Poslední desku, kterou jsem od Jumping Drums recenzoval, jsem moc nepochválil. Pak jsem se o ně moc nezajímal, až na letošní Zahradě jsem shlédl jejich vystoupení. Líbilo se mi, možná jsem byl i trochu unesen (a také jsem to ventiloval). A tak jsem s chutí sáhnul po jejich další desce: Five elements. A nic. Bohužel, dojem stejný jako z desky, kterou jsem recenzoval předtím. A tady bude asi celé tajemství: Jumping Drums fungují naživo. Doplněni vizuální složkou bubnujících lidí, světly a celkovou atmosférou svádějící k rytmickému odvazu publika. Na chladný studený placatý kotouček se to zjevně nedaří přenést. Zbývá sice technicky přesné, mnohovrstevné a barevné bubnování, které ale nakonec ve výsledném dojmu na posluchače jen trochu nesoustředěného působí nepřehledně, monotónně a místy i zmateně. Chybí tah na bránu, hudební ekvilibristika jej nenahradí. Cestou by bylo asi ozvláštnění formou jiných zvuků, než vydávají bubínky - krásně je to vidět na skladbách Summer Evening, Dance in Fire a Wasabi, kde se přidává cinkání a vokály a hned je to o něčem jiném. Samotné bubny v jakémkoliv počtu nejsou holt (zatím, asi) dost velkým tahounem pro pouhé audio. Jinými slovy, běžte na Jumping drums kamkoliv naživo, budete spokojeni. CD skupinu stejně asi neživí a neuživí. Na http://desky.ifolk.cz/ jsem dal *****