Pamětliv názvu tohoto internetového časopisu, nechci konkurovat serverům specializovaným na country a bluegrass, ovšem když se sejde ve várce desek hned několik CD vzájemně srovnatelných nejen žánrově, ale i repertoárově, přístupem k výběru písní a dramaturgii, recenzent neodolá, aby se alespoň pro pořádek o nich nezmínil...
Takto jsem začínal svou předchozí recenzi, kde se sešlo hned několik titulů kapel orientovaných spíše na živé hraní, než na vydávání CD. A hle, 14 dnů se sešlo se 14 dny a situace se opakuje, jakkoliv to nebylo mým úmyslem. Stejné je to, že desky mají určitý společný jmenovatel - a to je současně ale i to, co je odlišuje od předchozí várky: totiž, že tentokrát jsou to zavedení, ostřílení a dlouho působící interpreti, společné je s minulou várkou pak to, že na CD podávají standardní (a v tomto případě ještě navíc i všeobecně známé) výkony.
Stále více si zvykáme na to, že se Zelenáči vystupuje Mirek Hoffmann stále méně často. Autorsky a ve studiu je však stále aktivní a dokladem toho jsou i nové . Tentokrát jen částečně čerpají z australské melodiky, o něco více z australských příběhů (to zejména tam, kde je jako spoluautor uveden Karel Ulbert) a úplně nejvíce čerpají z autorské skladatelské i textařské - invence Mirka Hoffmanna. Tak se stalo, že melodie i aranže Australských příběhů jsou typicky "zelenáčovské", tak, jak na ně jsme zvyklí od dob rozdělení Zelenáčů na Greenhorny a NZMH. Je to samozřejmě výborný poznávací znak, ale Austrálii za tím melodicky moc nenajdeme - což na druhou stranu nevadí (snad by mohlo jen puritánským folkloristům). Texty MH vycházejí z příběhů, které by se mohly v Austrálii stát, ale mohly by být platné i pro kterékoliv jiné místo na zemi - to také ovšem není na závadu, protože jsou zpracovány a vypointovány s tradiční textařskou zručností a vypravěčským (ale i trošku místy popisným) umem Mirka Hoffmanna. O pěvecké party se členové kapely poctivě střídají a to je asi hlavní důvod, proč deska, jakkoliv z rozhodující části hudební i textové z pera jednoho autora (MH), vůbec nenudí. No, a pak posluchače samozřejmě zajímá pointa každého příběhu - písně. Možná by se u Zelenáčů mohli poučit ti autoři folkových skupin, kteří pro svou skupinu také všechno napíší, otextují, zaranžují a pak se diví, že člověk má pocit, že je na jejich CD jedna jediná dlouhá píseň. A to je na CD 22 písní - některé už známe, u některých známe podstatu a příběh, jsou však v novém provedení - počet hodnotím jako klad, že Zelenáči tituly ani stopáží nešetří. Mimořádně zaujme Milion much, na opačném konci výrazového spektra pak je Vrať se chlapče, Kněz z Clevelandu mi připomíná jiného kněze z jiné Mirkovy písničky. Obal je příjemně naivistický, zřejmě také z pera Mirka Hoffmanna.
Další album je uvedeno jako Jindra Šťáhlavský a Starý fóry, ale v podstatě je to vyrovnané album kapely a sólisty (i z hlediska pěveckých partů), a tak by se mohlo spíše jmenovat St. F. s J.Š. (zkráceno samozřejmě). Jindra Šťáhlavský má tu smůlu, že měl to štěstí mít spoustu nezapomenutelných a nezapomenutých hitů v minulosti, které "dostávají" posluchače dodnes a stále si získávají nové. Nepomůže ani stále stejný podmanivý hlas - posluchači se na nové písně moc nechytají a stále je poměřují těmi starými. A takový podobný velký hit na CD prostě není (a už snad desítku let nebyl ani na žádném z předchozích CD). O to je chvályhodnější, že JŠ nežije z minulé slávy, ale stále vytváří něco nového - nyní se skupinou Starý fóry, kterou pro něj sestavil a šéfuje Jindra Kameníček. V sestavě skupiny nepřeslechneme i Bětku Vašinovou a Milana Potůčka (mimochodem, nějak je v kapele "přejindřichováno: kromě dvou Jindřichů je členem skupiny ještě Vít Jindřichovský :-) ) Na desce najdeme tklivé příběhy, příběhy drsnější, příběhy veselé i nostalgická zamyšlení - vesměs v odpovídající, a vzhledem k historii nepřekvapující (v dobrém slova smyslu), kvalitě. To se týká písní Má duše chátrá, Starý fóry, Náhodné setkání, Deprese (ta je fakt hustá!), Půl života pryč, Odmlouvám, zcela se soundu a duchu vymykají (příjemně a osvěživě ) Šuspajtl blues a Nevydařený atentát s dobrým rýmem: po hlase/pohla se. Písničky jsou složené, otextované, aranžované, zahrané i zazpívané s rutinou, plynoucí ze zkušenosti. Je to dobře, ale kromě už zmíněného Šuspajtla a Atentátu se žádného velkého překvapení (ale ani zklamání) nedočkáme - snad jen trošku slabší jsou Týden, Collins a Cizinka. A jak už jsem napsal, není tam žádný velký hit, aspirující na nesmrtelnost, jako staré písničky Jindry Šťáhlavského. Jsou tam prostě jen hezké písničky. Což taky není málo. O jejich autorství se dělí spravedlivým dílem, jak co se týče hudby, tak i textů, oba Jindrové, sluší se ještě poznamenat.
Třetí album je v podstatě album sólisty, doprovázeného studiovou skupinou sestavenou ze zkušených muzikantů. Album je, podobně jako první dnešní zmiňované album, tématicky zaměřeno - nebo spíše cíleno na určitou skupinu - na řidiče kamiónů. Jmenuje se a natočil jej Josef Laufer. Příjemné zjištění, že zpěvák žije, vystupuje a natáčí, je prvním kladem alba. Druhé příjemné zjištění spočívá ve faktu, že našel důvěryhodnou polohu tématickou i výrazovou - na CD je jako bonus i píseň Sbohem lásko, já jedu dál, kterou jsem považoval za zbytečně melodramatickou a přeslazenou, tématicky podobné písně na albu sice taky jsou, ale provedené s daleko větším nadhledem. I když - skladba D1 nebo To jsou prachy, co nás dělí, jsou těsně na hranici snesitelného moralizování a skladba Toulavý plášť tu písničku Lásko, já jedu dál zatraceně připomíná. Autorsky je deska opět dílem dvojice - tentokrát Helekal - Laufer - a je přidáno pár klasických věcí, například Detroit City. Po muzikantské stránce je album dílem studiových hudebníků, čili profesionálně bezchybné, ale taky trochu chladné, jakkoliv se v některých pasážích stylizuje do drsné moderní country, občas do swingu či rock and rollu. Ale právě že jen stylizuje. Najdeme i dvě silné a chytlavé skladby: kromě úvodní písně Auťáky a rock and roll je to i Monte Carlo - ostatní vám tak trochu splynou po hudební i textové stránce - je-li to ale kulisa pro kamióňáky k řízení, pak je to vlastně dobře. Co zůstává, je zpěv Josefa Laufra. Nechci úplně natvrdo srovnávat s J. Šťáhlavským, ale ... prostě i to se vám vynoří při poslechu této trojice CD - a to je pro desku Josefa Laufra velmi lichotivá asociace. Na druhou stranu - ve skladbě Co mi brání asi Josef kopíruje kdysi rakouského zpěváka Falca (dej mu pámbu věčnou slávu - Falcovi). Jiná asociace se ale vynoří při pohledu na obal - ten je naopak docela kýčovitý - srovnejme příjemně naivní obrázek na albu Zelenáčů s obrázkem na albu Laufrově a hned uvidíme ten rozdíl, jakkoliv obě kresby jsou pojaty například z hlediska reálnosti či barevnosti podobně.
Na hodnocení bodové (vlastně hvězdičkové) se můžete podívat i v kontextu ostatních desek loňského roku zde: http://desky.ifolk.cz/index.php.
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...