Již tri roky pusobí na trampské scéne brnenská kapela Prístav. Za sebou má už neco zkušeností z ruzných hudebních prehlídek. Vetšinou se úcastní malých regionálních festivalu, které suverénne vyhrává. Od svého pocátku ale mírí do nejvyšších sfér. Snaží se dobýt hradby obou Port. Poprvé se to podarilo na Porte 2000. Z Plzne si odvezl "základní kámen" portovní sbírky. O rok pozdeji se prihlásil opet na obe Porty. Podarilo se mu nejen obhájit vítezství v Plzni, ale zazárit i v Ústí nad Labem. Poprvé pokoril brány Trampské Porty. A hned dvakrát! Získal nejen uznání poroty ve forme interpretacní porty, ale i sympatie posluchacu a jejich diváckou portu. Dohromady se Prístav ozdobil ctyrmi keramickými nesmysly od akademického sochare Zdenka Rabocha. To je pro mladou kapelu obrovský úspech. Od nej už je jen krucek k nahrání profilového alba.

Prvotinu "Prašná cesta" jsem zakoupil prímo od Prístavu, který hrál na VIII. Ceskoslovenském potlachu poblíž Veverské Bítýšky. Po návratu z Moravy jsem vrazil nosic do prehrávace. S chutí jsem pak hltal první slova, tóny a harmonie ...

Musím priznat, že pri prvním poslechu se mi deska hodne líbila. Pri dalších jsem si uvedomil jak melancholicky na me pusobí. Snad to bude tím, že ve vetšine písní prevažuje folk. Velkou devizou desky jsou výborné texty podporené mohutnými sborovými vokály. Nekteré písnicky jsou posmutnelé, jiné o neco veselejší. Z vetšiny songu ale voní vzácné korení fantazie. Když zavru oci, jsem rázem v jiné dimenzi. Deska graduje až poslední triádou písnicek. Záverecná swingovka je malou perlickou na dne. Jako by ani mezi ty melancholické songy ani nepatrila.

Pri podrobném "pitvání" nahrávky jsem si uvedomil jak moc je Prístav spjatý se svými hudebními vzory. U mnoha písní je znát ovlivnení Kamelotem. At je to v melodiích, v textech nebo v aranžích písní. Typickým príkladem jsou songy "Pár mil" nebo "Kone". V poslední jmenované je použito stejné téma jako v Horkého "Zachrante kone". Text je však zpracován jinak. Zápletka je sice stejná, ale autor Vít Buriánek jde mnohem dál a písen koncí hodne tragicky. At je ale ovlivnení sebevetší a mnohdy ješte patrné, musím souhlasit s Tony Linhartem (viz sleeve-note), že si Prístav už našel svuj specifický sound. Musím ríct, že plno písní na mne pusobí dost originálne a neotrele.

Z celého alba me nejvíce zaujalo techto osm songu: Úvodní "Prašná cesta" má snový nádech. Je v ní velký náboj a má sílu být vlajkovou lodí celého alba. Trochu mi pripomíná pocátky brnenského F. T. Primu. Velmi zajímavá je "Kometa", ve které exceluje zpevacka Petra Švihálková. Je v ní hodne fantazie. Písen "Muj vandr" je jedna z mála trampských. Zpívá se v ní o prostém vandru, zpestreném zastávkou v hospudce, než se vyrazí na další štreku. Pekná je i "Písen ze srdce", což je príjemný melodický folk-pop ze života plného lásek a rozchodu. Oslovil mne i song "Trápení" s výbornými vokály a jedinecným sólem Petry Švihálkové. Písen navíc zacíná nápaditou hudební kulisou dujícího vetru. Líbí se mi odpichovka "Podzimní láska", která hodne vybocuje z rady. Snad to bude tím, že je veselá a optimistická. Pekná je i pocitovka "Zklamání". Jak praví klasik: "To nejlepší nakonec". Platí to i zde. Nejlepší je bezesporu záverecná swingovka "Podzimní láska". Dalo by se ríct, že by mohla být titulní písní. Podíváme-li se ale hloubeji do nitra nahrávky, prijdeme na to, že se písen hodne liší od ostatních. Titulní "Prašná cesta" je prece jen více provázaná s ostatními songy. At už romantikou, fantazií ci jistou