FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Tak mi zase jednou udělalo radost blýskavé kolečko. Skoro už jsem nedoufal, že se ho  dočkáme... První dvě alba plzeňského trampského barda Bédi Šedifky (občanským jménem Bohumila Röhricha) Song nic moc (1991, duo Kmáři = Béďa a Míša Röhrichové) a Místo činu: Štáhlavický lesy (1998, společný projekt dua Komáři a skupiny Navzájem) vydalo plzeňské vydavatelství Avik, resp. jeho šéf Jirka Sláma (trampským jménem Seno), z mladického nadšenectví. Se třetím již Béďa a Seno moudře vyčkali na zklidnění všepodnikatelské éry a vznik vyzrálého novodobého trampského společenství. Odměnou za trpělivost se jim stala ne nepodstatná podpora sdružení Avalon. Vzniklo tak solidní zázemi pro nahrávku, která bude ve své cédéčkové podobě právě dnes, 14. listopadu 2006, pokřtěna v pražském P-klubu Trojická 10.

Nové autorské album Bédi Šedifky se jmenuje Vzpomínka na starou stezku. Jmenuje se tak po první písni, která je mu výborným prologem. Přesto, že Béďa patří k současným trampským písničkářům, hlásí se jeho tvorba, včetně úvodní písně nového CD, s láskou a úctou a s vlídným nadhledem k odkazu trampských klasiků. Vzpomínku na starou stezku hrávalo, a skvěle, jako svoji znělku legendární duo Červánek. Neméně kvalitní Béďovo provedení má navíc půvab autorské interpretace. Přesto, že to Šedifkovi i jeho domovské Sebrance zpívá dobře, zazpíval si i nejeden hostující muzikant a mezi devět písní v podání Béďovy party se tak dostaly čtyři bonbónky sice stejné barvy, ale trochu jiné chuti. Příjemné zpestření.

Tři písně zpívá a hraje Miki Ryvola, v obojím podporován Sebrankou. Skočná dumka D. C. Al Fine swinguje s nadšením trampa žijícího na doraz toulavou písní svého života. Pobaven poslouchám, jak Béďův text rozverně esemeskuje do nebe i pekla, zatímco početná část trampstva vede téměř svatou válku proti mobilům... Pomalý swing Bye, bye podzimu se obrací k blížící se zimě. Spolu s melancholikem Mikim se zde hrdě uplatňuje chlapský sbor Sebranky, který zdobí převážnou část alba. V obou písních vedle jmenovaných skvěle "vaří" kytarista Víťa Šnévajs a Přemek Haas s rytmickou soupravou. Tito dva muzikanti se podílejí na většině písniček. V Pivní peruti se k nim přidává steel kytara Vojty Trykara a spolu se Sebrankou doprovází Mikiho v poněkud lenošné písni lehoučce ironizující rozpustilé pivní trampáše. Tak lehoučce, že si ji i pivíčkáři oblíbí... Snivou, zadumanou náladu má bonbónek Pavlíny Jíšové, Žalmana Lohonky a Tondy Hlaváče, písnička Do ticha hraj mi dál, kterou na kytary doprovází Žalman s Tondou v dokonalém soundu prvotního Spolu, ze všech nejlepšího.

Mezi písněmi, které zpívá Šedifka a ostatní chlapci ze Sebranky, je jedna výjimka, tradicionál Konec vandru "jenom" opatřil textem. Textem beroucím za srdíčko i trampy za velkou louží. Rád přiznávám obdiv k básnivosti prostých slov, která Béďa užívá s  přesvědčivostí muže píšícího pravdu o tom, co důvěrně zná. Jejich nevyumělkovanost činí důvěryhodnými i písně Před ránem a Písničkové pohlazení, velice působivé svojí laskavostí. Jediná krásně vylhaná obezlička by z nich udělala kýč. Byla by jich veliká škoda... Protipólem předchozím citovkám je úsměvem prozářená Předimenzovaná swingová etuda, nemýlím-li se, složená jako výuková instrumentálka pro Šedifkovy hudební žáčky a otextovaná až o něco později. Dobře tak, úsměvu není nikdy dost... Písničku Pro pár šupů zpívá a hraje Sebranka přesvědčivě, s dobře naměřenou dávkou hořkosti i protestu. Asi se dost ujme. Mám z toho strach. Už jsem ji od jiné party slyšel. Drsňácká interpretace z ní udělala buřičský song, v úryvku, obávám se, snadno zneužitelný stranou, jíž rozhodně nechce Béďa posloužit. Co by tomu asi řekl Wabi?... Šedifkovy písničky slýchám přes dvacet let, nejednou přímo v jejich rodišti, v Béďově útulné chatičce na osadě Komáři. Byl jsem tam i po jedné ze tří povodní, které v posledních letech osadě těžce ublížily. Písničku Srpen 2002 Béďa složil po první vzpouře Šťáhlavického potoka. Budí ve mně pocit, že to dopuštění viděli i Lístci Sylva Čekalová a Radek Polívka. Jejich panovka a smyčcem hraná basa mistrně gradují vnitřní napětí písně. Jedinečná záležitost... Jedinečná i tím, že většina písniček z osady či jejího okolí, které skládá Šedifka velmi rád, jsou dumky romantické, optimistické i veselé a někdy až skočné. Písnička Až se vrátí labuťě je jednou z nich, romantická, dámám srdcelomná a kraje pod zámkem Kozel milovná, krásná... Z osadního rodu je i závěrečná píseň alba, Reminiscence. Ve čtyřiaosmdesátém jsem byl u toho, když se u ohně na potlachovišti nedaleko zříceniny hradu Lopata sešli Old Sklerotic Boys, osadní soubor T.O. Komáři, pardi od sedmdesáti let nahoru, a hudli střídavě s brněnskou T.O. Rover's a dalšími, o generaci či dvě mladšími trampy. Byli neuvěřitelní. Pocit setkání s kouzelnými trampskými dědečky... Právě jim, Sklerotikům, kterým Béďa, tehdy ani ne padesátiletý, kapelničil, dnes tuto píseň zpívá. Doprovází ho jen jeho kytara a viola Vítka Hoška. Tklivá píseň. Vzpomínka, poděkování. Prosté, upřímné a proto velebné a krásné. Lepší koncovku svému albu Béďa nemohl dát.

Čas oponou trhl: Béďa je za sedmdesátkou, jako tenkrát jeho Sklerotici, a chlapcům ze Sebranky, Jirkovi Pardubskému - Blonďákovi a Jirkovi Kastnerovi - Beduardovi (kytary, zpěv) je zhruba tolik, jako bylo Béďovi na začátku jeho kapeničení v Old Sklerotic Boys. Kontrabasista Sebranky David Kristl - Angrešt je přibližně stejně mlád jako já v době, kdy jsem ve Skleroticích uzřel kouzelné trampské dědečky. Nevím, zda Angrešt vidí v Béďovi kouzelného trampského dědečka, ale já dnes, po těch letech, vím, že jím je! Cédéčko, které právě křtí, je jedním z důkazů pravdivosti mého tvrzení.

P.S.: Další informace o tomto CD a souběžně vydaném zpěvníku naleznete v Aktualitách na www.sdruzeni-avalon.cz .