme vás určitě ještě dříve, než ho vůbec vložíte do přehrávače. Texty nejsou jako obvykle součástí obalu, ale vznikla pro ně celá samostatná knížečka doplněná řadou kompozic fotografií a obrazů Vladimíra Boučka. Vznikl tak dohromady zajímavý a pěkný výtvarný počin. Vzhledem ke kvalitě Smržových textů lze říci,

Od vydání debutové desky Martiny Trchové s názvem "Čerstvě natřeno" už přeci jen nějaký čas uplynul. Podotýkám, že ne zas tak moc, abych mohl napsat, že se jedná o již ohraný kousek našich domácích sbírek hudebních nosičů. Málokterý hudební subjekt dokázal vzbudit svým prvním placatým počinem takový rozruch jako právě Martina Trchová.

Snad každý žánr má své osobnosti, které ho formují a po svém odchodu se stávají legendami. Pokud někdo poslouchal a poslouchá českou country, ví, že tato charakteristika platí mimo jiné i pro Michala Tučného, který již deset let sleduje dění kolem muziky a určitě i kolem své osobnosti "z druhého břehu řeky". Troufnu si tvrdit, že kroutí hlavou nad tím,

Není jednoduché psát o něčem, do čeho se na první pohled i poslech zamilujete, a být alespoň zdánlivě objektivní. Mou láskou na první vsunutí do CD mechaniky se stala nová, v pořadí osmá deska Bokomary - Cena Thálie. Jedná se, po Bokomarii, o další monotématický celek této brněnské folkové stálice. Cenathálie, jak název napovídá, je z divadelního prostředí a každá z písní koketuje s nějakým klasickým příběhem světové dramatické tvorby

K desetiletému výročí své existence a pilného koncertování vydala v těchto dnech frýdecko-místecká folková formace Hrozen své druhé oficiální CD. Nese název "O vině" a jeho vydání se stejně jako předchozího CD "V lisu" z roku 2001 ujalo ostravské vydavatelství Telepace. Tamtéž, tedy ve studiu ostravského Telepace, bylo také nahráno a smícháno celkem čtrnáct autorských písní.

V ruce držím knihu veršů, textů a povídání Milana Jablonského s názvem Něco k obědu, něco k večeři. Vzhledem k malému formátu je to spíše knížka, co se vejde do kapsy a kdykoli může zpříjemnit dlouhou cestu, dlouhé čekání nebo může vylepšit náladu.