Pokud se ptáte proč Petr Linhart nazval své sólové album Sudéta, pak se musíme vrátit do roku 1996, kdy kapela Majerovy brzdové tabulky, jejímž je Petr členem a důležitým autorem, vydala album Gabréta. Toto keltské označení Šumavy bylo asi vzorem pro zvukomalebně shodný název - dokonce prý také keltského původu - pro album složené z písní věnovaných pohraničním oblastem na severu, severozápadě a severovýchodě Čech. Těch písní složil Petr čtrnáct a jako doprovazeče ke svému zpěvu si vybral pět výborných muzikantů, kteří hrají na nejrůznější kytary, bicí a různé elektronické nástroje, a jsou to pánové Marek Štifter, Peter Binder, Aleš Charvát, Pepe Štěpánek a Tomáš Makovský. Kromě toho jsou v případě potřeby k doprovodu přimíchány i různé nehudební zvuky a ruchy dokreslující atmosféru. Některé písně se vztahují ke konkrétním místům v Sudetech či dějům, které tu v minulosti proběhly, jiné jsou obecnějšího charakteru a snaží se v posluchači evokovat náladu vyzařující z hlubokých horských lesů plných balvanů, bystřin a močálů. Tyto momenty bohužel už dnes nelze naplno zažít, protože hodně z tohoto někdejšího přírodního bohatství je dnes působením naší civilizace poničeno. Jsem proto Petrovi vděčen za to, že se mi při poslechu písně Hranice nebo titulní Sudéty vracejí pocity, které jsem kdysi míval jako kluk pronikající do hloubi jizerskohorských lesů nezdecimovaných exhalacemi, kůrovcem a těžkou technikou, pronikající sem po panelových silnicích. Ale i písně věnované končinám, které neznám, mě dokážou silně oslovit, z čehož usuzuji, že album bude zajímavé i pro ty, které k opěvovaným končinám nevážou žádné vztahy a vzpomínky. Dvě písně - Zakázaná zóna a Maria Stock - připomínají zanedbaný mariánský kostel ve Skokách na karlovarsku, Podzimní noc někde v S. nás zavede na hrad Grabštejn u Hrádku nad Nisou a dvakrát podnikneme výlet za hranice, do polských Sudet (Agni a Co dělá paní Marta v zimě?).

Petrův střídmý, místy lehce přitlumený zpěv je plně ve službách textu a nálady písně, o barevné dokreslení obrazu se stará pestré aranžmá, které doprovodné nástroje krásně rozezní hned v úvodní Neděle, Sonnentag. Ta nás přivádí do rodiště legendárního jizerskohorského lékaře doktora Kittela, vesničky Šumburk, dnes Krásná, kterou najdete po cestě ze Železného Brodu do Jablonce. V nasazené úrovni samozřejmě pokračuje doprovod i všech dalších písní. V Maria Stock to je připomenutí někdejší slávy poutního chrámu, zatímco o dávných prospektorech hledajících v horách drahé kameny vypovídají Vlašské knihy, kde se nejprve ozývají tóny připomínající monotónní zvuk vody kapající ze stropu štol, aby byly v závěru vystřídány vítězným zvukem bubínků, snad na znamení úspěšného nálezu. Vzpomínkou na prázdniny trávené v klínu Jizerských hor jsou Letnice s "indiánským" bubnováním, a zklidnění a uvolnění přináší závěr alba v instrumentálce Jaro nad Nisou, kterou Petr nahrál na malou harfu, jejíž zvuk se několikrát překrývá.

Album v obalu od Karla Halouna a Luďka Kubíka je vybaveno bookletem se všemi texty a vyšlo v Indies MG Records. Bylo představeno 22. března v klubu Kaštan a další živé provedení se chystá na 21. června, kdy budou Petr a jeho spoluhráči vystupovat v Nové síni ve Voršilské ulici. Další informace na http://www.sudeta.cz/ a http://www.petrlinhart.cz/.