FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pro účely hvězdičkování na http://desky.ifolk.cz/ poslouchá člověk trochu jinak, než pro účely recenze. Občas se ale stane, že ani poslechem pro recenzi neobjeví víc, než poslechem pro hvězdičky. Pokud se to stane v několika případech za sebou, nutí to recenzenta k zamyšlení.

Právě to se mi stalo u poslední várky desek. Opět se sešlo několik sterilních, nemastných, neslaných výtvorů, na které bych věru nechtěl psát samostatnou recenzi. Respektive, s trochou otrlosti by to šlo - měl bych mustr, ve kterém bych akorát vyměňoval jména. Vypadal by asi takhle: "Skupina na svém albu přináší solidní průřez tím lepším ze svého repertoáru posledních let. Zařadila na něj i písně žádané svým publikem, jakož i písně, ke kterým má vztah. Nezapomněla složit (svým způsobem) poklonu i svým vzorům. Celkově se jako červená nit táhne albem snaha po bezprostřednosti, autentičnosti a nevyumělkovanosti a na to konto lze odpustit (ne však přeslechnout) drobné, tu častější, tu méně časté, prohřešky proti frázování, intonaci a čistotě tónu hraného či zpívaného. Najdeme i některá klišé, či vyslovené nesmysly v textech, ale tyto poklesky přebíjí upřímnost výpovědi. Po hudební stránce je znát konzistentnost tvorby ze sehraného autorského týmu, jehož rukopis ihned identifikujete. Koupit desku doporučuji příznivcům skupiny a těm, kteří rádi objevují nové hlasy."
V nejnovější várce by se to týkalo těchto děl: Duo Juyos Complet - Staré černé desky aneb Kontrasty (kde ty kontrasty jsou?-pozn. MK), P. Novotný a K. Plotěný - Hlína, barvy a slova (kdybyste se radši starali o noty, tóny a slova - pozn. MK), La Mancha-La Mancha (Sedmdesátky forewer!-pozn. MK), Mykee - May the folk be with you (ještě to tak - pozn. MK), Passage - Demo 2008 (aspoň nepředstírají - pozn. MK), Sakrapes - Před námi i po nás (tady je ale omluvou i vysvětlením zvolený styl-bluegrass, pozn. MK).

Pokud bych ale byl při prvním psaní mustru naladěn špatně, mohl by vypadat taky takto: "Kdyby skupina natočila singl, udělala by lépe. Představila by se, a přitom tolik by toho nezkazila. Nepředvedla by všechna hluchá místa, nepotvrdila nedostatek času na cvičení sólistů i zkoušky celého souboru, neslyšeli bychom falešné tóny, jakož i množství slovní vaty v písních a neukázala by, že může hrát jen za silné okolní zvukové kulisy (bál, hospoda, bouřka, vlak, startující letadlo). Nemusela by se nutit do tisící nepovedené kopie dnes už běžně dostupného originálu. Nepoznalo by se autorské schéma jediného autorsky potentního člověka v kapele, který má bohužel rád jen samé pomalé cajdáky, a tak je i skládá. Někteří dokonce asi i svému uměleckému vystoupení před svým zlatým publikem říkají prostě"kšeft". Pokud už desku nutně musíte mít, tak ji raději vyhrajte v nějaké soutěži".
Týkalo by se to těchto děl: Duo Juyos Complet - Staré černé desky aneb Kontrasty, P. Novotný a K. Plotěný - Hlína, barvy a slova, La Mancha-La Mancha, Mykee - May the folk be with you, Passage - Demo 2008, Sakrapes - Před námi i po nás.

Samostatnou kapitolou je album G. Hansarda a M. Irglové Once. Oceněné a otitulované umělce jsem očekával s napětím, protože předtím zcela unikali mé pozornosti, a tak jsem byl verdiktem docela překvapen. Trošku jsem si spílal do ignorantů, ale po poslechu alba Once se sám sobě omlouvám. Na rovinu mohu říci, že budu rád, když budou mé pozornosti unikat i nadále. Tolik falešné patetičnosti, nostalgie a do folku převlečeného popu nejhrubší třídy jsem už dlouho neslyšel. Nevím, kde oba žijí, ale řekl bych, že jsou z Irska už hodně dlouho pryč. Aspoň hudebně tam tedy naprosto netrefí. Víc než Irsko je znát z desky Hollywood - více než odkazovat na původ písničkáře by bylo vhodnější psát o Holypopové kytarové cajdákovitosti. Myslel jsem, že oceněná písnička bude nějakou výjimkou, že byla oceněna, ale ono ne - kdyby ve filmu zaznělo cokoliv z alba Once, mohlo to Oskara dostat taky a bylo by to jedno. Takovou cenu má Oskar. Takže vlastně deska zapadá do řady těch předchozích jmenovaných. Jen, že je tak skloňovaná, vytkl jsem ji před závorku.

Tak mě nakonec napadá - ti výše jmenovaní vlastně ani za to moc nemůžou, když jim odborníci předkládají za následováníhodné takové vzory, jako Once. Oni je vlastně jen poslouchají. A bludný kruh se uzavírá. Jen málokdy a málokdo ho má odvahu přetnout a stále častěji dotyčný statečný bývá z vnějšku našich žánrů. Což umělcům z našeho žánru ke cti neslouží. Dlužno také podotknout, že vše výše zmíněné je nakonec v podstatě kvalitativní střed, existují ještě výkyvy nahoru i dolů - o těch se už samostatná recenze píše snadněji (příklad výkyvu dolů: T. Klus nebo Kašpárek v rohlíku, příklad výkyvu nahoru: Xindl X).

Hodnocení viz též na: http://desky.ifolk.