Všechna potřebná varování jsou na obalu desky na rovinu obsažena, pokud ji tedy někdo vloží do přehrávače a bude se cítit poškozen, je to jen jeho nebezpečí: 12 ze 13 písní si interpretka sama složila, otextovala a nazpívala. Od dob Mozarta se takový génius, který by toto zvládl v takovém počtu kvalitně, nenarodil. Aranže, natočení, míchání, hudební i zvukovou režii a vydání zajistila také jedna osoba (naštěstí odlišná). Design pak osoba spřízněná. Název výhrůžný: . Je tedy jasné, jak to muselo dopadnout. 90% písniček chybí melodický nápad, zato přebývá skladatelské bezradnosti - tóny se jen tak převalují, nevedou odnikud nikam, nenabídnou žádný záchytný bod, který by se dal rozvinout. Texty jsou spíše psychoanalýzou, nebo chorobopisem, či výpovědí u výslechu - jistěže vyjadřují upřímné niterné pocity, se kterými se autorka mořila od svého dětství, ale to na písňový text prostě nestačí (kdyby to stačilo, nebudu se zabývat recenzemi). Navíc jsou tam faktické chyby - při vyjmenovávání hvězd ve skladbě Za další hvězdou je jmenována Venuše, a pak znovu jako Jitřenka. Aranže se snaží zachránit, co se dá a využít spřátelené, do studia pozvané muzikanty - bohužel, není-li co aranžovat (melodický nápad), není ani co hrát, natož zachraňovat. Jedině v písni Ke všem čertům by aranžmá s vévodící trubkou mohlo svádět k jistému náznaku pocitového šansonu. Zpěvačka má zvláštní polomečivé posazení hlasu, a když v písni Kapka v moři skanduje a napodobuje tak kapání, vypadá to jako hecování účastníků odborářské demonstrace. Až úplně na závěr se objeví nečekaný recept, jak z toho ven (čtěte opravdu se Z, čteno se S to dostává nový, nechtěně výstižný význam). Poslední píseň je anglicky. Interpretko, zpívejte anglicky! To je ono! Pak budou vaše písně jen unylé barovky se vším všudy - a i to je snesitelnější. A ještě jméno pachatele: Hanka Skalická a spolupachatelem je Jiří Mašek. O hvězdičku se budou muset podělit: na http://desky.ifolk.cz/ jsem dal *
Sdílet na...
|